| |||
Společenská místnost Gany Skoro bych na dívčinu zapomněla, kdyby na mne nezavolala. Podívám se jejím směrem. "Nic mi není. Co ty?" optám se jí, zatímco se rozejdu zpět ke křesílku, kde se usadila. "Myslíš, že bychom měly zjistit, co se děje? Nebo je to tady běžné a máme pokračovat v tom, co děláme?" zeptám se, zatímco nad tím sama uvažuji. |
| |||
Remmi, Miko, Aryania, Shizei, Gill, Merlin, Rara, Gwen Nervózně přešlapuji sem a tam, když z nejbližší učebny vyjde Shizei. Když promluví nahlas, zvednu k nim pohled a všimnu si, že hledí na mne. Rychle se rozhlédnu, zda kolem nestojí ještě někdo. Mou...? Nečeká ale na mou reakci a pokračuje do chodby. Rychle se tedy rozejdu za ním. Žmoulám si u toho sukni a pohled mám po většinu času sklopený. Zvláště, když musím projít kolem dvojice v chodbě. Elf rychle reaguje a podaří se mu přetnout všechny liány a tak uvolnit uvězněné studenty. Hledím na to s úžasem. Až tak, že sebou drobně škubnu, když opět promluví na mne. Vím, že se Butler pohyboval v přízemí a tak se ho pokusím kontaktovat. Rychle se mi ale do tváře dostane panika. "Dole se také něco děje, nemohu se spojit s Butlerem," pípnu směrem k elfovi. Butler by věděl, co má dělat. Sklopím zrak opět k zemi. |
| |||
Chodba před učebnami především Shizei a Remmi Než se naději, je profesor zpátky. "Mmm," zamručím neurčitě na jeho ujištění. Trochu překvapeně vyjeknu, když se najednou ocitnu v profesorově náruči. Zvednu k němu pohled a uvažuji, jak se v poslední době dokáži dostávat do takových nepředvídatelných událostí. Přenese se přes liánu jak nějaký hopík a vykráčí ven, kde je stále... Remmi! Nevyndávám ruce, abych to alespoň nezhoršila a spokojeně se na něj naňuchňám, stejně jako hádci, když se ocitneme v jeho náruči."Ola," brouknu mu někam do hrudi. |
| |||
CHODBA 1. PATRA Cítím, jak s každou minutou jsem slabší a slabší. Jestli se mám o něco pokusit, bude to teď. Kdybych před tím nemusel kouzlit tamto... Nemusel bych nyní mírně panikařit. Rychle uvažuji nad svými možnostmi, když mi myšlenkový pochod poměrně úspěšně přeruší zaražení liány do zdi, a to těsně vedle mé hlavy. Nestačím ale na to ani řádně zareagovat, když ucítím prudkou bolest v hrudi. S dalším cuknutím, co liány dovolí, a sprškou krve, ochabnu na liánách v bezvědomí. |
| |||
Oberon Situace rychle nabere obrátek. Ocitnu se v tanci mezi šlahouny. Během tohoto tance mne zastihne volání o pomoc. Doprovázené vlnami neskutečného utrpení. Ze soustředění mne to však nevytrhne. (107%) Nakonec mi přeci jen agilita nestačí a smotek lián protká můj bok. Prudce secvaknu čelisti, aby mi neunikl výkřik bolesti. Přes události si ani nestačím všimnout, co se mi děje v chodbě za zády. Proti mé magii se liány ani nehnou. Kolem liány se však protáhne ten chlapec a hned se mi snaží pomoci. Na jeho pokyn jen pokývnu hlavou. Vypadám téměř, jak kdybych čekal stranou jídelního stolu na pokyny k servírování. Přeci jen, projevy bolesti jsou něco, co si prostě nemůžeme dovolit. Proti tahu se liána ani nepohne a tak vytahuje zapalovač. "To možná není nejlepší nápad. Již nám ukázaly, že se samy brání," pronesu tiše k chlapci, když se snaží smotek donutit k reakci. Avšak silnější plameny by nemusely být špatný nápad. Minimálně ty pekelné. Nechci však chlapci, který je tady nijak ublížit. Nehledě na tu urgentnější záležitost. "Není to se mnou vážné. Ve sklepení je však kritická situace zraněných studentů. Jsem indisponován, mohu Vás vyslat jim na pomoc?" Upřu na něj pohled s prosbou. |
| |||
Chodba u ošetřovny Butler, kdokoli K mému překvapení ze stěny vyletěl šlahoun přímo na mě. Než jsem stačil zareagovat, stihl mě Claud odstrčit bokem a pak sám vlezl do té zdi z lián. Prostě tím jen prošel a já tak zůstal sám spolu s Butlerem… kde ten se tu vzal? Něco je tu špatně. Před chvílí se dokonce otřásla celá škola. Zvedl jsem se ze země zrovna ve chvíli, kdy liána vystřelila tentokrát proti Butlerovi. Ten se ji dokonce i párkrát vyhnul. Než ho přišpendlila ke zdi. „Sakra…“ zavrčel jsem a přispěchal k němu. Přispěchal... celkem silné slovo, když jsem se musel protáhnout kolem těch šlahounů. Jednuchvíli jsem musel zatáhnout břicho, abych se k němu prodral. „Vydrž… asi to štípne“ kývl jsem na Butlera a pevně chytl liánu. Nohou jsem se zapřel o zeď a začal tahat. (66%) Jen mi to prokluzovalo pod rukama. Stále to bylo zapíchnuté ve zdi skrze Butlera. „No taaaak….pohni se sakrá!“ zařval jsem a zkusil to znovu. (20%) Akorát mi to vyklouzlo a já spadl na prdel. „Já ti dám ty hajzle!“ vylovil jsem z kapsy zapalovač a škrtl. Objevil se krásný plamínek. Kytky přeci nerady teplo, ne? Přiložil jsem to pod liánu a doufal, že ji to donutí se stáhnout nebo aspoň nějak povolit. (53%) |
doba vygenerování stránky: 1.3356940746307 sekund