| |||
Jedáleň Diagh, okrajovo Ylris Znova si tie informácie uložím, a ďalej sa k tomu nepýtam. Za prvé, nevyzerala si byť moc istá že to elfské kráľovstvo tak nejak na istotu existuje, a za druhé, elfovia nikdy píliš nepriťahovali moju pozornosť. Nemala som s nimi príliš spoločného, a tak nejak som si ich spájala s ľuďmi. Debata o jej pavučine je už o inom. Keď potrebuje nakladať s tou pavučinou, je dosť blízko aby ju videla? Myslí svoju...obeť, alebo konkrétne tú pavučinu? A-ha. Pavučina je súčasť jej tela. Takže s ňou vie manipulovať aj po tom, ako ju zo seba vypustí? Ako napríklad ja môj chvost? To je dobré vedieť dopredu. Má v nej nejaké nervové zakončenia ktoré sa prerušia keď ju od seba odsekne, alebo je to čisto mágia? Chytím medzi prsty ďalšie krídlo. Miznú vo mne ako bonbóny. Zakrútim ním vo vzduchu, ako formulujem otázku. Ale necítiš bolesť keď ti niekto pavučinu pretrhne? Spýtam sa. Príde mi to nepraktické a nepravdepodobné, ale uistiť sa nie je nikdy zlé. Na jej zjavné rozpaky sa mi na chvíľu mihne na tvári úškrn keď zvažujem, že by som ju tlačila do toho aby mi to ukázala tu, keďže to je asi čosi nepríjemné, ale potom to zavrhnem. Ešte som nedojedla. Odorvem zubami mäso od kosti a myknem plecami, akože mi to je jedno. Koniec koncov, nechcela som vidieť ako to robí. Chcela som vidieť iba výsledný produkt. Keď hovorí negatíva, aké jej tá jej odolnosť na telepatiu prináša, odfrknem si. Telepatická komunikácia je aj tak blbá, o nič neprichádzaš. Poviem úsečne. A hoci netuším čo myslí tým naslúchaním krajine, určite sa dá zaobísť aj bez toho. Namočím si časť krídla, ktoré je ešte neobhryzené, v brusnicovom džeme a pokračovala by som pokojne v jedení, keby nezacítim príchod novej energie do jedálne. Okamžite pozriem tým smerom a, pomaly žujúc, si prezerám tú disigurovanú postavu. A toto je pre boha čo. Vyzerá ako pokrivenejšia príbuzná Rary, kým tá neprešla do svojej depkovacej podoby. Snažím sa z energie zistiť čosi o tom tvorovi. |
| |||
Hala Dolly „To je jedno,“ zareaguji, když se omluví, že neposlouchal. „Mají tu bazény, společenské místnosti, oddechovou místnosti a ještě nějaké další místnosti ve sklepě,“ opakuji, pak mě ale dojde co za místnosti ve sklepě to asi bude. „Teda ty bych asi zatím vynechala,“ dodám pro jistotu. „Já nevím, asi bychom se ještě měli podívat, jak máme tu prohlídku,“ rozhodnu se, když se dav od nástěnky posune pryč. |
| |||
učebna 12 – učebna A především Hope Výuka postupuje poměrně svižně a já se jí snažím vnímat. Jakmile skončíme, přistihnu se, že zírám. Tedy dívám se. Nebo zírám? Inu prohlížím si tetování na zádech hnědovlasé dívky. Z toho mě probere slovní popostrčení od profesora. jehož následkem je můj přesun z učebny do učebny. Nedá mi to a vzhledem k tomu, že je vedle dívky se stromem na zádech místo, zaberu ho. „Nazdar, pěkná tetování,“ okomentuji to a doufám, že nezareaguje leknutím. Ano, jako duch mohu mluvit a vlastně dokážu i plno jiných věcí. |
| |||
Cesta z učebny 12 do učebny A Hodina černé magie věnovaná zakázaným oborům mě celkem zaujme, ovšem nic mě během ní nepřinutí se nějak zúčastnit. Výsledkem je pasivní přístup s tím, že si snažím zapamatovat a zapsat nejdůležitější body. V závěru hodiny pak přemýšlím nad tím, zda zajít za profesorem ohledně krystalu teď po hodině a nebo to nechat až na individuální hodinu. Celý můj osobní problém nakonec vyřeší pohled do rozvrhu, kde zjišťuji, že individuálku mám přesunutou na dnešní večer. Takže až večer, dojdu k závěru a sklidím si poznámky do tašky. Sharika už zmizela a Aryania také, na vyzvaní od profesora se zvedám i já a co nejkratší trasou vyrazím na další hodinu do učebny A. Vejdu do místnosti a za dveřmi se na chviličku zastavím. Sharika si sedla sama a v učebně už je plno studentů. Nakonec si vyberu místo vpředu (E6). |
| |||
Učebna 12 (Reveri, Hope) - Jídelna - Učebna A (zbytek čarodějů)[/u] Počkám až se učebna vyprázdní a během toho smažu poznámky z tabule. Nakonec zde zbydou dvě dívky. "Zamiřte prosím na další hodinu," vyzvu je, "šup," popoženu je a vyšoupu je z učebny, kde zhasnu světla a zavřu dveře. Poté rázným krokem vyrazím do jídelny. Ze studentského stolu uzmu kousek jídla, pokynu přítomným a zamířím dál. Když vcházím do učebny A, již mám opět volné ruce. "Na dnešní hodině žádnou z učebnic nebudeme potřebovat," pousměji se na chlapce s učebnicí v ruce a pokračuji ke stupínku. Zkontroluji čas a vzhledem k tomu, že nejsme všichni a čas ještě je, zatím se usadím za katedru. |
| |||
Jídelna Aurora Jen lehce pokývnu hlavou na její odpověď. Poměrně pochopitelné, i když to jde provést i mnohem taktněji. Tohle ji jednou bude stát hlavu. Nebo minimálně končetinu. Dokonce se dozvím i její jméno. Zařadím ho k jejímu vzhledu. Mám rád nové informace. Vlastními ale za ně platit nebudu, pokud to nebude nezbytně nutné. Uchechtnu se. "Nápad bych měl, ale nelíbil by se ti," přejedu ji pohledem s pobaveným výrazem. "Co se tady dá dělat je poměrně stručné. Chce to fantazii," dodám ještě nakonec. |
| |||
Učebna 12 - Učebna A Hodina skončí. Počkám, až odejde poměrně dost studentů, než se také zvednu. Podívám se po Hope, ale nakonec se odplížím sama. Pořád jsem se nerozhodla, zda ji mohu zcela věřit. Proplížím se do učebny. Skoro se mi rozsvítí oči, když si všimnu samostatné lavice. Tak mne to nadchne, že skoro přehlédnu chlapce u skříně. Trochu ucuknu, když si ho nakonec všimnu. Projdu nakonec opatrně kolem něj a zaberu samostatnou lavici. |
doba vygenerování stránky: 1.3902101516724 sekund