| |||
Společenská místnost - Chodba 1. patro Gany, Miko, Zephyr, Maid, Ary, Remmi, Gill, Shizei, Merlin, Gwen, Rara "To rozhodně, tu sprchu skutečně potřebuji," hodím na ní úsměv přes rameno, zatímco začnu klesat po schodech dolů. Opět vrhnu po dvojici chlapců pohledem, avšak projdu dál do prvního patra. Teoreticky by tady mohl být minimálně nějaký profesor, co by nám mohl osvětlit situaci. Přeci jen je to patro učeben. Zamířím tedy k učebnám a hned jak dojdeme na konec druhé chodby, je vidět, že je něco špatně. Tedy... Vidím i co je špatně, že. Zastavím se na úrovni sedící medusy. Nejsem si jista, zda můžeme pomoci dále. "Nevíš, co se tady děje?" optám se jí. Abych tu k něčemu byla, tak mi tak trochu chybí má výstroj. Přeci jen, nejsem zvyklá bojovat bez ní. Jestli se tedy s tou agresivní zelení dá vůbec bojovat. |
| |||
Společenská místnost Lyla Zvednu se z křesla a vyrazím za ní ke schodišti. Držím se hned za ní, kdyby jí něco hrozilo, abych jí mohla pomoci. ”Když to bude všechno v pohodě, tak budeme pokračovat tam, kde jsme skončily.” |
| |||
Rara, Gwen, Merlin, Shizei, Gill, Aryania, Maid, Remmi, Miko, Zephyr Zatímco probíhají záchranné akce, liány se potichu a nenápadně propojují nad místem, kde je Shizei přesekl. Vytvářejí tak v chodbě téměř tunel s klenutým vrškem. Na straně, kde nejsou dveře, se rozlezou jak popínavky po zdi a pevně se uchytí. Z druhé strany zcela zacloní vstup do učebny a rozlezou se po stěně až na úroveň Gilla. Když je tunel vytvořený, začnou rychle na liánách rašit ostny. Kompletně bílé ostny. Liány, z kterých se Gill vysvobodil, se zapletou do tunelu a vytvoří nazlátlou barvu rostlinné stěny. Následně, bez varování, ze stropu tunelu vyrazí obrovské špice bílých ostnů prudce dolů, na své oběti. První tři se opět snaží chytit Merlina. (32%, 38%, 67%) Ten vzhledem k tomu, že je stále v bezvědomí, potřebuje být bráněn. Gill se ovšem svým ostnům (8%, 20%, 81%) může bránit sám. V rámci možností. Avšak jestli ho trefí, zjišťuje, že nejen že jsou tyto ostny ohnivzdorné, ale také nezlátnou. |
| |||
Remmi, Miko, Aryania, Shizei, Gill, Merlin, Rara, Gwen Rara se velmi ochotně nabídne, že se zaletí podívat. Netrpělivě očekávám její přílet. Když se však znovu ukáže a promluví, zesinám. Ne, ne, ne, ne....! Nejsem schopna kloudnější myšlenky. To nemůže být pravda, Butler je přeci... Udělám několik kroků zpět chodbou a s rukou na zdi se svezu do kotvy na zemi. Tohle je jako noční můra. Už od začátku. Co je tohle za proklaté místo? A ještě tu nejsem moc platná, když vidím, jak si profesor hravě poradil se situací. Nevím, proč vůbec žádal mou pomoc. |
| |||
Chodba před učebnami Remmi, Ary, Maid, Shizei, Merlin, Gwen, Rara Kolem kdosi přeletí a utne liánu v místech, kde přechází zelená a zlatá. Jsem za to skutečně vděčný. Dokonce si dá tu práci a přetne i liány na nohou. Ty se tak zastaví ve svém postupu. Trochu se mi uleví. Pořád se mi ale nedaří se vysmeknout z nyní v podstatě zlatého kopí. Nakloním hlavu, když si to přikráčí Remmi a pokusím se trochu nadzvednout na loktech. "To mi povídej. Mi měli říct, že s tím slavným titulem přichází také permanentka na ošetřovnu," ušklíbnu se. "Vem všechny dost daleko. Tohle se za chvíli vyřeší samo," loupnu po něm pohledem. Už cítím, jak kov začíná povolovat a měknout. Již nabírá mou teplotu a záhy se začne roztékat po mém kříži a podlaze vedle. Brzy je tak z liány jen louže zlata a já se konečně mohu pohnout. V první řadě se vymotám z useknutých lián, než se pokusím postavit. Trochu vrávoravě, ale jde to. Z boku stále stéká zlato a není tak moc poznat, co z toho jsou zbytky lián a co z toho vlastně krvácím. Jen doufám, že Remmi odtáhl všechny dost daleko, aby je vroucí zlato nespálilo. |
| |||
1. patro, schodiště - Pánské koleje Marcos Pokrčí rameny. Jen tak. Jako by to nic nebylo, prostě se jen tak obětovat. A ještě pro mě. Jakmile si sedne na mojí úroveň, zalije mě ruměnec a uhnu pohledem do strany. Ale ví kde mám pokoj. A já ne. Ááááá! Začíná mě přemáhat všechno, co se dneska dělo. "Dobře, díky..." souhlasím nakonec a začnu se zvedat. Následuju ho tiše, kam mě vede. Cestou se mi přehrávají všechny události, takže když dojdeme k pokoji, mám oči zalité slzami. |
| |||
Rara, Gwen, Merlin, Gill, Maid, Aryania, Remmi Samozřejmě, že se chlapec začne hroutit ze zdi, vzhledem k tomu, že je naprosto bezvládný a již ho nemá co držet. Zachytím ho a opatrně ho položím na zem. Jen rychlým pohledem přejedu nově objevené části těla. Není čas to teď řešit, hrajeme o sekundy. Zpráva od Rary, že je ošetřovna zabarikádovaná mne jen utvrzuje v tom, že musím reagovat hned. Přispěchá ta uslzená dívka. "Mluvte k němu, pomůže to ho udržet v této sféře," informuji jí, zatímco si vyhrnu rukávy. Obě ruce se rychle pokryjí bělavou srstí a nehty se protáhnou do černým drápů. Přiložím chlapci špičky drápů na hruď a plně se soustředím. Mezi drápy vyšlehnou zelené plameny, které začnou tančit po hrudi, než proniknou do ran po liánách. Poté se prudce do hrudi několikrát opřu, abych nahodil srdce. (102%) Nezahojím mu nic jiného, než vnitřní zranění a i po těch zůstávají stále mělké rány, které slibují ošklivé jizvy. Ale měl by být alespoň mimo přímé ohrožení života, než vyřešíme, co je vlastně s ošetřovnou. Ztěžka se vedle posadím na zadek. Mé arcanické zásoby jsou pryč. Rozhodně něco podobného dnes již neudělám znovu. Zvednu pohled k Raře, čekající na její odpověď na otázku víly. |
doba vygenerování stránky: 1.5395910739899 sekund