| |||
Před školou marsy 22:19 Hillaris On sice vytáhne tu svojí šupinatou palici ze dveří. Z místa se ale nehne ani o píď. Jen čumí jako dement. Nestačím mu znovu vynadat ať se pakuje. Země za mnou se rozletí, než hlína a kamínky vůbec popadají na zem dostanu jako bičem přes záda. Vyhrknu bolestí a zavrávorám dopředu, kde se po dračím boku svezu na zem. Cítím jak mi krev z rozseknutých ran stéká po zádech. Ani křídla nevyvázla bez úhony, i ta schytala několik škrápanců v místech kde se mi ostny zarily do zad. Jsou to ty samí co mě předtím chtěli uvěznit na ošetřovně, jenom větší. O hodně větší. Hned je mi jasné kdo má tohle celý na svědomí - ten zelenej mozeček. Za tohle všechno může on. Nedostanu ani chvilku na to abych na něj mohla "v klidu" nadávat, začne se po mě sápat nějaká obludnost. Ohnivá aura která na chvíli ustala znovu začne divoce šlehat kolem. Okřídlené stvůře to bude nejspíš jedno, ty šlahouny žár měl odradit od dalších útoků. Chycenou za nohu si mě snaží přitáhnout blíž. Opravdu nebudu čekat co to bude dělat dál, křivou pazouru mu useknu (75%). Já ho vážně ani na chvilku nemůžu dát z ruky. "Uhni ty debile!" zařvu na plaza už trochu zoufale jak se snažím dostat pryč. Ten svými křídly zablokoval vstupu úplně. Z jedný strany šlahouny, přede mnou…ani nevím co to je, a za mnou posranej drak. Kdyby byl co k čemu tak tu věc aspoň roztrhá a nebude se schovávat jak malej fakan pod maminčinu sukni! Jen místo sukně jsou to dveře. Vyškrábu se na nohy a už vůbec se při tom neostýchám užít draka jako oporu. Snad bych se i mohla pokusit uletět, ale má ti taky křídla. Jak daleko bych se asi mohla dostat. Mečem se znovu oženu po stvůře (35%). A znovu (30%). Vlastně se ji nesnažím pořádně trefit, jen si ji držet dál od těla (7%). Spíš doufám že si při té své hrabivosti sám nalítne na čepel. |
| |||
Chodba 1. patro Gill, Rara, Merlin, Gwen, Remmi Ano já vím Gill má málo času, neví kam dřív skočit a i když je čaroděj (snad) tak neumí létat a já ho tu otravuji s tím jestli skutečně musím nosit boty. Než stačím Gillovi odpovědět tak se škola začne třást, vznesu se o něco výš do duchu a otočím se kolem své osy, ale než zjistím co se to vlastně zase děje začne dít víc věcí najednou, Gill strhne sebou před něčím co nemám čas si podrobně ji prohlédnout, když se pak postavím zjistím že se jedná nějaké o nějaké šlahouny s ostny, že by následek nepovedeného kouzla z předchozí nebo začátku této hodiny? Mohla bych se zeptat Gilla co tam vlastně byla za hodina (nebo má být) možná by to věděl ... Ano a pak je tu ten shrbený kluk kterého to přitáhlo ke zdi, situace je tak vážná že i já poznám že není vhodné na něj křičet ať se drží nebo ať nikam nechodí. Potom se leknu když Gill křičí chodbu na někoho jestli s tím něco nedokáže udělat. Gill si asi neví rady což chápu, taky si ty liány prohlížím a nejsem si jistá jestli by zde pomohla přírodní magie. „Možná ... já nevím ... je tu riziko ... vždy je riziko když postupuju tímto způsobem ...“prohlížím si tu liánu a dojde mi že jsem to řekla nahlas. Napadlo mně že bych mohla zkusit nechat tu liánu zvadnout nebo shnít, jenomže to bych musela probudit své dědictví po otci negativními emocemi. A vždy když jsem takto postupovala vymklo se mi to nakonec z rukou ... |
| |||
Nástěnka - Společenka Gany, všichni cestou Pokývnu hlavou, jen že beru na vědomí a vyrazím do patra. Na schodišti v prvním patře si nějaký zamilovaný pár řeší očividné problémy. Už jen protože jeden vypadá, že by se nejraději vpil do stěny a druhý je jen v zakrvácených kalhotech. Nehodlám se do jejich záležitostí montovat a tak rychlejším krokem pokračuji do společenské místnosti. Gany se usadí do křesílka a já vyrazím najít svůj pokoj. Dojdu ale jen ke vstupu na dívčí kolej, když se začne celá škola třást. Chytím se za rám dveří a čekám až to přejde. Každé zemětřesení musí přeci jednou přestat. A také že přestane. Takhle škola potřebuje řádnou dávku štěstí. Je to tady jedna katastrofa za druhou. |
| |||
Chodba 1. patro Aryania, Rara, Merlin, Gwen, Remmi Než se vůbec stačím pohnout od dvojice za dveřmi, již nás z učebny následují i ti dva. Ukročím ke stěně a pokynu jim, aby prošli. Ještě, že tak, protože se víla rozhodne mne zastavit. "Jestli jde o to..." ani nedořeknu větu, protože se celá škola začne třást. Přichytím se stěny, i když mne porazit by chtělo mnohem větší otřesy. Samozřejmě jsem to musel zakřiknout, protože ty přijdou hned vzápětí. Jak jsem se otočil do chodby všimnu si, jak ze dveří zmizí profesor. A nevypadá to moc dobrovolně. Díky tomu jsem mnohem obezřetnější na své okolí a jakmile dveře zapraskají, skáču do strany a Ary beru s sebou. Jen moment na to se do stěny zarazí ostré šlahouny. Chlapec z druhé dvojice však takové štěstí nemá a v podstatě ho liány ukřižují na stěnu. Rychle uvažuji, jak mu mohu pomoci. Nicméně ani žár a ani zlatý dotyk nepřipadá v úvahu, když jdou skrze jeho tělo. Navíc bychom se tam v první řadě museli dostat. Rozhlédnu se po chodbě a pohled mi hned padne na Remmiho. "Zvládneš s tím něco udělat?" zahalekám na něj přes chodbu. Snažím se však dávat pozor na poměrně živé liány, kdyby se snažili o něco dalšího. |
doba vygenerování stránky: 1.4614520072937 sekund