HALA Raxan Našel jsem to jeho jméno. Toho idiota si budu pamatovat!!! Pomyslel jsem si nakvašeně pár okamžiků po svém řevu. Kdo by čekal, že by mohl probudit nějakou červenou ještěrku?! První mě upoutal zvuk tažených šupin po kamenné dlažbě a s ním i těžké dunění kroků. Podrážděně jsem se otočil za hlasem, který se mě opovážil nazvat blbcem. MĚ?!!!
Při pohledu na obří stvoření jsem zprvu ztuhl. Zíral jsem na něj a přemýšlel, zda to myslí vážně. „No to si ze mě…“ …děláš prdel. Dopomyslel jsem si již v duchu, zatímco mi začala tepat žíla na pravém spánku. „A TY TU JAKO DĚLÁŠ CO?!“ Rozeřval jsem se na draka. Vážně mě ten prevít rozezlil! „Já ti svěřím část svých legií, abys čelil Bobulovi, než se vrátím a ty…TY…TY JSI TADY?!“ Řval jsem na toho rudošupinatého zmetka. „KOLIKRÁT JSEM TI ŘÍKAL, ŽE TY HONY NA TY TVÉ PRINCEZNY TRPĚT NEBUDU!!!!“ Řval jsem dál a mračil se jak…. Oči samým hněvem byly stříbrné a u konečků mých vlasů byly vidět ohnivé jiskřičky. Zatracený Delireus a to jeho princeznovské bláznění!!!
|