| |||
Jídelna profesorský stůl a Faife Vynořím se ze stropu a pomalu klesnu za Stephanie a Faife. Nakloním se k Faife, tak aby mne slyšela jen ona. "Rubus tě žádá, zda by jsi mohla přijít na ošetřovnu," vyřídím jí, než se opět vznesu nad liniii svíček a poletuji si po jídelně, než zmizím zdí. |
| |||
Jídelna Hope,Miko,Kisa "To rozhodně nebo nás aspoň varovat." Jistě Hope něco podobného říkala ovšem nemluvila že to buzení bude způsobem který by probudil i mrtvé,to že je má spolubydlící duch dává tomuto vtipu nový význam.Můj křik byl jistě slyšet po celé koleji a tak když přijde Hope taky se na ní usměji a pak se rozhodnu jí na to zeptat. "Ahoj,co říkáš buzení?Tohle by probudilo i mrtvé což se hodí když je vaše spolubydlící je duch." Mezitím Miko položí zvláštní otázku a já potom když zjistím co jí rozhodnu se že to zkusím taky,přitáhnu si talíř s masem a zeleninou a potom co kousek ochutnám odpovím. "No zatím ještě ne a viděla jsi někdy hrát pogolfit?Já ano a je to vážně zážitek.Pogolfit se hraje s ostnatými koulemi které musíte odrazit palicí k místu kde jsou zabodnuté tři meče.Další hráči pak stojí na určité ... metě a snaží se přerazit kládu která na něj letí." |
| |||
Jídelna Seth,Jigme Posadím se upravím si sukni a pak sáhnu do podnosu kde se ozve zoufalé kvákání žab.Jigme mně představí Sethovi já se usměji a řeknu: "Těší mně." Kéž bych to mohla říct i o své spolubydlící,ovšem i Vessa si mohla všimnout jak moc jsem z ní odvázaná. Jigme také nezklamal ovšem to se dá přičíst jeho kultuře,ne nestěžuji si i když mně z toho pokaždé trochu mrazí.Já vím je zvláštní že to je právě jeho chování co na mně tak působí a ne to ... druhé.Ovšem i někteří démoni jsou schopní převzít lidskou podobu ať už se jedná o iluzi nebo o skutečnou transformaci.Navíc ne všichni démoni mají rohy a křídla to je poněkud zjednodušený pohled. Jako že se nagám nedá věřit,možná měl ředitel pravdu.Já jsem Vesu odsoudila aniž bych s ní prohodila jediné slovo. I když to jsem už poněkud odbočila, z mých myšlenek mně nakonec probere až Jigmeho otázka: "No vypadá to rozhodně zajímavě." Potom se rozhodnu že je čas na další žábu,společně si přitáhnu i pudink,wafle,lívance ke kterým si dám sirup,tvaroh a ovoce (mám chuť na maliny). |
| |||
Jídelna Ulgge,Lailah,Nybe "No já se bojím spíš o krčky ostatních,ten bledý kluk na tebe jistě nezapomene." Ohlédnu se k červenému drakovi který dominuje jídelně a mezitím se představí ta druhá dívka.Potom co i já ochutnám misku usměji se: "A krupičná kaše,jedí ji děti.Dospělí jen ve výjimečných případech ..." Rozhlédnu se a potom dostanu nápad po přidání nuttely,javorového sirupu a tvarohu se z toho stane něco čím bych mohla tmelit,ale je to docela dobré.A dostanu nápad jak to využít,můžu to po někom házet jistě je to dětinské,ale ten pohled který mi dotyčný věnuje bude stát za to. Ovšem kdo?Co ta potetovaná dívka?Jenom si musím dát pozor že trefím právě ji. Ale nejdřív se rozhodnu že se najím,přitáhnu si palačinky a taky pudink,žebírka a opečená kuřecí stehna.Potom se rozhodnu zjistit kdo to Lailah vlastně je,předpokládám že to je démon který se živí krví ovšem něco tu nesedí.Rozhodnu se zjistit na co vlastně myslí ovšem nejdřív se to nepovede (2%) tak se o to pokusím znovu (82%). |
| |||
Společenka směs - aula S rukama za hlavou jsem s úsměvem sleduju situaci. Najednou se místností rozlehne křik. Když se znovu proberu a rozkoukám zjistím že okřídlená zrzka je pryč a s ní je pryč i rozptýlení. Vypadá to že klukovy nic nestalo. Po chvilce se objeví profesorka. Protáhnu se a vydám se za ostatním do auly. Přednáška o změnách a novinkách, který mi přijdou dost zbytečný, byla naštěstí krátká. Ten soubojový systém se mi ale vůbec nelíbí, to totiž znamená že už nejspíš nebude docházet k podobným divadýlkům jako dnes. Škoda. Vydám se podepsat papíry. Přijde mi zbytečné znovu si vybírat předměty, stejně si nejspíš zvolím to co jsem měla předtím. Jako povině volitenlý si zvolím umění boje. Z kroužků levitaci a meditaci a po krátké úvaze nakonec i plavání. Z auly se přesunu do jídelny kde si dám jen něco menšího..jen svačinku. Potom si jdu dát koupel, dlouhou koupel. Pak už konečně spánek. Pokoj - jídelna Probuzení nebylo díky gongu zrovna dvakrát příjemné a nemám pocit že bych se vyspala nějak extra dobře. Asi jsem zvyklá na jiný standard. Nějakou dobu znuděně koukám do stropu, potom se natáhnu po rozvrhu. Individuální hodina? Pff. Převléknu se, hodím přes sebe černý plášť, kapuci si stáhnu do čela a odejdu do jídelny. Kam si sednu? U dveří bylo skoro plno a před červenou dračí hubou sedět nechci. Za ním snad bude volno. Nakonec si sednu ke stolu taknějak naproti dveřím (c14). |
| |||
Jídelna Jennie "Očividně potřebovala jen pomoci," znovu lehce pokrčím rameny bez špetky zaváhání. Promnu si krk. "Ani není cítit, že se to kdy stalo," odtuším na její otázku. "Říkají mi Dolly, ale vlastně nemám jméno," odpovím ji na představení a pečlivě si její jméno uložím do paměti. |
| |||
Jídelna Dolly „Myslím, že by ublížila i tobě. Nevypadala, že by žádala, natož aby se kontrolovala,“ zmíním. Rozhlédnu se a dívku o které se bavíme najdu. Připadá mi trochu zvláštní, že tady sedí naprosto v pohodě. Copak nejsou za napadení tresty? Nebo snad za to nemohla? Ale jak by někdo mohl nevědět, že potřebuje krev?! „A co krk, už je to dobré?“ zeptám se se zvědavostí kluka vedle. „Jinak, jsem Jennie,“ představím se mu. |
| |||
Jídelna Jennie Odkývne mi to, takže se usadím vedle ní. I já si sednu trochu bokem a prohlížím si ji stříbrným pohledem. "Ublížila by ti. A kvůli mne, to nebylo vůbec zapotřebí. Dal bych jí svou krev klidně i dobrovolně, kdyby požádala," lehce pokrčím rameny a sklopím pohled ke stolu. Snad budu moci pomáhat i jinak až vystuduji tuto školu. |
| |||
Jídelna Dolly K snídani si vezmu kousek pečiva, který pomalu ukusuji zatímco stále přemítám nad včerejšími slovy profesorky ohledně mé schopnosti. Je to celé zvláštní, uvidíme, co zjistí od kolegy. Ze zamyšlení mě vyruší pouze ruka sahající po konkrétním poklopu se jménem. Zvednu oči a zahlédnu, že to je ta kentaurka od nás ze společenské místnosti. Po tomto vyrušení se objevuje další v podobě kluka, kterému crčela z krku krev. Usměji se. „Jasně, sedni si,“ prohodím v odpověď a natočím se, abychom se mohli lépe bavit. „Není zač, ale řekni mi, proč jsi se stavěl mezi mě a tu ... upírku? Vždyť by tě v danou chvíli musela zabít ne?“ odmítnu poděkování a položím dotaz, který mě napadl hned na projevu ředitele. |
doba vygenerování stránky: 1.3058109283447 sekund