| |||
Hala Ylrys "No nenávist, zloba a tak dále je mezi lidmi dost na to, aby tvořila nové životy. Jen to musí někoho napadnout," zazubím se na téma experimentů. Na téma rodičů jen cuknu rameny. Nikdy jsem něco takového nepotřeboval, takže je mi celkem jedno jak na tom ostatní jsou. Navíc je to nezajímavé téma. Tedy pokud se přes ty informace nedají pomučit, že. "Hah, to mne nikdy nikdo nic nerozkazoval, takže jsem snědl cokoliv mělo tu odvahu se přiblížit," přesto že to říkám vesele, můj úsměv na chvíli pohasne, když si vzpomenu na tu hnusnou výjimku. V tom nás přeskočí dračice. Nechápavě se za ni podívám a pak se podívám zpět na Ylrys. "Když tu běhá tohle, tak se tu nemusím trápit v téhle podobě," odfrknu si a ráz na ráz ze sebe shodím humanoidní podobu. Otřepu se a trochu si srovnám čelisti. "Mnohem lepší," zabručím spokojeně. Můj hlas se ani o chlup nezměnil, i když má morda velmi výrazně. "Vážně, vážně?" nadšeně vyplazím jazyk, když souhlasí, že mi své srdce dá. "Hrát... No ti nevím, jak to by dopadlo... Co takhle spíše výměnu? Nechceš ochutnat moje maso?" nabídnu ji místo toho. "Vidíš, pak bychom mohli přeskočit ty šarády se zabavováním a nakrmit se hned, no ne?" slíznu utíkající slinu. "Zní to tu lahodněji a lahodněji," tiše se zachechtám až se mi rozvibruje hruď. |
doba vygenerování stránky: 2.1259219646454 sekund