| |||
Učebna 13 - upíří společenka Jako skutečně jsem se snažila dávat pozor, ale bylo tady moc rušivých elementů a myšlenek a to nejsem telepat. Tě péro, ještě slyšet co si myslí ostatní by mě z toho asi praskla hlava. Za prvé jsem neustále po očku sledovala pavoučici, jestli si z nás nehodlá udělat večeři, pak tady byly některé pěkně tvarované spolužačky. A nemluvím o tom, že mě rušila i nálada mého spolusedícího, jelikož zlost, kterou v sobě dusil se dala takřka nahmatat. Jako né, že bych se mu nějak zvlášť divila. Hodina konečně skončila a my jsme mohli odejít, jenže dřív než jsem stihla opustit učebnu, se ozval znovu profesor a poslal nás na naši kolej. Dobrá, dobrá. Zamířím teda do společesnké místnosti loudavým krokem. Když dojdu leží Vesa vyvalená přes celý gauč. "Teda ty se roztahuješ." Vypláznu na ní jazyk a sednu si do křesílka naproti Alianě. "Zdar, kočko, my se ještě neznáme, že." Mlsně si jí prohlédnu a zastavím se na jejich kozičkách. |
| |||
101MM - Společenská místnost čarodějové Chvíli mi trvalo než jsem dohonila Gyzma a mohla jít za ostatními, ten malý miláček se chtěl proběhnout. Malinko zadýchaná vejdu do společenky, zavřu za sebou dveře, aby Gyzmo nemohl utéct. Jelikož je pohovka volná, tak se na ní rozvalím. Gyzmo lítá dokolečka kolem pohovky, vždycky, když se objeví v mém zorném poli, tak na něho udělám kuk. Oba se tím dobře bavíme. |
| |||
Knihovna --> Společenská místnost směs /nejprve Rara, poté osazenstvo společenské místnosti, ale jen okrajově/ Z knihovny jsem vyběhla jako velká voda a rovnou letěla do naší společenské místnosti. V duchu jsem pěnila. No, dobře, pěnila, zuřila, trochu by to snad šlo, ale... Ve tváři to vypadalo jako zoufalý výraz s lehce zkroucenými rty v drobném náznaku zlosti. Na víc jsem se zatím nezmohla, i když jsem měla dojem, že už mi tyto pocity nejsou tak cizí jako dříve. |
doba vygenerování stránky: 1.3695220947266 sekund