| |||
Chodba 1. patro Merlin, Gwen, Rara, Gill Pokud jsem čekala že mi Rara poradí tak jsme se spletla ovšem dušice něco řekne a mrjkne na mně před dveřmi třídy kam chci jít i já. Nakonec však Gilla hledat nemusím protože vyjde ze třídy, skvělý můžu se ho hned zeptat pokud nemá něco jiného na práci. Já být v této funkci tak vždy na konci dne spadnu únavou na zem jako zralá hruška. Z mé představy mně vytrhne ten shrbený kluk, jasně já stejně chtěla jít ovšem on je student, tyhle věci mají říkat profesoři. Já vím odpovědnost a další věci na které si někteří přehnaně potrpí ano vím že pořádek a disciplína musí být, ale všeho s mírou. To vadilo Kimimu? Jasně to že ... Zavrtím hlavou a rozhodnu se tím dál nezabývat a popoletím ke Gillovi, abych pokračovala v naší záležitosti. „Gille počkej můžeme si promluvit? Tedy pokud máš čas.“počkám co mi řekne protože ho nechci zbytečně zatěžovat. Už to vidím on nejspíš neví kam dřív skočit a pak přijdu ještě já, musí být nadšením bez sebe. |
| |||
především Gany, Wilda, Salazar, Nao, Komori, Lyla, Suson, Kirie, Zephyr, Reja, Merlin, Gwen (případně další dnes příchozí) poté všichni cestou a Oberon a Claudile Vynořím se s bednou v náručí z kabinetu, který za sebou opět zavřu. Vyrazím do druhého patra na koleje. Každému nově příchozímu, který ještě neměl uniformu ji nechám v komínku na stole. Pokud má někdo zamčený či jinak zabezpečený pokoj, nechám mu ji za dveřmi na malém koberečku. S prázdnou bednou se vrátím zpět do přízemí, kde se zastavím u dvojice před ošetřovnou. "Děje se něco?" optám se, i když je to vcelku očividné. Víceméně to však spíše znamená: Potřebujete mou pomoc? Pokud jsem narazil na někoho cestou, pozdravil jsem ho. |
| |||
U nástěnky Gany "Takhle to myslíš..." pronesu s pochopením a stoupnu si před nástěnku, abych koukla na mapu. Skutečně je tady bazén a ne jeden. To zní poměrně lákavě. Přeci jen se po tom flákání potřebuji dostat zpět do kondice. Tato hodina mi ukázala, jak moc jsem jí ztratila. "Lyla," odpovím trochu duchem nepřítomně na její představení se. To již zkoumám se soustředěním nástěnku. Vypadá to, že každý pokoj má vlastní koupelnu, což je skvělé. Problém je, že se nebudu mít do čeho převléci. Přeci jen je toto mé jediné oblečení. I tak to ale jistě bude příjemnější než teď. Do přítomnosti mne dostane až její další dotaz. "Můžeš na mne počkat ve společenské místnosti jestli chceš. Nebo tady, to je asi jedno, když potom půjdeme do sklepení," nadhodím. |
| |||
především Oberon Přenesu těla do márnice, než vyrazíme zpět nahoru. Na dívku sešlu jen lehký uklidňující trik. Přeci jen, musíme zapracovat a ona není zraněná. Kývnu tedy Oberonovi, že můžeme jít. Vyrazím zpět k ošetřovně jako první. Kývnu na souhlas, že zachytil mé jméno správně. "Jestli jsi měl mít hodinu, omluvenku ti vystavíme. Přeci jen jsi byl pacient a nyní pomáháš," přitakám. "Jen si nezapomeň doplnit učivo z hodin," doplním, jen abych nezněl moc nezodpovědně. Vrátíme se do chodby k ošetřovně a již z dálky cítím, že je něco špatně. Když však otevřeme lítačky, přivítá nás liánová stěna. "Net..." nestačím ani doříct na jeho otázku a již se vrhá do akce, aby uvolnil cestu. Díky tomu vidím šlahoun dřívěji než on. Vrhnu se po něm, abych ho strh stranou. (108% vs 99%) Je jako hora, ale aspoň nás šlahoun o chlup mine, než se vrátí do stěny za lítačkami. "Něco je kardinálně špatně," oznámím tak nějak očividné. A dostat se skrze ty liány asi nebude úplně sranda. Zůstanu trochu z dosahu a rychle horečně přemýšlím, co se tak mohlo stát. Leda by Askl... Ale jak? To je přece pitomost. |
doba vygenerování stránky: 1.5650939941406 sekund