| |||
Hala - Tělocvična Hill, Vesa, Naberius, Butler, Salazar, všichni průchozí a cestou Nabídne se mi malej chapadlatej klučina v hale. Než stihnu něco říct, věnuje se ostatním a nástěnce. Nakonec ke mě promluví obchodník i jeho kocour. Od odpovědi mě rozptýlí Hillova hlava, dotaz z haly a procházející upírka s tím novým v bezvědomí. Všimnu si procházejícího Butlera, ale v tom celkem velkým chumlu, nemám šanci ho odchytit. Sleduju ho pohledem do chodby. Cuknu ušima, když se ozve zvenku popohánění, ale s Hillem ve dveřích na to raději moc nereaguji. Povzdechnu si, když se budova otřásá a lísnu se Hillovi k tlamě, aby byl v klidu. Všimnu si, že dveře blokuje i tlapami a jen tak tak zaslechnu venkovní ruch. Proč mám dojem, že čím víc se snažím tomu vyvarovat, tím víc se kolem nás něco děje? Znervózňuje mě, že netuším, jestli Hillovi něco nehrozí. Rozštípané dveře a bolestný ryk mi potvrdí hrůzné myšlenky. Nemám čas ani prostor zjistit, co se děje, než mě podebere a nasprintuje to se mnou do tělocvičny. Snažím se všimnout si za ním, co se to tam dělo, ale moc toho nevidím. Co jsem ale rozhodně postřehla je vysoký nárůst magie jak venku, tak v chodbě. Nemám čas nad tím přemýšlet, když se rozkašle hned jak mě postaví na zem. Už ne... Slzy se mi rozkutálí po tvářích. Všimnu si velkých popálenin na jeho pravém boku. Trochu s sebou trhnu, když bezpečně poznám Butlerovo sesílání. Napjatě vykouknu ze dveří, co se to děje na chodbě. Liány přes celou chodbu přímo před ošetřovnou. Nějaký kluk stojí u Butlera. Toho moc nevidím, ale rozhodně cítím krev a jde poznat, že je Butler až u zdi. Hrkne ve mě. "Butlere..!" Slzy se mi řinou v proudech strachy o oba dva. Hill potřebuje na ošetřovnu, ale ta je zablokovaná tím zeleným svinstvem. Myšlenky, co s tím a jak pomoci Butlerovi, se mi zmateně proplétají mezi s sebou, jak mě začíná přemáhat panika a zoufalství. Co ale dokážu rozpoznat je to, že za magickými výhonky, jde z ošetřovny ještě jiná magie. "Prosím pomoc..." hlesnu třesoucím se hlasem do tělocvičny a svezu se na kolena. Na nohou jsem se poslední momenty držela snad jen zázrakem. Za co mě trestáte?! zeptám se v mysli s pohledem do prostoru nade mnou. "Proč?!" Udeřím pěstí do země. Vyprchá ze mě poslední síla a já naplno propuknu v pláč. |
| |||
1. patro, schodiště Marcos, všichni průchozí Netrvá to dlouho a objeví se na schodech. Sklopím pohled do země, jak se blíží, zahanbený sám sebou. Vůbec nevím, co si mám myslet o tom, co se stalo. Slyším, že zastavil poblíž. "Já... Nevím, kde mám pokoj..." spíš zamumlám do klína rozpačitě na jeho otázku. Projde kolem nás několik tvorů, ale vidím z nich maximálně boty, pokud je mají. Nijak je neřeším a dál hypnotizuju podlahu před svýma botama. Dokud nejsou cítit otřesy. Pak je to jako deja vu. Jen šokovaně zvednu hlavu, když se nade mnou tyčí, aby mě ochránil. "Proč..?" hlesnu tiše, ještě než odcouvá. V očích se mi zračí bolest, smutek, zmatek. Zavrtím hlavou, že mi nic není. |
| |||
Pozemky Iru Nedávala jsem tak úplně pozor jak moc moje kouzlo zácloumalo s profesorkou. Asi ale dost když sletěla na zem. Nemá nic proti že jí vezmu sebou, tak jí vezmu jak nejopatrněji to ve spěchu jde. Úplně se tady teď nechci zdržovat. Ona Iru, jak říkala že se jmenuje, vypadá už tak docela…no taková křehká. A když je teď ještě potlučená nerada bych jí to ještě zhoršila. I když se snažím bejt nejněžnější jak jen to jde stejně to s ní zahází když se proměním a ana se místo člověčí náruče ocitá v dračích spárech. Poměrově je teď ještě menší a tak jí raději držím v obou tlapách. Pro jistotu. Asi bych mohla i v jedné, ale to by pro ní asi nebylo zrovna pohodlný. Taky si musím dát pozor abych jí někde nepropíchla napo nepoškrábala. Ostrý jsou jak nože, to je hned. Jeden si ani nevšimne. Jen naberu dost výšku, aspoň tak nad školu, a vzdálenost od školy skloním k profesorce hlavu abych se ujistila že jí vážně nic není. "Kam teď? Co teď?" zasoustredím se na telepatickou zprávu (67%). Širokým obloukem přitom plachtím kolem školy k hlavnímu vchodu. No…širokým jak jen to jde. Ono totiž ke zdi to moc daleko není. Třicet metrů to je prd. Na ty kytky by to ale stačit mohlo. Teda když bude chtít na zem, nebudu jí držet ve vzduchu a přistanu někde kus od školy. |
doba vygenerování stránky: 1.5579469203949 sekund