| |||
Jídelna Sonja, Kisa "Takže všechny jdeme až pozdě. Cool," pokývnu hlavou na jejich odpovědi. "Nu tak budeme muset oželet na hodinku tvou společnost," zakřením se na Kisu. "Všimli jste se, že dneska odpadají lektvary? To je o dvě hodiny víc zábavy," zazubím se. Podezřívavě se podívám na Sonju. "Hledám háček. Nikdo se jen tak bezelstně nanabízí na takové činnosti dobrovolně," zním ale poměrně... spokojeně. "A ty si troufneš?" uchechtnu se a několik hádků se k ní zvědavě natáhne. "Ale máš pravdu, pokud je to nabídka z čiré dobré vůle, takové nabídky se neodmítají," zazubím se ještě víc. |
| |||
Jídelna Miko, Sonja Do rozhovoru se ani nepokouším zapojit, nějak mi uniká o čem se vlastně baví. "Nějak jsem ztratila nit o čem se vlastně bavíte" vysvětlím aby byla v obraze, když se čarodějky odeberou. "Většina z toho co ta víla říkala nedávalo totiž ani moc smysl" pokrčím rameny. Odmlčím se a poslouchám když se rozpovídá Sonja. Čekala jsem hodně věcí ale masáž ani jednou z nich nebyla. "Já mám v sedm individuální hodinu..." jestli teda myslí podniknout něco už teď, před hodinou lektvarů. "...a prohlídku mám ve třičtvrtě na dvě" "Ale jinak taky nemám žádné plány a masáž zní....fajn?" odpovím dost váhavě a sleduji reakci Miko na její návrh. Přeci jen jí zná víc než já a nějak nevím co od Sonji můžu čekat. |
| |||
Jídelna - pozemky slečna Buffetová Pokývnu hlavou, když se omluví. "Ach ano, je to zcela pochopitelné. Jak někdo může tak okatě porušovat řád, který zde nastavili a oni to přehlížejí? Jistě je to jen na oko, aby jim to zde nezavřeli. Někdo by se na to měl podívat pořádně," pokývnu hlavou. Když se rozhodne odejít, jen odstrčím pohár dáleji a zvednu se, abych jí mohl pomoci ze židle. "Pokud Vám to nebude vadit, rád bych Vás doprovodil. Aby se třeba neopakovalo nějaké napadení mimo zraky profesorů," pohledem hodím po přítomných agresorkách, "navíc mi čerstvý vzduch také jen prospěje," pokývnu hlavou. A tedy vyrazím za ní. Na hodinkách jen zkontroluji čas, že ho mám ještě dostatek před prohlídkou. |
| |||
Jídelna Miko, Kisa Po delším váhání a pozorování ostatních krvesajú, zda s nimi tahle krev nesekne, ochutnám krev, jako bych ochutnávala víno. Chvíli počkám a pak vypiji celý džbán. Doplním si i placatku. To už se některé kousky, vydají na hodinu, smutně koukám na jejich kroutící se zadečky. Zaculím se na Miko. "Žádné plány nemám. Ale tak něco bysme podniknout mohly. Co třeba nějakou masáž. Už jsem vám říkala, že výborně masíruju? Já jdu na prohlídku ve 23.45, takže do té doby jsou vám moje prstíky k dispozici. Co? Taková nabídka se přece neodmítá. No, ne?" řeknu laškovně a čekám jestli se chytnou. |
| |||
Jídelna - pozemky Pan Ortega Jaké štěstí, že jsem se soustem počkala, jelikož by se mi jistě po této informaci vzpříčilo v krku. Unikne mi hrdelné zavrčení, odložím vidličku, otřu ústa do ubrousku a zabodnu zlostný pohled do té šmudly. Já jsem to tušila! Kdo také jiné, že. Jelikož se bojí, postavit přímo, tak zbaběle tráví celou kolej, aby to nebylo tak poznat, ale já vím, že to udělala naschvál, kvůli mě. Uhladím si šaty, abych se uklidnila a přerovnám příbor a talíře na stole. "Omlouvám se Vám za svou reakci, ale zdá se mi, že to se zdejším řádem nebude až tak horké. Jistě pochopíte, že mne tento přístup velmi rozčiluje. Jedna se pokusí vyhladit celou kolej a stačí omluva? Skutečně?! Ano, ač jsem si nemyslela, že bych tato slova někdy vyslovila, tak mi opravdu chybí můj domov. Tam alespoň každý ví, kde je jeho místo a dodržuje pravidla. Pakliže se je pokusí porušit nebo poruší, postihne ho krutý trest. Ovšem asi si každý vykládá jako trest něco naprosto jiného. A pokud jde o onu, její trest je přizpůsoben tomu jak křepčí kolem jistého profesora, nejspíše. Nebo je možná jen příliš benevolentní? Napadla mě před jeho zrakem spolužačka, nestalo se mi takřka nic, jen díky jeho rychlé reakci a hádejte jaký dostala trest? Nějako hodinu navíc. Pche. A já jsem byla pokárána, za to, že si je dovoluji upozornit na pravidla etikety. Myslím, že mne pro dnešek přešel hlad, asi se půjdu raději projít. Čerství vzduch mne jistě uklidní" Nechám panu Ortegovi prostor, aby mi pomohl ze židle a pokud se ke mě nepřipojí, rozloučím se s ním pokývnutím a odejdu z jídelny na pozemky. |
| |||
Ošetřovna - jezero Při prohlídce spolupracuji a i po ní nechám druhému tělo. Momentálně nemám žádné velké plány a jsem si vědom toho, že je potřeba trénovat i dračí podobu, což momentálně není v mé moci. Kdo ví, jestli někdy ještě bude. V tom, že bychom si svoje problémy měli vyřešit sami souhlasím. Když se uloží na pozemku, převezmu si tělo já, pokud se mi to podaří a půjdu se proplavat co nejblíže k hranici. Třeba zahlédnu některého ze svých potomků. Myslím, že bychom si měli ověřit, zda je pravda to co tvrdili o Vengem. Přeci jen se zde studenti až příliš ztrácejí. |
doba vygenerování stránky: 1.4478359222412 sekund