HALA Raxan Poslouchal jsem tu rudošupinatou ještěrku a žíla na mém pravém spánku opět začínala naskakovat a tepat. Drzost té krbové předložky vážně neznala mezí, ale víc mě konsternoval fakt, že je tu kvůli „studiu jiných tvorůůůůů“. Ten kyselý podtón, který mé myšlenky dostaly se na mě držel jak svízel přítula na oblečení. Pevně a pryč se mu vůbec nechtělo. Mé zhnusení mohlo být notně patrné i na mé tváři. „Já nemluvil o každém drakovi, já mluvil o tobě!“ Vypíchl jsem ještě spíše jako mrazivé konstatování. Už tomu jen chybělo povýšené odfrknutí a nosánek více nahoru. „Studovat pozemskou havěť… s takovými blbými nápady by Delireus určitě nepřišel.“ Bručel jsem si pro sebe, zatímco jsem si draka pořád přeměřoval pohledem. Mátlo mě to. Proč vypadal jako Delireus a proč tak i voněl?! Mno, možná je odpověd jednoduchá… prostě úplně ze stejného důvodu, proč se nyní nemohu vrátit zpět do Pekla.
Stáhl jsem rty do úzké škvírky. Jestli drak očekával, že připustím chybu a budu se mu omlouvat, tak na to mohl rovnou zapomenout. To už mu tu rovnou nakopu tu jeho rezatou šupinatou prdel!!! „Když máš rýmičku, nemáš vylézat zbrlohu a vymýšlet ptákoviny.“ Odfrkl jsem si povýšeně, načež jsem se otočil na podpadku ani jsem se nerozloučil a zamířil ke schodišti. „Drak a rýma… to jsou teda poměry.“ Brblal jsem si nevěřícně, načež jsem zašel za roh a zmizel drakovi z očí.
|