| |||
Učebna 13 - upíří společenka Jako skutečně jsem se snažila dávat pozor, ale bylo tady moc rušivých elementů a myšlenek a to nejsem telepat. Tě péro, ještě slyšet co si myslí ostatní by mě z toho asi praskla hlava. Za prvé jsem neustále po očku sledovala pavoučici, jestli si z nás nehodlá udělat večeři, pak tady byly některé pěkně tvarované spolužačky. A nemluvím o tom, že mě rušila i nálada mého spolusedícího, jelikož zlost, kterou v sobě dusil se dala takřka nahmatat. Jako né, že bych se mu nějak zvlášť divila. Hodina konečně skončila a my jsme mohli odejít, jenže dřív než jsem stihla opustit učebnu, se ozval znovu profesor a poslal nás na naši kolej. Dobrá, dobrá. Zamířím teda do společesnké místnosti loudavým krokem. Když dojdu leží Vesa vyvalená přes celý gauč. "Teda ty se roztahuješ." Vypláznu na ní jazyk a sednu si do křesílka naproti Alianě. "Zdar, kočko, my se ještě neznáme, že." Mlsně si jí prohlédnu a zastavím se na jejich kozičkách. |
doba vygenerování stránky: 1.3365151882172 sekund