| |||
Jídelna --> Učebna ACo čekáš? Podívej se na mne... kolik si myslíš, že mi jako je? Spustím hned v mysli. A ano ,čekal... bylo by to tak jednodušší. Krátce dodám. Na to pohlédnu na stůl plný pochutin a po zpozorování čokoládového pudingu se mi zaleskne v očích. Téměř instantně začnu hltat obsah skleněného pohárku, a jakmile se ocitnu na dnu, poohlížím se po další možné dobrotě. Jenže v tu chvíli si všimnu času a ve spěchu se podívám do papírů, které jsem si položil na stůl před sebe. Nemám teď náhodou hodinu? Když se podívám na čas mé nadcházející hodiny, oddechnu si. Ještě mám deset minut. Přesto bych nechtěl zmeškat, ne-li přijít pozdě na mojí první hodinu na tomto ústavu. Proto se nakonec natáhnu pro croissant a zvednu se od stolu. Porozhlédnu se po jídelně, jestli se tam nenachází nějaké možné nebezpečí, ale mám pocit, že mne nikdo nezaznamenal, takže se jen spokojeně pousměji a vyrazím k východu. Než se sám k východu přesunu, všimnu si okřídlené postavy, kterou nechám projít jako první, a až poté projdu sám. Nemusím pospíchat, ale ani úplně pomalu nejdu. Zvolil jsem spíše turistickou rychlost pohybu, abych si mohl vychutnávat různorodou architekturu školy a zároveň mohl v klidu spokojeně uždibovat z croissantu. Po cestě jsem tak zamyšlený, že si tak nějak nikoho nevšímám. Nakonec dorazím na určené místo. Vydechnu a pomalu otevřu dveře. Nenápadně nahlédnu dovnitř, abych se ujistil, že tam není nějaká příšera a po důkladné analýze tvorů uvnitř vstoupím. Zvláštní kluk, špičkoouško, motýl a nějaká slečna... zajímavé a docela normální. Podotknu jen tak pro sebe a vklouznu dovnitř. Místnost je docela malá a působí na mne velmi staromódně (až na ta okna). Porozhlédnu se kolem sebe a všimnu si, že se za mnou nalézá skříň s učebnicemi. Zajímalo by mne, zda-li by vadilo, že bych si jednu z nich na chvíli vypůjčil a prolistoval. Co myslíš? Hned na to prolistuji školní řád, který celou dobu držím v ruce a jelikož jsem našel jen " Zacházet s veškerými školními pomůckami, tak aby je nepoškodil, či neztratil", tak jsem pokrčil rameny a jednu si vytáhl a začal v ní listovat. Zajímavé |
| |||
Jídelna - učebna 303 Notnou chvíli mi trvalo než jsem se pustila do jídla. Přesto hlad nakonec zvítězil nad nechutí k jídlu. Snažila jsem se soustředit na každé sousto a nemyslet na údálosti dnešního dne. Přesto se tomu nedalo vyhnout a na mysly se mi neustále přehrávaly události na ušetřovně. Příliš jsem nevnímala svoje okolí a tak když mě do obličeje udeřil teplý průvan od draka předemnou. Leknutím jsem sebou trhnula a vypadl mi příbor z rukou. Vyplašeně jsem pohlédla do velkého dračího oka. Přesedla jsem si o místo vedle, kdyby se to náhodou opakovalo. Najedla jsem se jen abych utišila největší hlad. Pak jsem jen tak seděla než nadejde čas na individuální hodinu. Vydám se tedy do učebny 303. Otevřu dveře a váhavě nahlédnu do místnosti. Nikde nikdo. No do hodiny taky zbývá ještě deset minut. Vejdu do místnosti a posadím se do první lavice. |
| |||
Učebna 12-Učebna A Poté, co učitel ukončí hodinu, tak vypnu nahrávání a uložím si soubor pod názvem: Černá magie 1. Následně se podívám na Jigmeho jestli mi něco ohledně té hodiny neřekne. Potom už se jen vydám na cestu na další hodinu pronásledujíc někoho dalšího z naší třídy, abych trefil. Po té co vstoupím do třídy, tak se rozhlédnu, abych alespoň věděl, co je ve třídě. Třída vypadá jako nějaká laboratoř. Ve třídě už někdo je, ale to mi nevadí. Sednu si do lavice, co nejdál od katedry, ale do té ve které může být více lidí, protože si nemyslím, že bych sám něco takového zvládnul. |
| |||
Chodba - společenka směs Yqi, Alyssa "Pro luk? To zní dobře, do čeho budeme střílet?" samozřejmě že se přidám, z luku stílet umím a i když to není z mích nejoblíbenějších způsobů boje, řekla bych že dost dobře. Rozhodně to bude větší zábava než sedět na zadku a jen tlachat. Suveréně vejdu do společenky hned po Yqi, rozhodně nehodlám dát té míšence přednost. Měla by znát svoje místo. Yqi jsem nechala jít první, když už si musela počkat než se dveře přizpůsobí její velikosti. |
| |||
Jídelna Ulgge Zasměji se "Ale vůbec ne, jsem jen zvědavá" odpovím na jeho otázku. Ulgge...to je poměrně neobvyklé jméno "Tak tě ráda poznávám, já jsem Aurora" také se představím. I když nechci hádat nahlas co za dlaka je stále mi to vrtá hlavou, nechci ale býz vtíravá takže zůstanu jak u uvažování. Jeho další otázka o trávení času mě rychle přivede na jiné myšlenky. "Vlastně jsem se tě chtěla zeptat na to samé, nevím co všechno se tady dá dělat...takže jsem tak trochu doufala že budeš mít nějaký nápad". |
doba vygenerování stránky: 1.6464641094208 sekund