| |||
Jídelna Shrey Hledím do svého poháru krve a ani raději nekoukám na to, jak se seskupují na krajích stolu. Velmi mne proto překvapí, když někdo zamíří rovnou ke mne a posadí se vedle mne. Překvapeně k ní zvednu pohled. "Ahoj...?" pozdravím váhavě. "Dobrou chuť," popřeji ji a opět sklopím pohled ke svému poháru. Netváří se zrovna, že by se chtěla vybavovat. |
| |||
Jídelna Lailah, Nybe, Alyssa Netrvá dlouho a ke skupince se přidává další dívka. V doprovodu džbánu očividně krve a s uštěpačnými poznámkami. Na tváři se mi usadí letmý úsměv a jen v klidu sleduji, jak reaguje na veškerou snahu o dobírání. Dostane se ale také k tomu odpověděl mne. „Na to, že za to je podmínečné vyloučení jsi docela v klidu,“ odtuším jí na tu její nenucenost. Asi jsem ve špatné koleji. Nová příchozí se usadí a položí otázku. Nemyslím si, že by to příliš směřovala na mne, takže ani příliš nereaguji. K její tváři a pachu si ale přiřadím i jméno. K druhé dívce si přiřadím nálepku „drak“ je dobré vědět, kdo je kdo. Místnost se pomalu plní tvoy – hodně tomu napomáhá mega rudý zadek uprostřed. Nějaká dívka se pokouší dožádat čehosi u profesorů a vypadá to, že ti ji rychle odpálkovali pryč. Zatím to tedy nejzajímavěji vypadá u podrážděné rudokřídlatky jménem Lailah a tak stočím svou pozornost zpět ke skupince dívek. Pokud mne některá přímo neosloví, tiše naslouchám jejich hovoru. |
| |||
Společenská místnost - Aula Hledám vhodný úhel, abych řádění zastavila, když se toho ujme někdo jiný. Nicméně tím opouští vědomí i mne, zatímco vnitřně panikařím, snažím se natočit hlavu při pádu tak, abych se nezranila. Když se proberu, vyskočím s celou svou masou rovnou do vzduchu a zastřelila bych nejbližšího stojícího, kdyby u mne nebyl profesor a divně mne nezklidnil. Díky tomu se mi ale dostává čas na vyhodnocení situace a zjišťuji, že již není potřeba nikoho zastřelit. Sklopím tedy luk, ale raději se nevracím do malé bezbranné podoby. Netrvá dlouho a odvádí nás nahoru. Do schodů se ovšem proměnit musím, ale nakonec mi nahoru pomůžou. Poměrně dlouhý proslov, kde mne potěší možnost soubojů. Konečně budu moci dát za vyučenou těm, kteří mne budou urážet. Začíná to tu být jako doma. A pokud to bude fungovat, mohla bych chodit bez aktivního luku. Nové vybrání předmětů. Konzultovala jsem to již před touto schůzí, takže jednoduše navolím zpátky předměty Umění Boje a Levitaci. Další kroužky neřeším, když budu chtít opět se mohu domluvit v průběhu. Doufejme. Zamíříme na jídlo, kde stranou spořádám svůj poklop, než se vydám na pozemky se trochu proběhnout a zacvičit. Večeře a spát. Na pokoji ne zrovna s nadšením zjišťuji, že se spací pořádek opět zamíchal. A ne zrovna k mému klidnému spánku. Středa Na gong si již začínám zvykat. Dračice naštěstí rychle vypadne, takže se v klidu ustrojím. Zvednu k ní pohled, když se po chvíli vrátí, ale jak rychle přišla zase odešla. Nakonec také vyrazím do jídelny. Už je zde poměrně plno. K mému překvapení je zde jen jeden proměněný drak a ne tucet, jak to vypadalo, že jich tu bude. Projdu za zády studentů, hledající poklop s mým jménem. Na úrovni nějaké nové studentky se pro něj natáhnu a popojdu kousek stranou si ho v klidu sníst. Opět ho protočím vzhůru nohama a vyjídám svou snídani z poklopu samotného. |
| |||
Velký posun především Miko, na začátku i krátce Aryania a Sharika Holky nechají dotazů na téma krystal a chvíli sledují mé pokusy. Část z nich se ještě povedla, občas se nic nestalo. Budu se muset zeptat profesora, jestli se to někdy zlepší. Pak toho ale nechám, neboť pro nás přijde profesor a oznámí nám, že máme jít do auly. Inu když máme jít, tak není co řešit. Krystal šoupnu zpět do tašky, zvednu se ze země a vyrazím za ostatními nahoru. Proslov je nuda. Ono je to tak asi vždy a všude tady je jen o něco zajímavější kvůli jednomu z témat. Bohužel se to týká i něčeho, čeho jsem si příliš neužila. Vlastně... Nemám na tom trochu viny i já? Přeci jen... byla to společenská místnost... zamyslím se a na chvilku se ztratím v příjemných vzpomínkách. Do reality mě vrazí nutnost vybrat si znovu předměty. Přečtu si seznam ze kterého si zapíši předmět první pomoc jako povinně volitelný se zkouškou a jako volitelný si dávám obranu mysli. Načež zamířím do jídelny, kde se potkám s hadí holkou, tedy vlastně s Miko. Na její návrh se usměji, neboť mě to zlepší náladu. Sice to nebude to, co jsem očekávala před projevem ředitele, ale co naplat budou aspoň bublinky a teplá voda. Rychle se najím, abych se co nejrychleji vydala dolů do šaten. Cestou se však ještě zarazím u nástěnky s plánkem budovy. Chvilku hledám a nakonec nacházím i ty nové místnosti. Nedá mi to a cestu k bazénu trochu protáhnu. Do pár místností nakouknu, ale vždy pokračuji dál. Stejně nemám s kým sdílet své štěstí a radost. Nakonec tedy přeci jen skončím v šatně u bazénů. Vyberu plavky které toho zakrývají co možná nejméně, to aby byla vidět tetování, a vydám se za Miko k vířivkám. Ta si tam již teplou vodu užívá a tak se k ní rychle přidám. Z pouhého sezení mezi bublinami je nakonec i cachtání ve vodě a tahání za nohu pod hladinu. Nakonec i těch pět hodin zábavy musí skončit. Vylezeme z vody přičemž já se už cítím jak kdyby ze mě měla slézt kůže. Po radovánkách ve vodě zamíříme na večeři a pak na kutě do postele. Tam si všímám, že postel Shariky je prázdná. Kde ta holka spí? napadne mě, ale víc to neřeším, raději totiž usnu. Gong se ozve vzápětí po mém odpadnutí, nebo mé to tak alespoň připadá. Protáhnu se a ještě hodnou chvíli zůstávám zalezlá v posteli. Pak mě to začne nudit a já se rozhodnu vydat na snídani. Třeba bude víc zábavy. Zvednu se a pokud je Akashka stále v pokoji, pozdravím ji cestou do koupelny. Z té odcházím převlečena do stejného úboru jako včera. Musí se nechat, že mě Rara dokonale odhadla. Jakmile dojdu do jídelny, rozhlédnu se po Sharice. Nikde ji tu nevidím. Snad se neztratila jako Leo, napadne mě s trochou, dost velkou trochou, smutku. Má radost ze mě vyprší a já se trochu sklesle posadím poblíž Miko se kterou jsem strávila včerejší odpoledne. Také zde sedí další z dívek, jenž jsem včera s Aryaniou přistihla u bazénů. „Dobré ráno,“ pozdravím a snažím se tvářit stejně vesele jako včera. |
| |||
Velký posun Naprosto nevím co se děje. Kluka, kterého jsem strčila na gauč, mám přímo před sebou. Kde ses tu vzal? pomyslím si během jediného mžiku. To už je u nás okřídlená dívka, krom toho se ale místností rozlehne nějaký zvuk, který je .... tak... straš... Proberu se. Rozhlédnu se. Po krvi toužící dívka je pryč. V místnosti jsou profesoři. Takže asi všechno dopadlo dobře, dojde mi a rukou si přejedu po svém krku. Ke mě se podle všeho nedostala, zaraduji se a zvednu se na nohy. Čas do příchodu profesorky trávím uvažováním nad tím, proč tu jsem. Navíc mě stále vrtá hlavou, jak je možné, že se občas pohybuji tak rychle a proč si šperk vybral z celé rodiny právě mě. Nejspíš bych měla dojít za naším vedoucím, dospěji k rozhodnutí o řádnou chvíli později. Snad jako kdyby někdo slyšel mé myšlenky a touhu promluvit si s vedoucím, přijde do společenské místnosti profesorka s informací, že se máme přesunout do auly na projev. Zvednu se z gauče a vydám se za ní nahoru, přičemž cestou přemýšlím nad svým dotazem. Dřív než se odvážím zeptat, dojdeme do auly. Zaberu místo a v tichosti vyslechnu celý rozhovor. Ani jedno ze zmíněných témat, tedy sex a souboje, se mě moc netýká. Po tom co jsem viděla na hodině tělocviku až příliš dobře vím, jak malou šanci bych měla. Vždy se raději omluvím! ujistím se v duchu. Z předmětů si vybírám nauku o magických budovách jako povinně volitelný předmět a jako kroužek si beru plavání s masožravými bylinami. Hned po výběru a podpisu se vzdálím a kvůli neustále tlačenici kolem profesorky se raději vydám na oběd. Teprve hodinu po něm se odvážím a zaťukám na dveře kabinetu profesorky Faife. Po konzultaci Naše konzultace se celkem protáhla, ale i tak ještě nebyl čas večeře. Čas, jenž mě zbyl, využívám k průzkumu budovy, abych se tu neztratila. Na večeři dorážím mezi prvními a příliš času zde nestrávím. Raději si jdu lehnout, tentokrát už naštěstí s plným břichem a do příjemné postele. Raní budíček bych nejraději zaspala. Nemyslím si však, že je to vůbec možné. Rána gongu mě probere natolik, že spadnu z postele. Zvednu se ze země a rychle se odklidím do koupelny. Po ranní hygieně se vydávám do jídelny s cílem zakousnout něco malého. Jakmile tam přijdu, uvědomím si jednu věc. Většina lidí se tu rozdělila na skupinky a já do žádné nepatřím. |
| |||
Jídelna Jakmile dojdeme do jídelny, tak si Jigme sedne a já se posadím vedle něj. chvíli uvažuji co budu dnes dělat a následně se pustím do volských ok se slaninou. Nějakou dobu jím v klidu, když k nám přijde nějaká holka a zeptá se, zda si může přisednout. Já zvednu hlavu, na chvíli se na ni podívám a následně pokývnu na souhlas. Protože ji neznám, tak budu posluchat co bude říkat, ale nebudu zatím nijak reagovat. |
| |||
Posun --> spoločenka --> aula --> knižnica --> večera --> sauna --> raňajky v jedálni Nikto ma neotravuje, a ja som tak ponorená do prúdu energie ktorý sa do mňa vlieva, že zvuky z našej spoločenky alebo zvonka príliš nevnímam. Dávam pozor len na najbližšie energie pri mne, keby niekoho náhodou napadlo ku mne prísť, ale inak iba nenásytne pohlcujem energiu z môjho orbu a výnimočne nespôsobujem žiadne problémy. Precitnem až v momente, keď sa otvoria naše dvere a ja zacítim energiu, ktorú nepoznám. Zdvihnem hlavu a otočím sa, aby som sa pozrela na krpatú ženu. A to je zase kto? Povie nám, aby sme ju nasledovali, tak si pomyslím, že hádam nejaký ďalší zamestnanec školy. Možno nejaký druh vychošky? Už pribudla tá nová telepatka, myslela som si že to bude stačiť. Striedajú sa tu rýchlejšie ako žiaci. V každom prípade sa ale zdvihnem a nasledujem ju. Cítiac brniacu energiu, z ktorej sa mi viditeľnejšie ako zvyčajne leskne štít na pokožke, som relatívne spokojná. Tarney začne svoj preslov a zo začiatku sú to len také omáčky, čo a prečo. Síce počúvam, ale nič také, aby som nejako viditeľne zareagovala. V podstate si v mysli spravím iba jednu poznámku - nosiť so sebou rozvrh. S čiernou taškou, ktorú mi prečaroval, to nebude zložité. Prvá vec na ktorú zvonka zareaguje zdvihnutím obočia je Gerrirovo preradenie k nám. Wohoo, čo? Gerrir...by mal byť drak. A draky sa nemenia do ľudskej podoby, majú iba ilúziu ľudskej podoby. Aj keď...bol tu ten druhý Gerrir, čo bol ním cítiť, tá jeho divná schyzofrénia...uh. Ktovie ako to je naozaj? Kým udrží tie studené paprče dosť ďaleko odo mňa... Potom hovorí o nejakej Lailah, ale keďže podľa mena neviem určiť energiu a meno nepoznám, nezaujíma ma to. Potom však príde na rad téma lekárskych prehliadok a ja sa zamračím. Akože čo nám budú robiť? Niečo podobné ako ľudia? Odvážia, odmerajú, tep, pulz, dýchanie? A bude to robiť tá šialená burina? Odkedy som mala podozrenie že mne a Sigimu čosi spravil v jedálni tak som ho neivdela, a ani po tom netúžim. Tobôž nie ak si pri prehliadke budem musieť dať dole štít a bude sa ma chcieť niekde dotknúť. Alebo tam šibrinkovať s ihlami. Stisnem pery. Ako veľmi to bolo povinné? A načo im to bolo? Nikdy som nebola chorá. Nevedela som ktorému rodičovi za to poďakovať, ale prišlo mi bezpredmetné ísť na prehliadku. Budem sa o tom musieť potom poinformovať. Miniprednáška o sexe úplne prejde mojou pozornosťou. Skrabatené čelo sa mi však vyrovná, keď začujem slovo súboje. Vystriem sa, venujúc Tarneymu celú pozonosť. Popravde, niečo sa mi na tom páči, niečo nie, ale hlavne jedna informácia mi rezonuje v mysli. Ak sa niekto ospravedlní...ventilovať emócie a napätie...takže sa už nebudem musieť znižovať k ospravedlneniu? To by...značne pomohlo môjmu psychickému stavu. A reputácii. Al čo presnejšie znamená že sa budú stanovovať pravidlá? Štít dole nedám. Nakloním hlavu na stranu. Asi bolo najbezpečnejšie najskôr sa na taký súboj pozrieť a zistiť to v praxi. Prevažne som ale týmto nápadom potešená. Už omnoho menej potešená som keď zistím, že liliputka má byť naša koľajná vedúca. PROSÍM? A čo s Oranilom? Ja nechcem niekoho iného namiesto neho. On bol aspoň niekto na koho som si ako tak zvykla, a jeden z mála pri zmysloch v tejto budove. Ja nechcem túto ryšulu. Nahnevane vydýchnem vzduch cez nos a chvost mi nepokojne mrská po podlahe za mnou. Myšlienky sú tak prudké a nespokojné, že každý priemerný telepat ich pravdepodobne zachytí. S ešte stále podobným nasadením mysle sa vyberiem podpísať všetky tie nové veci a vybrať si predmety. Nie zrovna pekne fľochnem pohľadom po krpatej, už len z princípu že nahradila Oranila, a potom zaostrím na zoznam predmetov. Po pomerne krátkom váhaní si ako povinné predmety vyberiem "Obranu mysli" a "Umenie boja" . Bolo predsa povedané minimálne, nie maximálne. Po krátkom zaváhaní pridám ako krúžok "Meditáciu" pričom dúfam, že to nebude mať nič dočinenia s niekým kto sa mi bude hrabať v hlave. Následne, ešte stále s blýskavým pohľadom, odídem z auly. Vďaka kope energie ktorú v sebe mám nepotrebujem jesť, a ani nemám nijako výnimočne chuť, preto rovno zamierim do knižnice, kde hneď po vstupe nahlas hľadám jej personifikovanú podobu a potom sa spýtam, kde by som našla knihy ktoré by mi pomohli nájsť informácie na moju domácu úlohu. Aj keď už budem mať úlohu vypracovanú, nájdem ešte zopár zaujímavých kníh a tak nejak premeškám aj večeru. V podstate necítim ani nejakú veľmi veľkú únavu, pocuckávajúc len tak pre upokojenie z orbu, ale keďže spánok som mala vždy rada aj z toho aspektu, že som v ňom nemusela nič riešiť, a cez "deň" som chcela byť čulá, vyberiem sa do sauny, kde sa obalím krídlami a chvostom. Orb je zamotaný taktiež v chvoste, obrastenom ostrými tŕňmi. Takto zaistená zaspím. Streda Na zvuk gongu, na ktorý som už solídne zvyknutá, vstanem a pomaličky si ponaťahujem každú časť tela, štít okamžite naskočený. Pritiahnem orb k sebe a chvíľu sa len slním, držiac si ho tesne pred tvárou a užívajúc si svetla, ktorým ma zahŕňa. V saune je dosť tepla aby som nemusela z neho čerpať. Nechám si ho levitovať tesne pri tvári, ako malé slniečko. Rozhodne je to lepšie ako bez neho. Zmením sa do svojej menšej ľudskej podoby, aby som sa nemusela predierať dverami a v jedálni sedieť na stole a vyberiem sa na raňajky. Na rozdiel od včerajšieho dňa, dneska som síce stále nepociťovala potrebu jesť, zato som mala neskutočnú chuť na ničo sladké, čo bol môj hriech. Hneď pri príchode mi rannú náladu naštrbí tá telepatka. Len na ňu zazriem, ale predstava čohosi čokoládového ma ženie dnu. Na ryšulu vedľa nej zazriem podobným štýlom, keďže by som pravdepodobne z voleja hneď neznášala akúkoľvek zmenu môjho koľajného vedúceho. Nato sa poobzerám po jedálni, čo sa zberbu sa tu takto "ráno" zišlo. Otriem si pritom líce o orb a upokojím sa jeho teplom. Po tom, čo bez záujmu o komuniáciu odpíšem dve skupinky po ramenách stolov sa zameriam na stred, kde nikto nesedí, lenže tam sa akurát napcháva tá červená trúba, a rovno po prebudení som nemala chuť pozerať sa mu rovno do xichtu. Keďže sa ale zdá, že osem nôh bezpečne odplaší akúkoľvek spoločnosť, rozhodnem sa sadnúť priamo k nej, na istotu. (T6) Keby som mala svoju škodoradostnú náladu, pripravenú spraviť nejaký nevinný žart, možno by som si sadla priamo do jednej z dvoch skupiniek, ale naozaj som si len chcela vychutnať jedlo. Pohodlne sa usadím vedľa veľkej pavúčice a začnem k sebe telekineticky priťahovať palacinky, čokoládovú polevu, tvaroh zarobený s cukrom a misu obratých červených ríbezlí, načo si začnem všetko na palacinky hojne nakladať a so spokojným zamraučaním jesť. |
doba vygenerování stránky: 1.5270428657532 sekund