| |||
Druhé patro – Třetí patro – 303 Faife, Dolly, Raxan Slova muže neslyším, hlavu mám plnou hlasů a touhy sevřít ho v náručí, i přes to jde stejnou cestou. Nečekám na něj a, jen co spatřím schody, rozběhnu se. Schody beru po dvou a v třetím patře se o poslední přerazím. „Běž. Běž. Výš. Uteč. Past! Běž!“ Ani hlasy nejsou o moc klidnější než já. Jen co se posbírám ze země, znova se rozběhnu, chodbou kolem sedaček, až nakonec vrazím do dveří učebny. Zarazím se až ve dveřích, s rychlým dechem a zpola uštvaným, zpola vyděšeným výrazem ve tváři. |
| |||
1. patro – 2. patro Rose Dívka mě následuje do prvního patra a pak začne vyvádět. Nevím, zda jsem ji raději neměl vzít na ošetřovnu, než sem do patra. Ale co. Ať si dělá co chce. Já tu nejsem od toho, abych někomu radil a nebo se o něho staral. pomyslím si a protočím oči, jak sleduji její podivné chování. Pak se ozve že chce výš. „A co je výš?“ zeptám se jí a rozejdu se k dalšímu schodišti, jenž se skrývá za rohem chodby. |
| |||
Chodba před ošetřovnou – hala – první patro – druhé patro Raxan Neslyšela. Ani slovo z mé písně. „Je v nebezpečí! Zachraň ho! Uteč, uteč!“ Rozkřičí se hlasy až mne to zabolí. „Dost!“ Křiknu na ně nahlas a sevřu si hlavu v dlaních. Jít za drakem nebo... Kam? Kam? Kam! Jestli jsou tady takové bestie, kdo ví co může být u něj... Musím ho ochránit! „Děkuji,“ usměji se na toho muže s děsem, téměř panikou, v očích. Nejradši bych se rozběhla, ale nevím kam. Taky bych příště nemusela mít takové štěstí a se zlámanýma nohama nebudu moc dobrý ochránce... „Běž. Běž! Rychleji! Uteč!“ Na okolí se moc nedívám, mysl mám obrácenou jen ke stopám. Vzhůru, vzhůru, musím výš! „Výš... Je to výš...“ Vrhnu na něj zoufalý pohled, „ukážete mi k dalšímu schodišti?“ Ani nečekám na odpověď a vyrazím sama. Jestli se nepřidá, tak se poloběhem, s notným rozhlížením, vydám do druhého patra. |
| |||
Chodba před ošetřovnou – hala - první patro Tabithi, primárně Rose, v hale Han a Ylrys Profesor i zdejší léčitel mě na ošetřovně nedrží nikterak dlouho. Za chvíli mě už zase vyhazují ven, de se tak trochu zaseknu. Přemýšlím totiž nad tím, koho jako mám volit. Sebe prý nemohu, tak koho? Vždyť já jsem tu nejlepší. Nakonec dospěji k názoru, že bude nejvhodnější nevolit vůbec. Tak totiž budu mít největší šanci vyhrát. Můj hlas nepůjde proti mě daným hlasům. Z ničeho nic se ze zdi objevuje dívka. Tedy dívka. Pach říká něco naprosto jiného. Je to dračice a mladá. Ne naše zlatá to zajisté není, tahle je jiná, stejně jak ta bílá. Trochu mě překvapuje ten nepřátelský výraz a postoj, ale nedělám nic, abych to změnil. Co já vím, co jí přeletělo přes čumák. Na chodbě se naštěstí objevuje dívka, která chce poradit cestu do vyššího patra. Nevím, snad za to mohla právě ona, ale iluze dračí dívky mizí a místo ní se zde objevuje fialový drak. Pousměji se. Konečně další drak. Pak ovšem rychlým tempem mizí kamsi pryč. Zůstanu tu tak s dívkou co hledá schody. „Tak pojď, ukáži ti to,“ ozvu se tónem bez jediné známky nadšení a vydám se na mě pomalým krokem do haly. Tam narazíme na další dva blázny, ale ti nám v cestě do patra nepřekážejí. „Tak jsi tady,“ poznamenám k dívce. Být to kluk, nechal bych ho tápat samotného, ale přeci jen, dívka je dívka. |
doba vygenerování stránky: 1.5228269100189 sekund