| |||
Ošetřovna - Před školou marsy 22:15 Hillaris Z té jedovaté komory ve kterou se ošetřovna proměnila se dostanu bez problémů. Vážně si ten skřet myslel že tráva něco zmůže proti pekelnému ohni? Idiot! To je vidět že má v hlavě suchou slámu. Všichni do jednoho jsou to sráči! Vztekle si odplivnu na zem rovnou před zelenou stěnu a vykročím ven. Udělám ale jen pár kroků než se otočím za cestičkou ohnivé krve která za mnou zůstává. Za celou dobu jsem pěst nepovolila a teď když to udělám celá dlaň je od krve a ze čtyř symetrických děr po drápech se řine další. Místo díry ve zdi a ven odbočím do dveří ordinace, najít tam alespoň nějaký obvaz. Jen co otevřu dveře z jednoduchého plánu ovázat si ránu jako lusknutím prstu sejde. Když vidím všechny ty kytky rychle mě to přešlo. Skoro jako bych na to v tu ránu zapomněla. “Zasranej plevel!” procedím přes zaťaté zuby nenávistně. Sevřu pevněji, skoro křečovitě rukojeť meče. Plameny se začnou točit kolem černé čepele v divokém víru. Do vedlejší místnosti neudělám ani krůček, jen ze dveří pozvednu meč a plameny už udělaly svoje. Nepřemýšlím nad tím, prostě to udělám. Je mi jedno co dalšího oheň zachvátí, chci jen zničit co nejvíc kytek (42%). Nečekám abych se ujistila kolik se mi toho podařilo zničit, nechám oheň hořet a dveře s prasknutím zase zavřu. Pošahaný pravidla. Vypluje odněkud z mysli opět hlas neznámého. Heh. Ten náš krátký hovor mi přece dával naději. Ale ta jeho hra na tajemného nebyla nic jiného než otravná. Chci odpovědi! Tady mám možná tak šanci že se něco dozvím. Nechci čekat týden! Co…nechci čekat ani na pozítří! I když jsem to tomu v knihovně předtím jako hloupá husa odkývla. A vůbec? Co to je za kecy že má přesun pár knížek trvat tak dlouho? Existují přece teleportéry, portály a kdoví co ještě! Myšlenky přeskakují od vnitřního monologu k proklínání… inu všech kdo mi na ošetřovně překáželi. Tupou kobylu, překvapivě nehořlavou zdechlinu i zeleného skřeta. Přitom se postarám o krvácení. Je to horší než to bylo poprvé. Poraněnou ruku vytáhnu z rukávu košile, který nad loktem uříznu. Na provizorní obvaz to stačí. Kusem látky obvážu dlaň, celé rovnou už cestou ven. Nechci tady strávit už ani vteřinu. Zpátky do školy to musím obejít. To by ale bylo aby mi někdo nepřekážel, nebo jinak nelezl na nervy. "Uhni s tou šupinatou přidělí! Blokuješ dveře!" Okřiknu oranžového nasupěně a plochou stranou meče ho plesknu přes bok. Jen co dopadle, z ruky mi zmizí. Rovnou mávnutím křídel uhnu stranou aby mě při tom jeho lezení pozpátku třeba nevzal sebou. |
| |||
Chodba 1. patro Merlin, Gwen, Rara, Gill Pokud jsem čekala že mi Rara poradí tak jsme se spletla ovšem dušice něco řekne a mrjkne na mně před dveřmi třídy kam chci jít i já. Nakonec však Gilla hledat nemusím protože vyjde ze třídy, skvělý můžu se ho hned zeptat pokud nemá něco jiného na práci. Já být v této funkci tak vždy na konci dne spadnu únavou na zem jako zralá hruška. Z mé představy mně vytrhne ten shrbený kluk, jasně já stejně chtěla jít ovšem on je student, tyhle věci mají říkat profesoři. Já vím odpovědnost a další věci na které si někteří přehnaně potrpí ano vím že pořádek a disciplína musí být, ale všeho s mírou. To vadilo Kimimu? Jasně to že ... Zavrtím hlavou a rozhodnu se tím dál nezabývat a popoletím ke Gillovi, abych pokračovala v naší záležitosti. „Gille počkej můžeme si promluvit? Tedy pokud máš čas.“počkám co mi řekne protože ho nechci zbytečně zatěžovat. Už to vidím on nejspíš neví kam dřív skočit a pak přijdu ještě já, musí být nadšením bez sebe. |
| |||
především Gany, Wilda, Salazar, Nao, Komori, Lyla, Suson, Kirie, Zephyr, Reja, Merlin, Gwen (případně další dnes příchozí) poté všichni cestou a Oberon a Claudile Vynořím se s bednou v náručí z kabinetu, který za sebou opět zavřu. Vyrazím do druhého patra na koleje. Každému nově příchozímu, který ještě neměl uniformu ji nechám v komínku na stole. Pokud má někdo zamčený či jinak zabezpečený pokoj, nechám mu ji za dveřmi na malém koberečku. S prázdnou bednou se vrátím zpět do přízemí, kde se zastavím u dvojice před ošetřovnou. "Děje se něco?" optám se, i když je to vcelku očividné. Víceméně to však spíše znamená: Potřebujete mou pomoc? Pokud jsem narazil na někoho cestou, pozdravil jsem ho. |
| |||
U nástěnky Gany "Takhle to myslíš..." pronesu s pochopením a stoupnu si před nástěnku, abych koukla na mapu. Skutečně je tady bazén a ne jeden. To zní poměrně lákavě. Přeci jen se po tom flákání potřebuji dostat zpět do kondice. Tato hodina mi ukázala, jak moc jsem jí ztratila. "Lyla," odpovím trochu duchem nepřítomně na její představení se. To již zkoumám se soustředěním nástěnku. Vypadá to, že každý pokoj má vlastní koupelnu, což je skvělé. Problém je, že se nebudu mít do čeho převléci. Přeci jen je toto mé jediné oblečení. I tak to ale jistě bude příjemnější než teď. Do přítomnosti mne dostane až její další dotaz. "Můžeš na mne počkat ve společenské místnosti jestli chceš. Nebo tady, to je asi jedno, když potom půjdeme do sklepení," nadhodím. |
doba vygenerování stránky: 1.4204571247101 sekund