| |||
Jídelna - knihovna Ulgge "Buď tak laskav a nepřetáčej moje slova" požádám ho jako první věc. Obvykle když se někdo rozčiluje tak nemá na se neusmívá. A mě za celou dobu tohoto poměrně absurdního rozhovoru úsměv neopustil. "Já se vůbec nerozčiluju, jen mě to překvapilo....a ano říkám že se každý může uvolňovat jak chce ale to, podle tebe odsouzení nebylo pro to jakým způsobem se chceš bavit ale protože jsi mě nazval sucharem jen protože se nechci "uvolňovat" stejným způsobem jako ty" Div nevyprsknu smíchy když pokračuje "Ne, jeptiška opravdu nejsem..." je vidět že vůbec nevěnuje pozornost co říkám, protože co jsem asi tak mohla myslet když jsem řekla že se nemám ve zvyku sexuálně uvolňovat s někým koho neznám? Nebo to jen nepochopil. Tak teď nevím co je horší, jestli to že nedával pozor nebo to nechopil. "No, věřím že jsem upřesnila tohle malé neporozumění" řeknu a zvednu se ze židle. "Mám ale trochu lepší věci na práci...zatím se měj" rozloučím se a vydám se do knihovny. Cestou se ještě podívám na mapku školy abych kudy se do knihovny vlastně dostanu. Projdu školou do druhého patra a vyjdu hned u dveří knihovny. Otevřu dveře do knihovny a tiše vstoupím. Páni...zdejší knihovna je obrovská. Nikdo tady není. Mlčky procházím mezi regály. Nevím jestli tady najdu co hledám, ale třeba se poštěstí. |
| |||
Jídelna Aurora "V první řadě nemůže být zvrhlé něco, co zapřičiňuje, že jsi vůbec tady a můžeme se spolu bavit. Pokud jsi tedy nevznikla z kapky božského nektaru, nebo tak něco," hledím na ni s úsměvem a lehce přimhouřenýma očima. "Rozčiluješ se, že nejsi suchar, zároveň říkáš, že ti to přijde zvrhlé a i když říkáš, že se každý může uvolňovat jak chce, odsuzuješ mne," pokrčím rameny. "Pozor na to protáčení očí v sloup, ať ti to nezůstane," rýpnu si ještě trochu. "Co třeba rozmnožování? Láska? Copak jsi jeptiška?" povytáhnu obočí. Na její poslední slova jen lehce trhnu rameny. |
| |||
Jídelna - Společenská místnost upíři Shrey, Ylrys, Vesa, Lailah "Já mys... Oh," krátce kývnu, "hezký zbytek noci," popřeji ji a nechám ji odejít. Doufala jsem, že hovor bude trochu delší, nebo snad, že by byla ochotna vidět něco více, když se ptala. Ale když chce být sama, nebudu se vnucovat. Chvíli ještě sedím na svém místě a přemýšlím, co budu dělat. Nakonec se zvednu a za čtyřtaktu klapnutí se vydám do naší společenské místnosti. Tam se minimálně mihnou další z naší koleje a když se poštěstí, tak se i dají do řeči. Když procházím budovou, všímám si, že vypadá trochu jinak. Tak k tomu byly ty šílené vibrace, z kterých mám pomalu bolehlav. Už sahám po klice, když se dveře sami otevřou. Ta nová slečna na koleji. Zamávám ji a usměji se, než ustoupím stranou aby mohla projít. |
doba vygenerování stránky: 1.3575658798218 sekund