| |||
Společenská místnost - Aula Nakonec jsem si vybral z knih o zdejší přírodě a usadil se v poklidu na gauč. Netrvá však dlouho a místnost okupují všichni z naší koleje. Jen s lehkým povytažením obočí reaguji na fakt, že se všichni sesumírovali do části místnosti kolem mne. Jsem však na takovéto chování zvyklý, tak se věnuji své činnosti. Klid místnosti vyruší otevření dveří a vejití okřídlené rudé dívky v doprovodu profesora. Tázavě se na oba podívám, nicméně profesor opustí místnost a dívka nevypadá, že by stála o jakoukoliv společnost, tak se vrátím k řádkám v knize. Ovšem není mi přáno ji dnes přečíst, neb se profesor vrací a vede nás do Auly. Místa nám nejsou určena, takže není problém posadit se do jediné přijatelné přítomnosti a to slečny Buffetové. Rozhlédnu se po studentech a okomentuji fakt, že nyní by zde měli být všichni studenti a ani jednu z nadějných slečen v místnosti nevidím. Škoda. Pak již následuje proslov ředitele, který by jistě šel říci i mnohem kratším způsobem a více polopaticky. Rozhodně by pak měl větší naději, že by to zde některé duté hlavy pochopili. Doprovodím slečnu Buffetovou ke stupínku a pustím ji před sebe. Poté se k archům dostanu sám, kde svým podpisem pravděpodobně pozvednu hodnotu těch cárů. Předmět povinný pak je Obrana mysli, vzhledem k tomu, že soukromí zde většině nic neříká, natož něco podobného jako takt. Poté přemýšlím nad kroužkem. Co přináší noc zní až příliš neurčitě a pokud si vzpomínám, na poslední podobné hodině nás nutili ničit si obleky na trávníku. Přeskočím očividné, co již plně zvládám nyní a seznam se opět o něco ztenčí. Se způsobem zdejšího vyučování raději vynechám i nebezpečné předměty. Vzpomenu si na poslední hodinu první pomoci a raději vynechám i tu. Jestli si myslí, že chytrý způsob vyučování bandy upírů co se neumí ovládat (plus mé maličkosti) je vodotrysk krve z paže spolužáka, pak samozřejmě musím nesouhlasit. Po styku se zdejší vodou, pravděpodobně promořenou kdejakou nemocí, také zrovna netoužím. Domácí mazlíčci by mi byli v mé domovině k ničemu. Předměty levitace a meditace jsem již vyzkoušel a zdáli se stejně užitečné, jako zbytek našeho rozvrhu. Z dvou posledních možností se nakonec přikloním k Magickým budovám, které zvolím jako kroužek, protože to by se mohlo nakonec hodit mne i slečně Buffetové. Však samotná škola zde je magickou budovou. Zbytek dne Opouštím aulu v doprovodu slečny Buffetové, s kterou trávím volné chvíle mezi obědem a večeří. Poté již mířím na svůj pokoj, abych tam přečkal dobu slunce. K mému překvapení však všichni spolubydlící zmizeli a tak mám nyní soukromí pokoj. To je příjemné překvapení. Upíří pokoj - Jídelna Ráno tak koupelnu neokupuje žádné prase a mohu se v klidu upravit, než zamířím do jídelny. Pohledem se mi podaří najít slečnu Buffetovou, takže zamířím k ní. "Dobré ráno," pozdravím jí. Přitáhnu si blížeji džbán s krví, který napřed podezřívavě prohlédnu a očichám. Nejsem si příliš jist, zda mu důvěřovat. |
| |||
Jídelna Miko, Sonja, Ary, Hope Do jídely proudí další a další studenti. Nikoho si moc nevšímám, tedy dokud se neobjěví Miko. Zrovna mám plnou pusu takže jí pozdrav oplatím jen pokynutím hlavou. Než stačím odpovědět odpoví Miko. Souhlasně zamručím, Mám na to uplně stejný názor. Ten gong je fakt na nic. "Taky naštěstí nikoho" odpovím když se zrovna poštěstí a mám prázdnou pusu. Ary najednou začne o nějaký soutěži nebo něco. Příliš ji nevnímám a raději se věnuji jídlu. Po chvilce dorazí i Sonja. "Ránko" to už budou všichni se kterýma jsme se domluvily. |
| |||
Posun - ranní žranica Sem si nestuhnul ani dát šlofíka a už ňa hnali inam. Všecko sem negómal a zrochen sem usínal, neumím udržet pozornost, když někdo moc dlóho mele hubó. Sem hodil na papíry votisk a domluvil se s říďem ať mě zaškrtne čtení a psaní. Mimo žranice sem trávil den v kovárně, kde sem i chrněl. Rozvrh nosím, teda všude sebó. |
| |||
Velký posun - jídelna Ve společenské místnosti se neustále zjevovala ta otravná hříčka přírody, asi mi chtěla kazit den tím jak mě neustále vyrušovala. Nebo, že by se mi chtěla omluvit? Knihu jsem nedočetla, jelikož jsme byli svolání do auly. Že by konečně místní profesorský sbor dostal rozum a zvolil mě oficiálně předsedkyní studenstva? Nikoliv Přičtu si oba archy a zapíší se na obranu mysly a jako kroužek si zvolím první pomoc. Ne, snad, že bych chtěla ošetřovat zdejší lůzu, ale bude užitečné jim říct co mají dělat. Příliš se mi nezamlouvá, že se mám podrobit lékařské prohlídce. Přeci by jim měli stačit záznamy od mého osobního doktora. Zbytek dne strávit sama, pakliže se nenabídne pan Ortega, aby mi dělal společnost. Den uteče jako voda a já se odeberu do svého pokoje, který sdílím s další dívkou, jen díky mě neskonalé dobrotě. Možná bych si to mohla později napsat do životopisu jako dobročinnost. Vzbudím se dříve než se ozve gong, upravím se a zamířím do jídelny. |
| |||
Společenka upíří - aula - komnata bezpečného útočiště - jídelna Tak nějak neutrálně jsem odkývala zrzčinu žádost. Uvidíme, jestli budu mít čas. A pak už jsem jen lenošila. Přidala se k nám nějaká nová kočka. Měla jsem na ni s úsměvem, to bylo všechno. Pak svolali celou školu do auly. Poslechnu si co má ředitel na srdci a při poznámce o prohlídce se použitelně usměji. Taky se mi líbila ta část o schvalování souložení, teda já jsem to tak aspoň pochopila. Když se dostanu na řadu, přečtu si co vlastně podpisuji, pak tam hodím autogram na oba archy a zaškrtnutím si zvolím jak jinak než masožravé bylinky. Nic dalšího nechci, musím mít přece dost času na povyražení. Neuniklo mi, že když se Kisa proměnila měla na sobě plavky, ale jen chvilku, zklamaně vydechnu, když se tak rychle oblékne, i když to možná profesoři. Miko měla odpolední plány, ke kterým jsem se ráda přidala. Po cestě se stavím do společenky pro vojenský batoh na rozvrh. Po večeři doprovodím Alianu k dráze, kde si prohlížím její pevný zadeček. K mé nelibosti se na dráze objeví i pavoučice. Což mě donutí vyskočit na nohy a nervózně podupávat nohou, snažím se od ní držet odstup. Alianu doprovodím na pokoj. Žádná odměna, ani pusa na dobrou noc. Jaká škoda. Spát jdu do komůrky u schodů. Ráno mě vzbudí gong, převaluju se v posteli a po notné chvíli se oblíknu a zamířím se upravit na záchod, pak už jdu do jídelny. Kdesi sednu na volné místo vedle Kisy. |
| |||
Jídelna Rara, Chrys, Tarney, Step a na konci Rubus a Aine Díky včasnému příchodu jsem poměrně rychle najedená a zbylí čas trávím pozorováním studentů a případné komunikaci mezi profesory. Samozřejmě se po celou dobu snídaně snažím držet na uzdě a nečíst všechny kolem. Popravdě, je to pro mě hodně těžké a stojí mě to snad více sil, než zjistit myšlenky většiny kolem mě. Nakonec je to Rara, kdo mě vyruší z mého zamyšlení svým vzkazem. „Samozřejmě, hned tam přijdu,“ oznámím ji a rozloučím se s kolegy u stolu. Cesta do ošetřovny je rychlá a krátká. Zaklepu a vejdu. Jediný pohled mě nasměruje do pracovny Rubuse. Obejdu roh a zaklepu na dveře, navíc se postavím tak, aby mě mohl spatřit skrze okno ve stěně. |
doba vygenerování stránky: 1.2953410148621 sekund