| |||
101MM – společenská místnost čarodějnic Moje odpověď naštěstí nebyla vyžadovaná, stejně nevím, co bych měla říct. Můj život nebyl zrovna typický a dobrých, natož šťastných, chvil bylo jen poskrovnu. Většinou se však k dané chvíli vztahovalo i něco hodně nešťastného. Profesorka nakonec hodinu ukončí a všechny náš pošle do společenské místnosti. Moc nad tím nepřemýšlím a jednoduše plachtím za ostatními. V místnosti nevím moc co dělat. Asi bych se měla učit a nebo trénovat. Chvilku pozoruji dívku u krbu a její pokus, pak dvojici v křesílkách. Ani jedni nevypadají, že by chtěli společnost ducha. Nedivím se jim. V trochu skleslé náladě nakonec zakotvím před knihovnou a přemýšlím nad tím, zda není na čase si něco přečíst. Chvíli ještě váhám, ale pak si z knihovny náhodně vyberu jeden ze svazků. |
| |||
Před školou a společenská místnost dlaků Trotun, Wayne a pak i ostatní dlaci „Ne, nechci,“ odpovím mu. Nejsem zrovna dvakrát rozhodnutá se před někým svlékat. Osobně i s Felixem to bylo divné, ale s ním to bylo celé takové divné. Svlékne se a dokonce i proměnu stihne tak rychle, že ani nestihnu odklonit zrak. Pak už čeká, až se k němu přidám. Prvně jdu a pak zrychlím do běhu. V tu samou chvíli se k nám ale přižene profesor, takže musíme hned zase zastavit a vyslechnout jeho slova. Při minulé „katastrofě“ nebylo ve společenské místnosti o moc bezpečněji než jinde. Vlastně to tam bylo celkem vražedné. Na naše protesty není místo. Wayne se promění a oblékne, abychom se pak společně před profesorem vydali do naší společenské místnosti. „To netuším, ale asi je to fakt velký průšvih,“ odpovím na Waynův dotaz cestou. Před dveřmi nás profesor opouští a místo něho se u nás objeví hadí holka. Hned po ní vejdeme do společenské místnosti já a Wayne. Rozhlédnu se po místech. Tolik nás tu už dlouho nebylo. |
doba vygenerování stránky: 1.5855209827423 sekund