| |||
Jídelna Jakmile dojdeme do jídelny, tak si Jigme sedne a já se posadím vedle něj. chvíli uvažuji co budu dnes dělat a následně se pustím do volských ok se slaninou. Nějakou dobu jím v klidu, když k nám přijde nějaká holka a zeptá se, zda si může přisednout. Já zvednu hlavu, na chvíli se na ni podívám a následně pokývnu na souhlas. Protože ji neznám, tak budu posluchat co bude říkat, ale nebudu zatím nijak reagovat. |
| |||
Posun --> spoločenka --> aula --> knižnica --> večera --> sauna --> raňajky v jedálni Nikto ma neotravuje, a ja som tak ponorená do prúdu energie ktorý sa do mňa vlieva, že zvuky z našej spoločenky alebo zvonka príliš nevnímam. Dávam pozor len na najbližšie energie pri mne, keby niekoho náhodou napadlo ku mne prísť, ale inak iba nenásytne pohlcujem energiu z môjho orbu a výnimočne nespôsobujem žiadne problémy. Precitnem až v momente, keď sa otvoria naše dvere a ja zacítim energiu, ktorú nepoznám. Zdvihnem hlavu a otočím sa, aby som sa pozrela na krpatú ženu. A to je zase kto? Povie nám, aby sme ju nasledovali, tak si pomyslím, že hádam nejaký ďalší zamestnanec školy. Možno nejaký druh vychošky? Už pribudla tá nová telepatka, myslela som si že to bude stačiť. Striedajú sa tu rýchlejšie ako žiaci. V každom prípade sa ale zdvihnem a nasledujem ju. Cítiac brniacu energiu, z ktorej sa mi viditeľnejšie ako zvyčajne leskne štít na pokožke, som relatívne spokojná. Tarney začne svoj preslov a zo začiatku sú to len také omáčky, čo a prečo. Síce počúvam, ale nič také, aby som nejako viditeľne zareagovala. V podstate si v mysli spravím iba jednu poznámku - nosiť so sebou rozvrh. S čiernou taškou, ktorú mi prečaroval, to nebude zložité. Prvá vec na ktorú zvonka zareaguje zdvihnutím obočia je Gerrirovo preradenie k nám. Wohoo, čo? Gerrir...by mal byť drak. A draky sa nemenia do ľudskej podoby, majú iba ilúziu ľudskej podoby. Aj keď...bol tu ten druhý Gerrir, čo bol ním cítiť, tá jeho divná schyzofrénia...uh. Ktovie ako to je naozaj? Kým udrží tie studené paprče dosť ďaleko odo mňa... Potom hovorí o nejakej Lailah, ale keďže podľa mena neviem určiť energiu a meno nepoznám, nezaujíma ma to. Potom však príde na rad téma lekárskych prehliadok a ja sa zamračím. Akože čo nám budú robiť? Niečo podobné ako ľudia? Odvážia, odmerajú, tep, pulz, dýchanie? A bude to robiť tá šialená burina? Odkedy som mala podozrenie že mne a Sigimu čosi spravil v jedálni tak som ho neivdela, a ani po tom netúžim. Tobôž nie ak si pri prehliadke budem musieť dať dole štít a bude sa ma chcieť niekde dotknúť. Alebo tam šibrinkovať s ihlami. Stisnem pery. Ako veľmi to bolo povinné? A načo im to bolo? Nikdy som nebola chorá. Nevedela som ktorému rodičovi za to poďakovať, ale prišlo mi bezpredmetné ísť na prehliadku. Budem sa o tom musieť potom poinformovať. Miniprednáška o sexe úplne prejde mojou pozornosťou. Skrabatené čelo sa mi však vyrovná, keď začujem slovo súboje. Vystriem sa, venujúc Tarneymu celú pozonosť. Popravde, niečo sa mi na tom páči, niečo nie, ale hlavne jedna informácia mi rezonuje v mysli. Ak sa niekto ospravedlní...ventilovať emócie a napätie...takže sa už nebudem musieť znižovať k ospravedlneniu? To by...značne pomohlo môjmu psychickému stavu. A reputácii. Al čo presnejšie znamená že sa budú stanovovať pravidlá? Štít dole nedám. Nakloním hlavu na stranu. Asi bolo najbezpečnejšie najskôr sa na taký súboj pozrieť a zistiť to v praxi. Prevažne som ale týmto nápadom potešená. Už omnoho menej potešená som keď zistím, že liliputka má byť naša koľajná vedúca. PROSÍM? A čo s Oranilom? Ja nechcem niekoho iného namiesto neho. On bol aspoň niekto na koho som si ako tak zvykla, a jeden z mála pri zmysloch v tejto budove. Ja nechcem túto ryšulu. Nahnevane vydýchnem vzduch cez nos a chvost mi nepokojne mrská po podlahe za mnou. Myšlienky sú tak prudké a nespokojné, že každý priemerný telepat ich pravdepodobne zachytí. S ešte stále podobným nasadením mysle sa vyberiem podpísať všetky tie nové veci a vybrať si predmety. Nie zrovna pekne fľochnem pohľadom po krpatej, už len z princípu že nahradila Oranila, a potom zaostrím na zoznam predmetov. Po pomerne krátkom váhaní si ako povinné predmety vyberiem "Obranu mysli" a "Umenie boja" . Bolo predsa povedané minimálne, nie maximálne. Po krátkom zaváhaní pridám ako krúžok "Meditáciu" pričom dúfam, že to nebude mať nič dočinenia s niekým kto sa mi bude hrabať v hlave. Následne, ešte stále s blýskavým pohľadom, odídem z auly. Vďaka kope energie ktorú v sebe mám nepotrebujem jesť, a ani nemám nijako výnimočne chuť, preto rovno zamierim do knižnice, kde hneď po vstupe nahlas hľadám jej personifikovanú podobu a potom sa spýtam, kde by som našla knihy ktoré by mi pomohli nájsť informácie na moju domácu úlohu. Aj keď už budem mať úlohu vypracovanú, nájdem ešte zopár zaujímavých kníh a tak nejak premeškám aj večeru. V podstate necítim ani nejakú veľmi veľkú únavu, pocuckávajúc len tak pre upokojenie z orbu, ale keďže spánok som mala vždy rada aj z toho aspektu, že som v ňom nemusela nič riešiť, a cez "deň" som chcela byť čulá, vyberiem sa do sauny, kde sa obalím krídlami a chvostom. Orb je zamotaný taktiež v chvoste, obrastenom ostrými tŕňmi. Takto zaistená zaspím. Streda Na zvuk gongu, na ktorý som už solídne zvyknutá, vstanem a pomaličky si ponaťahujem každú časť tela, štít okamžite naskočený. Pritiahnem orb k sebe a chvíľu sa len slním, držiac si ho tesne pred tvárou a užívajúc si svetla, ktorým ma zahŕňa. V saune je dosť tepla aby som nemusela z neho čerpať. Nechám si ho levitovať tesne pri tvári, ako malé slniečko. Rozhodne je to lepšie ako bez neho. Zmením sa do svojej menšej ľudskej podoby, aby som sa nemusela predierať dverami a v jedálni sedieť na stole a vyberiem sa na raňajky. Na rozdiel od včerajšieho dňa, dneska som síce stále nepociťovala potrebu jesť, zato som mala neskutočnú chuť na ničo sladké, čo bol môj hriech. Hneď pri príchode mi rannú náladu naštrbí tá telepatka. Len na ňu zazriem, ale predstava čohosi čokoládového ma ženie dnu. Na ryšulu vedľa nej zazriem podobným štýlom, keďže by som pravdepodobne z voleja hneď neznášala akúkoľvek zmenu môjho koľajného vedúceho. Nato sa poobzerám po jedálni, čo sa zberbu sa tu takto "ráno" zišlo. Otriem si pritom líce o orb a upokojím sa jeho teplom. Po tom, čo bez záujmu o komuniáciu odpíšem dve skupinky po ramenách stolov sa zameriam na stred, kde nikto nesedí, lenže tam sa akurát napcháva tá červená trúba, a rovno po prebudení som nemala chuť pozerať sa mu rovno do xichtu. Keďže sa ale zdá, že osem nôh bezpečne odplaší akúkoľvek spoločnosť, rozhodnem sa sadnúť priamo k nej, na istotu. (T6) Keby som mala svoju škodoradostnú náladu, pripravenú spraviť nejaký nevinný žart, možno by som si sadla priamo do jednej z dvoch skupiniek, ale naozaj som si len chcela vychutnať jedlo. Pohodlne sa usadím vedľa veľkej pavúčice a začnem k sebe telekineticky priťahovať palacinky, čokoládovú polevu, tvaroh zarobený s cukrom a misu obratých červených ríbezlí, načo si začnem všetko na palacinky hojne nakladať a so spokojným zamraučaním jesť. |
| |||
Jídelna Lailah, Ulgge, Alyssa Její reakce byla přesně taková jaká jsem čekala...nepřátelská. Její reakci ani tón nijak neřeším. "O sobě? Nooo....možná jsem se nechala trochu unést" přiznám. Netváří se zrovna vesele že jsem si sedla vedle ní. Ale však ty se nezblážníš. Přikývnu "No jo štěstí...nemyslíš si přece že by si měla proti drakovi příliš šancí ne?" odpovím na její řeči o štěstí chlácholivě. Nesnažím se jí nijak provokovat, chci si jen povídat. , Ze začátku jsem myslela že mojí ruku nepřijme a bude mě ignorovat nakoc ji ale přijala. Potřásu ji tedy rukou a ještě přátelsky dodám "No každopádně promiň za ten hod" za ten hod? To nebyla zrovna dobře poskládaná věta "...Nechci aby mezi námy bylo nepřátelství". Pak se ozval kluk sedící vedle Lailah tak jsem se se vrátila k luxování masa kolem sebe. Než jsem se nadála bylo všechno pryč. Vezmu misku ve který je stejná kaše o který předtím řekla že je to hnus. Nedůvěřivě si přičichnu...nevoní to zrovna lákavě. Dám tomu ale šanci. Namočím do kaše špičku prstu a strčím si ho do pusy. Zašklebím se a odsunu misku "Tohle je fakt hnus" řeknu si pro sebe. Objeví se další holka. Vypadá docela mile a přátelsky. "Nybe" představím se. Na další část otázky pokrčím rameny "Taky asi den" tím jak je tady vyučování v noci si nejsem jistá. |
| |||
Jídelna Ano vím že tady je ředitel,ale jeho bych s tím neobtěžovala ani kdyby tu Chrys nebyl.Je pravda že věci nerada odkládám a že často jsem je probírala za situací které by mohly být brány jako společensky nevhodné.Je zvláštní kolik lidí pocítilo potřebu se mně zeptat zda vím kolik je hodin či mi tento časový údaj sami sdělit,ale to se týkalo jen lidského světa. Jiný kraj,jiný mrav,jiná pravidla.V magickém světě jsme byla zdvořilost a tolerance sama a to i když ke mně zrovna tolelantní nebyli. Ovšem přesto se do toho vloží ředitel a mně se vybaví myšlenka: A tak tu stojím jako vždy odmítnuta.Ne nejsem naštvaná ani zklamaná na ne jsem zvyklá zvláště v magickém světě.Ano o svém místě či úloze jsem rozjímala často a právě proto jsem zde. "Ne jiné důvody nemám.Dobře ... chápu,někde musí být ubytovaná." Zvednu konečky prstů cípy sukně ovšem pak potlačím nápad udělat pukrle což nyní mnohem těžší než na Chrysově hodině a pokud už k tomu nikdo nic nemá pozdravím a odejdu vybrat si jídlo.Když najdu poklop se svým jménem a žáby pod ním cítím se lépe.Jednu z nich políbím a je vidět jak vysychá.Potom se rozhlédnu a všimnu si že zde sedí Jigme s nějakým klukem.Vydám se k nim a mile se na oba usměji: "Ahoj můžu si sednout?Omlouvám se že jsem minule tak rychle odešla,ale já vážně musela jít." Jistě to není tak úplně pravda,ale vysvětlovat to by bylo poněkud těžší a mně se do něj nechce.Potom počkám až se k tomu kluci vyjádří a pak si sednu. |
| |||
Aula - kolej čarodějů - pokoj unavené víly Z nudy ve společenské místnosti jsme vytáhnuti do nudy v aule kde je nám připomenuto že bychom rozvrh neměli nechávat ve na stole ve společenské místnosti nebo na zemi ve svém pokoji. Vždy noste svůj rozvrh při sobě protože když do vás udeří blesk bude to to jediné co po vás zbyde. A protože si nejspíš Rara stěžovala další proslov je o tom že se máme chovat mravně protože i když je tu občas bordel není to tento typ bordelu. Zdá se mi že se kolem toho moc nadělá i když na druhé straně to chápu, možná jsem dala až moc na první dojem který na mně Hope udělala a snažila jsem se působit jako tvrďačka. Což když se o to pokouší víla může působit poněkud komicky. Taky jsem poněkud přeháněla je sice pravda že mi nahota nevadí, ale jen za určitých okolností ve kterých rozhodně nefigurují kluci. V tomto směru souhlasím s Hope, nebrala jsem si sebou všechno to oblečení abych tu pak chodila nahá. Věci týkající se soubojů jdou mimo mně, vždyť by se ten dotyčný uchechtal když by zjistil že ho vyzývá víla. Můžu se sice dostat do problému vzhledem ke svému smyslu pro humor který ne všichni vždy pochopí, ale pokud se omluvím a omluva bude dostatečná musí ji přijmout. No v tom bych problém neviděla, omlouvat jsem se musela často. Když proslov skončí tak se vznesu a zařadím se za toho kdo se právě podepisuje. Já vím předbíhat se nemá, ale čekání mně ubíjí. Zaujme mně podpis dívky kde to vypadá jako by písmenka stála v pozoru a pak se úhledně podepíšu já celým svým jménem. Potom se chvíli přemýšlím než si z povinně volitelných předmětů si vyberu Nauku o magických budovách a Co přináší noc. Z kroužků potom zaškrtnu vše kromě Čtení a psaní (umím), Levitace (umím navíc mám křídla) a Plavání (umím, ale nemám ráda vodu). Když spořádám mísu ovoce tak se konečně pustím do vybalování. Miko má sice něco v plánu, ale tohle nepočká. Pokud totiž nevybalím teď najdu si vždy důvod proč to neudělat takže se to poněkud protáhne. Ne že bych to teď měla brzy hotové i když jsem byla tvrdá a hodně toho vyřadila když skončím jsem docela unavená. Sice jsem měla v plánu se ještě proletět a prozkoumat jak to tu vypadá, ale teď jsem ráda když se svléknu a dojdu do koupelny. Kolej čarodějů - jídelna Miko,Kisa "ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ."to je hlasy vyplašené víly až se ráno ozve gong. Když dopadnu na postel uvažuji že zůstanu ležet, ovšem pak mně napadne že bych se měla podívat do rozvrhu. Jenomže rozvrh leží pořád na stole ve společenské místnosti a tak vstanu a později se vznáším ve vzduchu zatímco hledám rozvrh. To že jsem pořád nahá zatím neřeším nebudu se přece zbytečně oblékat. Tady to je, takže mám hodinu už v šest. Ovšem jsem nadšená z toho předmětu, jsem tak nadšená že se radostí zatočím ve vzduchu. Konečně. Vrátím se zpátky do svého pokoje, obléknu si šaty které jsem měla na sobě včera a po návštěvě koupelny se vydám do jídelny. Tam se zastavím a hledám Shariku nebo Hope pak, ale uvidím Kisu a její kamarádku medúzu a vydám se k ním. "Ahoj holky tak jak se máte?" |
| |||
Jídelna Ulgge, Nybe, Alyssa Do jídelny proudili další tvorové, ale snažila jsem se nikoho si nevšímat. Dokud tedy jsem periferně nezachytila blížit se drobnou postavu. Zvedla jsem oči. Nybe, no nazdar. Rozhodně jsem nebyla nadšená tím, že se ke mně blížila, ale nedala jsem najevo své obavy, místo toho jsem se tvářila stejně nepřátelsky jako ona. |
| |||
Společenka směs - aula - pokoj - ošetřovna Hnědovláska utrousila k situaci několik rádoby vtipných poznámek. Křik hnědovlásky a pak už přišla jen tupá rána do hlavy jak se moje tělo bezvládně sesunulo k zemi. Na jednu stranu jsem byla ráda že zasáhla ale na druhou stranu jsem ji za to proklínala. Když jsem se zbýrala ze země spolknula jsem několik nevhodných nadávek na její účet, věnovala dívce nenávistný pohled a rozhlédla se po ostatních. Vydala jsem se ke dveřím ke kolejím že si půjdu na chvilku zdřímnout. Znovu se otevřely dveře, tentokrát s profesorka že máme jít do auly. Já prostě nebudu mít chvilku klidu. Proslov jsem sice poslouchala ale netpělivě jsem čekala než skončí. Rychle jsem podepsala všechno co chtěli. Nad předměty jsem se krátce zamyslela a z poviných vybrala obranu mysli. Z kroužků jsem zaškrtala všechno kromě čtení, první pomoci, mazlíčků a bylin. Z auly jsem se odebrala rovnou do pokoje. Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení, místo toho jsem se šla raději vyspat. I když jsem v postely strávila celou noc, nebo spíš celý den nepřišlo mi že bych byla zrovna odpočatá, spíš naopak. Vzbudila jsem se s pocitem spalujícího žáru po celém těle dlouho předtím než se ozval gong. Musel to být jenom pocit, jinak bych se přeci potila. Už to nebylo jen to příjemné teplo které vyplňovalo prázdnotu, tohle bylo jiné, tohle bolelo. Nebylo to sice tak hrozné aby se to nedalo vydržet...přesto to ale bylo dost nepohodlné. Ledová sprcha snad pomůže. V tichosti jsem vstala a šla do koupelny. Sotva jsem vešla, zarazila jsem se když jsem uviděla svůj odraz. Nechápavě jsem zírala na svůj odraz. Moje svatozář...hoří? Se slzami v očích jsem se sesunula k zemi. Opatrně jsem natáhla ruku k ohnivému kruhu nad svoji hlavou. Nepálil jak jsem čekala, přesto jsem ale měla pocit jako by z něj sálalo teplo. Dala jsem si tedy rychlou sprchu, oblékla se a odešla z pokoje. Sotva jsem za sebou zavřela dveře ozval se gong. Moje kroky ale nemířily do jídelny ale na ošetřovnu. Netrpělivě zabouchám na dveře a pokud nebude zamčeno hned vejdu. |
doba vygenerování stránky: 1.3676190376282 sekund