| |||
Hala Simeonek Snídaně se pro mě proměnila v obří žranici. Miluji jídlo a tahle snídaně mě výrazně zlepšila náladu. Navíc hned nemám výuku, což znamená, že si můžu v klid ještě dospat a trochu strávit maso. Dívka, která seděla přede mnou reagovala přehnaně a nebyla s ní žádná sranda i to nepodařené dráče nakonec odešlo a tak jsem tu víceméně zůstal sám. Ideální na odpočinek. Rozplácnu se tak jak jsem a po chvíli už se jídelnou ozývá pravidelné a spokojené oddychování. Můj odpočinek přeruší nějaký řev. Okamžitě je moje šťastná a přátelská nálada v tahu. Kdo se opovažuje mě takhle neslušně budit?! pomyslím si a zamžourám očima. Být to jen jedno zařvání, asi bych to ještě nějak vstřebal, ale okamžitě se to opakuje, tentokrát s trochu konkrétnějšími slovy. Jen jestli já dřív nezabiji tebe! pomyslím si hněvivě a z tlamy se mi ozve hluboké nepříjemné povzdechnutí. Zvednu se na všechny čtyři a vydám se na chodbu. Minimálně chci vědět, kdo je tu tak nevychovaný, že neumí být aspoň trochu potichu. Z jídelny tedy vyjde impozantní rudý drak s nepříliš přátelským vzezřením. „Co tady vyvádíš? Blbče! Někteří tady spali.“ vyšlu dost jasné a až nepříjemně silné myšlenky jeho směrem. |
doba vygenerování stránky: 1.3803510665894 sekund