| |||
Ošetřovna - relaxační bazén především Jennie a Nybe Trochu starostlivě si prohlížím ošetřovatele, když vypadá, že má dost. Poctivě vypiji do posledního doušku to co mi dal do rukou a vrátím kalíšek. Když jsem propuštěn, sklouznu z lůžka a rozloučím se. Vyjdu ven, kde se protáhnu kolem opravdu velkého spolužáka. Krátce se zastavím před ošetřovnou, ale nemám co dělat, takže vytáhnu mapku a začnu zkoumat, kde je bazén. Nakonec tím směrem vyrazím. V prvním nikdo není, takže jdu dál. Tam je dlouhá chodba a něco malého, takže i tam pokračuji. Když vejdu do obří jeskyně, klesne mi brada a užasle se rozhlížím. Sem by se vešel náš dům hned několikrát. Zamířím do šatny, kde ze sebe shodím své odrbané oblečení a s velkými rozpaky si půjčím ten kousek oblečení, co tam jsou. Nejsem si jistý, že si tak luxusní kousek vůbec mohu půjčit. Vybaven navíc ještě osuškou potom vyrazím po mostku, abych se mohl rozhlédnout. Netrvá dlouho a zahlédnu blond hlavu a i tu hnědovlasou. "Ahoj!" zvesela zvolám na obě a odnesu osušku na lehátko. Poté přejdu k okraji bazénu co nejblíže Jennie. "Jaká je voda?" |
| |||
Jedáleň --> sauna Diagh Netuším, kto je magická mačka, ani kto je Salomé, a úprimne, nezaujímalo ma to. Hoci informácia, že potrebuje odpozerávať z úst, dá vysvetlenie viacerím zvláštnym veciam ktoré sa dajú na nej všimnúť. Okrem iného si prestanem myslieť, že okrem krvi by chcela konzumovať aj predžutú potravu. Preto na tento koniec úvahy o telepatii iba nonšalantne myknem ramenom a napchám si do úst za hrsť brusníc, načahujúc sa za druhou, keď zrazu...jedlo zmizne. To už? Požujem čo mám v ústach a prehltnem. Plánovala som ešte dať si niečo kyselé, len tak pre chuť, ale nevypočítala som si to. Pobyt v jedálni bez jedla nemá zmysel, a pavúčica si to uvedomí tiež. Keď navrhne, aby sme sa presunuli, v množnom čísle, nadvihnem tenké obočie. Uh, to že sa rozprávame neznamená že ste kamky. Hoci som chcela ešte vidieť tú pavučinu... ale nechcem sa s ňou niekde zatvárať. Socializácie som mala na ráno viac ako je moja denná potreba. A keď som sa už najedla, bolo by fajn niekde sa v pokoji a tichu a teple natiahnuť...a ja presne viem kde. Vstanem zo stoličky a prehodím si ruksak na chrbát. Ja sa presúvam určite. Ale preferujem samotu. Zasalutujem dvoma prstami od čela. Kto vie či ironicky, alebo ako normálny pozdrav. V každom prípade bez väčších okolkov a iných slov vyrazím k dverám jedálne. Som asi na polceste, keď sa všetko začne chvieť. Ostražito zastavím a obzerám sa okolo, zmysly napnuté, hľadajú nejaký veĺký poryv energie čo to spôsobuje. Zablikajú ohne a ja sa skúmavo pozriem na svoj orb, pamätajúc na Tortunove slová, ale...o chvíľu to chvenie zmizne, a orb ani neblikne. Má vôbec význam dumať nad tým, čo to bolo? Tu, asi nie. Znova sa rozkráčam a zamierim si to rovno o poschodie nižšie. K mojej nespokojnosti tam cítim hneď viacero tvorov. Ako ale zídem schodami, zistím že to tam je trošku...prehádzané. So záujmom kĺžem pohľadom po nových dverách. Čo to všetko je? Odpočinkové miestnosti? Uh...ale okolo cítim príliš veľa otravných energií to asi nie je vhodný čas na skúmanie. Lepšie to bude keď bude čas spánku a všetci budú na izbách. Nájdem teda saunu v tej spleti nových priestorov a keď s uspokojením zistím, že je prázdna, vezmem zo šatne vankúšik a vkĺznem dnu. Zbadám vypínač, ale keď ho zapnem a zistím, že som tým rozbehla akúsi svetelnú diskotéku, znova ho vypnem. Teraz som nepotrebovala nejaké vnemy navyše, mala som chuť relaxovať. Ľahnem si na drevenú zem, pričom ruksak položím vedľa svojej ruky. Lávový orb nechám zlevitovať na moje brucho. Zavriem oči a vsávam teplotu sauny, blažená z toho ako je tu príjemne, a začnem hlbšie vnímať energie okolo seba, pričom vedomie naťahujem do stále väčšej diaľky, snažiac sa vnímať a registrovať čo najviac rozmanitých energií naraz, aby som mala prehľad. V podstate je to tréning. |
| |||
Společenská místnost dlaci pan Ortega Zabývala jsem se seznamem do které ho jsem si zapisovala poznámky, ohledně tématu o kterém jsme se bavili s panem Ortegou. Z mého usilovného pracovního vytížení mne vyrušilo zaklepání. Nebylo pochyb, že to byl právě pan Ortega, jelikož on je jediný na této škole koho by napadlo zaklepat. Zaklapnu blok, otočím se ke dveřím a dostatečně nahlas pronesu. "Vstupte" s úsměvem se dívám na příchozího. |
| |||
Jídelna - vošetřovna Tož nažral jsem se jako prase, musel sem povolit vopasek o vočko. Pohladil jsem si nacpaný banděro, krkl si, pošťóral se v uchu a vyvalil se na sesli. Všecko ze stolů zmizlo a vobjevila se nějaká cedula s klikyhákama. Asi už nebude žvanec. Zvednu si to a kráčím si to ke kovárně, když mě docvakne, že bych měl jít na prohlídku, jenže kdy to teda nevím, tak kdyžtak tam počkám, než na mě přinde řada. Zabuším na dveře, aby jako vo mě měli páru a vendu dovnitř. "Zdravím, su tady na prohlídku. Kdy to má bét?" |
| |||
Jídelna Ulgge Už se chystám odejít kde "Ale opravdu? A kdy přesně jsem si odporovala?" Nemám pocit že bych si někde ve své odpovědi protiřečila. Protočím panenky "Ani kdyby byl ten dotyčný hezký" . Jestli má pocit že mě nějak vytáčí tak je na omylu. Je mi jasné že si ze mě dělá srandu, ale z jeho dětinského dobírání si vůbec nic nedělám. Uchechtnu se a znovu zakroutím hlavou "A ani sex z lítosti" připadám mu snad jako lehká děva? "Ani z žádného jiného důvodu" dodám s úsměvem. "Hmm...měl jsi pravdu, nelíbí se mi" potvrdím jeho slova. Počkám jestli mi dá nějaké vysvětlení kde jsem si podle něj ve svých slovech protiřečila. Ráda bych se ale už podívala do knihovny. |
| |||
Jídelna Aurora Čím více se rozčiluje, tím více pobaveně na ni hledím. "Víš že si dost odporuješ?" zeptám se jí stále stejně klidně, aniž bych pořádně reagoval. "Ani kdyby byl ten dotyčný hezký?" povytáhnu jedno obočí a úsměv mi nemizí z tváře. Schválně kdy jí dojde, že si ji dobírám. "A co sex z lítosti?" teď už se regulérně pobaveně zazubím. "Já ti říkal, že se ti to nebude líbit," složím ruce za hlavu a zakloním se v židli. |
| |||
Jídelna Ulgge Jeho slova mě dost překvapila a zarazila. Jak předpokládal? "No dovol?" zeptám se překvapeně. Nečekala jsem že by z něj něco podobného vypadlo. "Nevím sice odkud jsi ty, ale já nemám ve zvyku se sexuálně uvolňovat s někým koho neznám...a nemám na mysli jen znát něčí jméno" odpovím na jeho otázku. Nebudu se jeho řečmi příliš zaobírat. "A jestli ti z takového primitivního důvodu přijdu jako suchar..." pokrčím rameny. "...je mi tě upřímně líto". Mezitím co jsme mluvily zmizelo ze stolů jidlo, jako lusknutím prstů. Jestli čekal že se kvůli něčemu podobnému urazím, pravděpodobně bude zklamaný. Kdyby to řekl někdo kdo mě zná vzala bych si to k srdci ale tahle? "Každý se samozřejmě může uvolňovat jak se mu zlíbí" zakončím konverzaci. Celkem "elegantní" způsob jak zazdít jakoukoliv touhu pokračovat v rozhovoru. |
doba vygenerování stránky: 1.4917230606079 sekund