| |||
Jídelna - vošetřovna Tož nažral jsem se jako prase, musel sem povolit vopasek o vočko. Pohladil jsem si nacpaný banděro, krkl si, pošťóral se v uchu a vyvalil se na sesli. Všecko ze stolů zmizlo a vobjevila se nějaká cedula s klikyhákama. Asi už nebude žvanec. Zvednu si to a kráčím si to ke kovárně, když mě docvakne, že bych měl jít na prohlídku, jenže kdy to teda nevím, tak kdyžtak tam počkám, než na mě přinde řada. Zabuším na dveře, aby jako vo mě měli páru a vendu dovnitř. "Zdravím, su tady na prohlídku. Kdy to má bét?" |
| |||
Jídelna Ulgge Už se chystám odejít kde "Ale opravdu? A kdy přesně jsem si odporovala?" Nemám pocit že bych si někde ve své odpovědi protiřečila. Protočím panenky "Ani kdyby byl ten dotyčný hezký" . Jestli má pocit že mě nějak vytáčí tak je na omylu. Je mi jasné že si ze mě dělá srandu, ale z jeho dětinského dobírání si vůbec nic nedělám. Uchechtnu se a znovu zakroutím hlavou "A ani sex z lítosti" připadám mu snad jako lehká děva? "Ani z žádného jiného důvodu" dodám s úsměvem. "Hmm...měl jsi pravdu, nelíbí se mi" potvrdím jeho slova. Počkám jestli mi dá nějaké vysvětlení kde jsem si podle něj ve svých slovech protiřečila. Ráda bych se ale už podívala do knihovny. |
| |||
Jídelna Aurora Čím více se rozčiluje, tím více pobaveně na ni hledím. "Víš že si dost odporuješ?" zeptám se jí stále stejně klidně, aniž bych pořádně reagoval. "Ani kdyby byl ten dotyčný hezký?" povytáhnu jedno obočí a úsměv mi nemizí z tváře. Schválně kdy jí dojde, že si ji dobírám. "A co sex z lítosti?" teď už se regulérně pobaveně zazubím. "Já ti říkal, že se ti to nebude líbit," složím ruce za hlavu a zakloním se v židli. |
| |||
Jídelna Ulgge Jeho slova mě dost překvapila a zarazila. Jak předpokládal? "No dovol?" zeptám se překvapeně. Nečekala jsem že by z něj něco podobného vypadlo. "Nevím sice odkud jsi ty, ale já nemám ve zvyku se sexuálně uvolňovat s někým koho neznám...a nemám na mysli jen znát něčí jméno" odpovím na jeho otázku. Nebudu se jeho řečmi příliš zaobírat. "A jestli ti z takového primitivního důvodu přijdu jako suchar..." pokrčím rameny. "...je mi tě upřímně líto". Mezitím co jsme mluvily zmizelo ze stolů jidlo, jako lusknutím prstů. Jestli čekal že se kvůli něčemu podobnému urazím, pravděpodobně bude zklamaný. Kdyby to řekl někdo kdo mě zná vzala bych si to k srdci ale tahle? "Každý se samozřejmě může uvolňovat jak se mu zlíbí" zakončím konverzaci. Celkem "elegantní" způsob jak zazdít jakoukoliv touhu pokračovat v rozhovoru. |
| |||
Jídelna - sklepení - relaxační bazén ti v učebně A, Jennie Jídelna se začala postupně vyprazdňovat a nakonec zmizelo i maso. Mě přímo před nosem. Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se po stolech. I z nich jídlo zmizelo. Tak jídlo skončilo, co budu dělat teď? Miko říkala že má nějaký plán, možná bych se po ní mohla podívat a přidat se jestli už něco dělaj. Proměnila jsem se a šla se podívat do haly na mapku školy. Chvilku jsem si ji prohlížela, jsem si docela jistá že předtím byla jiná. Óóó bazény...půjdu si zaplavat. Pohlédnu k hlavním dveřím ze školy. Nebo se půjdu proletět? Chvilku jsem nerozhodně postávala u nástěnky, nakonec jsem ale šla do sklepení...venku stejně prší. Sešla jsem po schodech do chodby se spoustou místností. Nedalo mi to a musela jsem hned každé vyzkoušet. Přešla jsem k prvním a začala luštit co je napsáno na cedulce u dveří. Rela...xa...ční. "Na vlastní nebezpečí". Co tak nebezpečnýho může být na rel...no cokoliv co to je za slovo. Zalomcovala jsem klikou. Zamčeno. Přešla jsem k dalším dveřím kde je stejný nápis jako na těch předchozích, jenom tady není nic o nebezpečí. Ale i tyhle byly zamčené. Takhle jsem vyzkoušela všechny dveře na chodbě až zbyly jen poslední. Bez toho aniž bych koukala na cedulku jsem vzala za kliku, v očekávání že tady budou všechny místnosti relaxační. No konečně odemčeno. Když jsem ale dveře otevřela moje nadšení rychle zmizelo. To je učebna, kde navíc právě probíhá hodina. "Jejda...tak tady taky nic" vyhrkla jsem překvapeně a rychle dveře zase zavřela. To jsou taky nápady dávat učebnu do sklepa. "No tak zpátky k hledáním bazénů" řekla jsem si pro sebe a vrátila se po schodech zpátky do haly. K bazénům se tedy musí jít přes tělocvičny. Vydala jsem se tedy přes tělocvičny k bazénům. Po schodech dolů. No vida, voda. Hned co jsem si ale všimla dalších dveří nechala jsem vodu vodou a šla prozkoumat co je za nimi. Sau...na. V sauně se mi líbilo. Oproti zbytku budovy tam je hezky teplíčko. Tady byly taky dveře které stály za prozkoumání. Dveře se otevřely do velké jeskyně zalité vodou. "Supééér" vykřikla jsem nadšeně a rozpustile se rozeběhla přes můstek na druhou stranu jeskyně. Zastavila jsem na na ostrůvku když jsem si ve vodě všimla hnědovlasý holky. Moje spolubydlící co smrdí člověčinou. Jen jsem strnule stála a pozorně sledovala každičký její pohyb. Nemám lidi ráda, jsou podlí zlí a vždycky maj v plánu nějakou podlost. Nic u sebe ale nemá, znamená to že umí nějaký čáry? To by ale nebyla ve směsi ne? Čarodějové maj vlastní kolej. Ale přoč by tady byl člověk? Raději ji nechám ať se cachtá, mohla by být protivná jako ta kočičí blondska a mě stačí jeden trest. Nechala jsem ji tedy být a přešla o něco klidněji přes druhý most k lehátkům, až tem jsem skočila do vody. |
| |||
Ředitelna - Společenská místnost dlaci slečna Buffetová "Děkuji, nashledanou," pokývnu řediteli, než za sebou zavřu dveře. Vyjdu ven a překvapeně mrknu. Jsem si jistý, že chodba vypadala jinak, když jsem šel tam. No to je jedno, pokud se nepřesunuly koleje. Seběhnu do druhého patra a přejdu k zeleným dveřím, na které zaklepu dostatečně důrazně, aby to bylo slyšet. |
doba vygenerování stránky: 1.4373679161072 sekund