| |||
Jídelna primárně Dolly Jak mluví, musím mu dát za pravdu. Fantazírovat bychom opravdu mohli hodně dlouho. Jenže jít se zeptat, se mě nějak nechce. Stále nedokáži pochopit, proč je právě on tak klidný. Jeho klid ale mě nějak nakazil a s přibývajícím časem od toho dramatu se mě to celé zdá nějak malichernější. „Víš, co? Pojďme se zeptat,“ souhlasím nakonec. „Mluvit ale budeš radši ty,“ dodávám honem, neboť nechci, aby dívka poznala mou nervozitu v hlase. Zvednu oči a snažím se dívku najít. Jenže už nesedí tam, kde byla. Rozhlédnu se a spatřuji ji, jak mizí ve dveřích ven. „Půjdeme za ní?“ zeptám se Dollyho a pokud souhlasí, vydám se s ním ven z jídelny. |
| |||
Hala Lailah "No taky nosím brašnu," natočím se trochu bokem, aby viděla brašnu, kterou mám v ohybu lidského a zebřího těla, pod toulcem, i když pravda, trochu zakrytou lukem. "Tebe baví šití?" nakloním hlavu lehce na stranu, "každopádně o všechno potřebné můžeš požádat společenskou místnost. Tedy, dala by ti i tu brašnu, kdyby jsi chtěla," odpovím nakonec s úsměvem. "Jmenuji se Yqueuas," hrdě se napnu, "říkají mi ale Yqi. To stačí," pokývnu ji na pozdrav. |
| |||
Chodba přízemí Yqueuas Ještě chvíli jsem tak nějak bezradně postávala na místě, když se u mě objevila ta koní žena. Určitě to má nějaký správný výraz... No, třeba to zjistím. Dívka mě oslovila a nejspíš můj výraz byl opravdu bezradný, protože její otázka mi přesně vyhovovala. |
| |||
Jídelna - Hala Lailah Lilith mi uteče, takže jen zůstanu v klidu stát a volně pohazuji ocasem, zatímco schroupu zbytek snídaně. Odložím poklop na stůl a zamířím pryč. Nějak mne zde nic nedrží. Dojdu do haly a zastavím se tam, protože nějak nevím, co budu dělat teď. Sigi tady není, Lilith je na hodině... Můj pohled zachytí rudou andělici, která se tváří trochu bezradně, zamířím k ní. "Ahoj? Můžu ti nějak pomoct?" zeptám se jí z bezpečné vzdálenosti. |
| |||
Jídelna --> Chodba v přízemí Nybe, okrajově Alyssa, Dolly a Ulgge --> nikdo konkrétní Ohlédla jsem se, když se vedle mě mladík zvedl. Beze slov odkráčel pryč. Jen jsem pozdvihla obočí. Fakt divný patron... Mohl projevit nějakou snahu. Trochu mně to bylo i líto, ale taky jsem cítila určitou nezvyklou hrdost. |
| |||
Jídelna Sonja, Kisa "Takže všechny jdeme až pozdě. Cool," pokývnu hlavou na jejich odpovědi. "Nu tak budeme muset oželet na hodinku tvou společnost," zakřením se na Kisu. "Všimli jste se, že dneska odpadají lektvary? To je o dvě hodiny víc zábavy," zazubím se. Podezřívavě se podívám na Sonju. "Hledám háček. Nikdo se jen tak bezelstně nanabízí na takové činnosti dobrovolně," zním ale poměrně... spokojeně. "A ty si troufneš?" uchechtnu se a několik hádků se k ní zvědavě natáhne. "Ale máš pravdu, pokud je to nabídka z čiré dobré vůle, takové nabídky se neodmítají," zazubím se ještě víc. |
doba vygenerování stránky: 1.1648390293121 sekund