| |||
Jedáleň Diagh Keď sa pavúčica vedľa mňa ozve, otočím k nej hlavu od mojich palaciniek, zatiaľ čo žujem hodne veľký kus. Dokonca musím trošku očami behnúť hore, ak jej chcem vidieť do tváre, keďže je o trošku väčšia odo mňa. Dobrý deň, dobrú chuť, prosím, ďakujem... to tu naozaj každý funguje na týchto bezvýznamných frázach? uh...načo. Mohla by som jej jednoducho neodpovedať...ale keď už som si sem sadla...a aj tak som zrovna o nej chcela zistiť niečo viac. Je jedna z tých, o ktorých neviem, či sú hrozba alebo nie. Aj keď ten jej tón hlasu a celkovo ako hneď odvrátila zrak mi pripomínajú...Sigiho. Takže je možnosť že aj keby má na to byť hrozbou, pravdepodobne ten potenciál nevyužije. Prehltnem kus palacinky a zazubím sa, na perách ešte trochu čokolády. Toto je najlepšia chuť na svete. Odpoviem jej. Odhryznem si ďalší kus, zatiaľ čo po nej pomaly prechádzam pohľadom. Nato pozriem, čo je, a s prekvapením zistím že má pred sebou len krv. Potom si spomeniem, že som ju vlastne videla na hodine, kde som sa ospravedlňovala upírej koľaji. Bola okrem tej hadej ženy jediná, ktorá tam vyzerala byť napoly zvieracia. Nie si klasický upír, hm? Čo si? Spýtam sa bez okolkov. Ak je moje prirovnanie k Sigimu správne, možno mi povie všetko bez toho, aby som to musela zisťovať nejako....agresívnejšie. |
| |||
Jídelna Jennie "Hmm...?" zareaguji, když poznemená zajímavé a já nemám po pomlce tušení, k čemu to vlastně bylo. Nakonec sleduji její pohled, ale v dráze jsou draci, takže musím jen z jejích slov pochopit, že opět mluví o okřídlené dívce. Nad její otázkou se zamyslím. "Nic takového jsem neslyšel, že by se stalo. Mohou být upíři proměněni, ale zničeho nic to nebývá," podívám se na ni, "ale jsme v magickém světě, zde je pravděpodobně možné vše." |
| |||
Jídelna Miko, Aryania, Kisa – na konci především Akashka a Gyzmo V jídelně mě Miko přivítá a já si sednu vedle Aryanii. Miko položí dotaz na souboje a Aryania se vrhne do odpovídání. Jakmile začne s nějakým mě neznámým sportem, přestanu ji na půl vnímat a raději věnuji pozornost talíři s jídlem. „Já taky nikoho neviděla,“ oznámím když dokončí svou myšlenku. Stihnu do sebe dokonce narvat jednu veku, než se vedle mě posadí má spolubydlící. Otočím se na ni a na toho jejího tvorečka. Je to on, kdo mě zaujme. „Jaký je vlastně jeho příběh?“ zeptám se své sousedky zvědavě, přičemž ze směru mého pohledu jí musí být jasné, na koho se ptám. |
| |||
Jídelna Dolly Na jeho poznámku a ani odpověď chvilku nereaguji a tak se ještě i představuje. Dolly, zvláštní jméno, napadne mě a pohledem zase najdu dívku, jenž zaútočila. Vidím ji jen částečně, část výhledu mě zakrývají dračí zadky, ale i tak, připadá mi tak nějak klidně. „Zajímavé,“ konstatuji ještě k tématu uzdravení. „Vypadá to, že se u ní jen něco projevilo. Teď vypadá v klidu. Myslíš, že se někdo může stát upírem jen tak z ničeho nic?“ zeptám se ho. S upíry jsem zatím měla tu čest jen v knihách a to ještě ke všemu jen ve smyšlených příbězích. |
doba vygenerování stránky: 1.3366529941559 sekund