HLAVNÍ HALA všichni Chvíli jsem v hale stál jak opařený s přiblblými deskami v rukou. Měl jsem chut s nimi mrštit do prvního koše, který potkám! „To nemůže myslet vážně.“ Uniklo mi ze rtů nevěřícně, zatímco jsem pohled stočil na nedalekou nástěnku. To jako fakt?! Ten zabedněný idiot!!! A to jsem si tak hezky připravoval, jak se po něm vrhnu a vymlátím mu ty sračky z hlavy… A on mě mezitím tak hezky vypekl a nechal mě stát jak kůl v plotě v nějaké přiblblé hale v nějaké podělané škole!!!
„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁAAAAAAAAAAAA.“ Z úst se mi vydral vzteklý a nenávistný řev. „JÁ HO ZABIJU!!!“ Ozvěna rozrážející se o stěny chodby mi dělala náramně dobře. Dokonce mě donutila i na chvíli sklapnout a na chvíli přestat zuřit. Respektive další peprná pojmenování této instituce a jejího ředitele již probíhalo v duchu. Zatímco jsem si šel k té tabuli alespoň zjistit, jak se to hovado, které vlastně chci rozsápat, jmenuje. Jak já nenáviděl tenhle podělaný svět, kterému jsem vůbec nerozuměl. Jak mě štvalo, že jsem se z něj nemohl hnout. A jak mě dopalovalo, že ten, kdo má odpověď na moje otázky, není v mých spárech, jak jsem si maloval!! |