| |||
Schodiště 1. patra Kimi Jeho hlesnutí jsem sotva postřehl, ale přeci jen postřehl. Jen trochu pokrčím rameny. Je rozhodně křehčí než já a pochybuji, že má regeneraci. Přijde mi to jako docela logické. Nehledě na to, že jsem mu stále nesplatil svůj dluh. Přičapnu si zpět na bobek, abych se k němu ponížil. "Vím, kde máš pokoj, mohu tě tam doprovodit," nabídnu mu tedy nakonec znovu. Nějak si úplně nejsem jistý, co bych měl dělat. Vypadá zkroušeně. Až moc zkroušeně. Není to nic zvláštního, jestli konečně odezněla veškerá chemie, co mu kolovala žilami, ale skutečně nejsem kovaný v tom, co bych měl dělat teď. Alespoň, že mu nic není. |
| |||
Společenská místnost Gany Vypadá to, že to tady s námi jen zatřáslo a nic dalšího se nestalo. Rozhodně jsme obě v pořádku. Když promluví, její slova znějí rozhodně velmi výmluvně a rozumně. Okamžitě se rozhodnu, že má pravdu. (27% vs 54%) Sprcha může počkat, případní zranění nikoliv. "Tak jdeme," vybídnu jí a jako první se rozejdu ke schodišti. |
| |||
Hala - Tělocvična Hill, Vesa, Naberius, Butler, Salazar, všichni průchozí a cestou Nabídne se mi malej chapadlatej klučina v hale. Než stihnu něco říct, věnuje se ostatním a nástěnce. Nakonec ke mě promluví obchodník i jeho kocour. Od odpovědi mě rozptýlí Hillova hlava, dotaz z haly a procházející upírka s tím novým v bezvědomí. Všimnu si procházejícího Butlera, ale v tom celkem velkým chumlu, nemám šanci ho odchytit. Sleduju ho pohledem do chodby. Cuknu ušima, když se ozve zvenku popohánění, ale s Hillem ve dveřích na to raději moc nereaguji. Povzdechnu si, když se budova otřásá a lísnu se Hillovi k tlamě, aby byl v klidu. Všimnu si, že dveře blokuje i tlapami a jen tak tak zaslechnu venkovní ruch. Proč mám dojem, že čím víc se snažím tomu vyvarovat, tím víc se kolem nás něco děje? Znervózňuje mě, že netuším, jestli Hillovi něco nehrozí. Rozštípané dveře a bolestný ryk mi potvrdí hrůzné myšlenky. Nemám čas ani prostor zjistit, co se děje, než mě podebere a nasprintuje to se mnou do tělocvičny. Snažím se všimnout si za ním, co se to tam dělo, ale moc toho nevidím. Co jsem ale rozhodně postřehla je vysoký nárůst magie jak venku, tak v chodbě. Nemám čas nad tím přemýšlet, když se rozkašle hned jak mě postaví na zem. Už ne... Slzy se mi rozkutálí po tvářích. Všimnu si velkých popálenin na jeho pravém boku. Trochu s sebou trhnu, když bezpečně poznám Butlerovo sesílání. Napjatě vykouknu ze dveří, co se to děje na chodbě. Liány přes celou chodbu přímo před ošetřovnou. Nějaký kluk stojí u Butlera. Toho moc nevidím, ale rozhodně cítím krev a jde poznat, že je Butler až u zdi. Hrkne ve mě. "Butlere..!" Slzy se mi řinou v proudech strachy o oba dva. Hill potřebuje na ošetřovnu, ale ta je zablokovaná tím zeleným svinstvem. Myšlenky, co s tím a jak pomoci Butlerovi, se mi zmateně proplétají mezi s sebou, jak mě začíná přemáhat panika a zoufalství. Co ale dokážu rozpoznat je to, že za magickými výhonky, jde z ošetřovny ještě jiná magie. "Prosím pomoc..." hlesnu třesoucím se hlasem do tělocvičny a svezu se na kolena. Na nohou jsem se poslední momenty držela snad jen zázrakem. Za co mě trestáte?! zeptám se v mysli s pohledem do prostoru nade mnou. "Proč?!" Udeřím pěstí do země. Vyprchá ze mě poslední síla a já naplno propuknu v pláč. |
| |||
1. patro, schodiště Marcos, všichni průchozí Netrvá to dlouho a objeví se na schodech. Sklopím pohled do země, jak se blíží, zahanbený sám sebou. Vůbec nevím, co si mám myslet o tom, co se stalo. Slyším, že zastavil poblíž. "Já... Nevím, kde mám pokoj..." spíš zamumlám do klína rozpačitě na jeho otázku. Projde kolem nás několik tvorů, ale vidím z nich maximálně boty, pokud je mají. Nijak je neřeším a dál hypnotizuju podlahu před svýma botama. Dokud nejsou cítit otřesy. Pak je to jako deja vu. Jen šokovaně zvednu hlavu, když se nade mnou tyčí, aby mě ochránil. "Proč..?" hlesnu tiše, ještě než odcouvá. V očích se mi zračí bolest, smutek, zmatek. Zavrtím hlavou, že mi nic není. |
doba vygenerování stránky: 1.3807220458984 sekund