| |||
Vířivkový bazén - 303 Faife Nakonec se přeci jen musím odebrat usušit a převléci. Poté již spěchám nahoru po schodech, až do třetího patra. Poku někoho potkám, nebo mne vidí odcházet, pokynu mu hlavou. Schody téměř vyběhnu, jak se snažím nepřijít pozdě. Zastavím se před dveřmi abych se trochu vydýchal a poté zlehka zaklepu, než nakouknu dovnitř. "Dobrý den," pozdravím přítomnou profesorku a pokud mne pozve dál, posadím se před ní do lavice. |
| |||
303 - společenka směsi - pokoj ty ve společence Chodbou se rozlehne hlasitá rána jak za sebou při odchodu z učebny praštím dvermi. "Tak to byla zráta času" řeknu si pro sebe. Tak co budu dělat teď? Měla bych se asi soustředit na svůj domácí úkol ale nemám teď vůbec náladu se něčím takovým zabývat. Sejdu do druhého patra a zastavím se před dveřmi společenky. Vrazím do místnosti a vůbec neřeším jestli tam někdo je nebo ne. Když procházím kolem nakouknu do rozšířené části společenky a pohled mi okamžitě padne na Alyssu. Pohrdavě si odfrknu "Coura uvřískaná..." ujede mi nahlas poměrně jedovatá myšlenka která měla zůstat jen myšlenkou. Jen okrajově jsem si všimla co vlastně dělaj nebo že tam je ještě jedna démonka a kentaurka. Nehodlám se s žádnou z nich ale nijak zabívat a pokračuji dál do pokoje. Žádné hlasivky, žádný problém - probleskne mi hlavou myšlenka cestou do schodů. Ta až nečekaně lákavá představa toho, prohnat jí čepel krkem mě donutila zastavit se před dveřmi pokoje a podívat se se zpátky ke dveřím společenky. Vážně mě něco takového vůbec napadlo? A opravdu jsem to zvážila? Ale přece se nebudeš vracet jen kvůli ní ne? Asi bych jí měla být vděčná že předtím vyřešila události ve společence, ale žádný takový pocit jak jsem čekala se nedostavil. Místo toho je jen spalující vztek, který vlastně sama ani nechápu. Pomalu ztrácím naději že se mi tenhle úkol podaří do rána splnit. Bude to těžší než jsem si ze začátku myslela, zvlášť když jsem na pokoji se dvěma démonkama. Rozvalím se na postely a zabořím hlavu do polštáře. Přehraju si v hlavě část svého rozhovoru s údajným archandělem, který neměl ani tolik slušnosti aby se představil. "Každý máme emoce a ne vždy je můžeme chápat. Je ale hloupost je potlačovat a schovávat. Když máš zlost zlob se" tvrdil "Heh...to není ten problém..." zamumlám si pro sebe nesrozumitelně. |
doba vygenerování stránky: 1.3250720500946 sekund