| |||
Hala Yqueuas, Dolly, Jennie Vážně přikyvuji, když mě Yqueuas poučovala o tom, jak společenskou místnost požádat. To rozhodně musím vyzkoušet! "Díky moc!" srdečně jsem jí poděkovala. |
| |||
Hala Lailah, Jennie, Dolly "Nu... Co jsem pochopila z místních zvyků, je dobré použít prosím, přesně specifikovat co chceš a poté říci děkuji," odpovím zamyšleně po její otázce, jak to má udělat. "Nejsem žádný pláňák!" ozvu se docela příkře po její otázce. Ukážu na černé pruhy ve světlé srsti. "Jsem zebra. Tedy, zebří kentaurka," specifikuji očividné. Nevypadám zrovna potěšeně tou otázkou. To se ale ozvou kroky, takže natočím hlavu a když mi jdou do zad, přesunu se tak, abych měla za zády zeď. |
| |||
Jídelna - Hala Jennie, Yqi, Lailah Když nakonec souhlasí, rozzářím se. Nechtěl jsem ji otravovat, ale když nás bude více, je to prostě jen zájem o její zdraví. "Klidně," odtuším na to, že mluvit mám já a vyskočím od stolu. Kývnu, když se zeptá, zda se vydáme za ní a vyrazíme společně na chodbu. Dojdeme do haly, kde se Lailah nachází a asi zrovna v rozhovoru s kentaurkou. Zamávám jim, abych upoutal pozornost a mohl promluvit, do řeči jim ale skákat nechci. |
| |||
Chodba přízemí Yqueuas Se zájmem jsem se podívala na dívčinu brašnu a souhlasně jsem pokývala. Přesně to bych potřebovala! |
| |||
Jídelna primárně Dolly Jak mluví, musím mu dát za pravdu. Fantazírovat bychom opravdu mohli hodně dlouho. Jenže jít se zeptat, se mě nějak nechce. Stále nedokáži pochopit, proč je právě on tak klidný. Jeho klid ale mě nějak nakazil a s přibývajícím časem od toho dramatu se mě to celé zdá nějak malichernější. „Víš, co? Pojďme se zeptat,“ souhlasím nakonec. „Mluvit ale budeš radši ty,“ dodávám honem, neboť nechci, aby dívka poznala mou nervozitu v hlase. Zvednu oči a snažím se dívku najít. Jenže už nesedí tam, kde byla. Rozhlédnu se a spatřuji ji, jak mizí ve dveřích ven. „Půjdeme za ní?“ zeptám se Dollyho a pokud souhlasí, vydám se s ním ven z jídelny. |
| |||
Hala Lailah "No taky nosím brašnu," natočím se trochu bokem, aby viděla brašnu, kterou mám v ohybu lidského a zebřího těla, pod toulcem, i když pravda, trochu zakrytou lukem. "Tebe baví šití?" nakloním hlavu lehce na stranu, "každopádně o všechno potřebné můžeš požádat společenskou místnost. Tedy, dala by ti i tu brašnu, kdyby jsi chtěla," odpovím nakonec s úsměvem. "Jmenuji se Yqueuas," hrdě se napnu, "říkají mi ale Yqi. To stačí," pokývnu ji na pozdrav. |
doba vygenerování stránky: 1.3891999721527 sekund