| |||
Schodiště 1. patra Kimi, všichni průchozí Průchozích studentů si v nejmenším nevšímám. Soustředím se jen na to, abych četl mimiku Kimiho přede mnou. Je trochu cítit od té krve, která mu ulpěla na chokeru, možná proto mne teď nedráždí ta lákavá vůně a nutkání jako před tím. Trpělivě čekám, až se rozhodne, zda chce doprovodit, nebo třeba abych šel pryč. Minimálně bych se mu sem pokusil někoho poslat. Než se ale rozmyslí, škola se začne otřásat. Na nic nečekám a skočím k němu. Do stoje, rukama se opřu o každou zeď rohu a udělám mu tak stříšku, kdyby se náhodou škola rozhodla znovu spadnout. Rozhodně je to tak cítit, podle zemětřesení, které následuje. Nakonec ale všechno utichne a jen vzdáleně je slyšet nějaké pokřikování. A také dračí řev, ale to taky již není nic nového. Odrazím se od zdi rukama a udělám krok dozadu. Napřed se trochu nedůvěřivě rozhlédnu, ale když to skutečně vypadá, že nám nehrozí okamžité smrtelné nebezpečí, podívám se zpět na něj. "Nejsi zraněný?" zeptám se pro jistotu, kdyby si třeba hlavu naklepal o zeď a já si toho nevšiml, nebo tak něco. |
| |||
Nástěnka - Před ošetřovnou Butler, všichni v hale a cestou Jak stojím opřený o zeď a koukám, kdo sem chodí, tak mě upoutá osoba se zakrvácenýma kalhotama. Hmmm, doufám, že neměl hodinu s Alyssou? To by znamenalo, že má potíže. Tahle myšlenka mě donutí se jít podívat na nástěnku, jakou to měla Alyssa hodinu. Hmm, měla tělocvik, ale už je po hodině a ona nepřichází? Vrátím se na svou zeď, ale jak se opřu začne se třást. Rychle vezmu svojí knihu do ruky a sama se nalistuje na kouzlo štít. Jsem připraven toto kouzlo na sebe seslat, kdyby se na mě něco řítilo. Jak otřesy přestanou, zůstávám na svém místě. Měl bych najít Alyssu. Vedle mě ve dveřích začne wyvern vrčet a po chvilce ukousne jedno křídlo dveří. Šoupnu se o kus dál od dveří směrem ke schránce. Hmm, co se to s ním děje? Když zmizí, tak se mi uleví. Měl bych zjistit, co se tu sakra děje. Vydám se do chodby. Hned ode dveří vidím obří liánu a vlka, jak je jí chycen. Dojdu rychlým tempem k němu. “Co mám dělat, abych vám pomohl?” |
| |||
Oberon, Eric Věnuji Oberonovi vděčný úsměv, když se sice s protesty, ale přeci jen, rozejde na pomoc do sklepení. Nejsem si jist, zda se stačím osvobodit včas. Vyletí za ním šlahoun, ale nevypadá to, že by v tom byl nějaký opravdový úmysl. Jakmile zmizí z dosahu, sáhnu po rezervách plamenů v mém těle, abych se s liánama pokusil něco udělat. Než však stačím plameny vypustit, z ošetřovny vyletí student. Rychle plameny opět potlačím. Ve stejný moment zaskřípu zuby, jak si další ze šlahounů najde cestu do mého těla. (3% vs 45%) Místo snahy o spálení lián natáhnu svou pyrokynezi k chlapci na druhé straně lián a velmi pracně s vypětím sil, z něj plameny stáhnu. (100% vs 101%) Ať ho zapálil kdokoliv, jeho plameny jsou vskutku silné. A je to o to těžší, že tam řádně nevidím. Každopádně by měl být nyní daný student mimo přímé ohrožení. I když bude potřebovat jistě čas na zotavení. Uskutečním to akorát včas, vzhledem k tomu, že se šlahouny pokoušejí o mé ruce. Pravou se mi podaří v rychlosti ucuknout a tak se liána zasekne do zdi bez mého masa. (85% vs 88%) S levou takové štěstí nemám a liány ji velmi bolestně přišpendlí ke zdi. (8% vs 86%) I když to trochu syčí, nevypadá to, že by liány jakkoliv trápila démonská krev. V reakci opět jen pevněji stisknu čelisti a nepustím ven jediný zvukový projev bolesti. |
| |||
Eric, Butler, Oberon Liány se sice pod Oberonovo pokusy ani nehnou, ale zatímco se na ně pokouší aplikovat teplo a pak ještě pronese něco o jejich blbosti, liána se mu pokusí vlepit téměř výchovný políček. To už ale Oberon odchází a tak jen promáchne vzduch. Nijak ho ale nepronásledují. Stejně tak si nevšímají Erica, který vyletí z liánové clony ošetřovny v mírném obloučku, jak ho cosi mrštilo zevnitř na chodbu. Nutno podotknout, že stále v plamenech. Na co se liány soustředí je jejich téměř znehybněný cíl. A vzhledem k tomu, jak je jen téměř znehybněný, pokouší se o úspěšnější akci. První ze šlahounů, oddělující se od hlavního se pokouší o bok téměř symetricky na druhé straně těla, než již jeden je. (45%) Další dva se pak pokoušejí o to samé co v patře - připevnit ke zdi obě ruce. (85%, 86%) |
| |||
Společenská místnost Lyla “Já jsem v pořádku.” Sedím dál v křesílku a Lyla jde ke mě. Potom mi položí otázku. “No, nevím, zda je to běžné, ale jestli se něco stalo, tak tam budou potřebovat pomoc. Asi by jsme měli zjistit, co se děje.” Koukám na ni, jak se rozhodne. |
doba vygenerování stránky: 1.4541511535645 sekund