| |||
MT02 - chodba před pokojem - společenka směs Praktická ukázka byla taky dost zajímavá a nakonec jsem docela ráda že jsem se nepřihlásila.Nervózně jsem se ošila když přišlo slovo na zbraně. Ve zbraních se moc nevyznám a zrovna dvakrát je nemusím...teda až na ty svoje - zuby, drápy a oheň. Profesorovi schopnosti se mi zdají dost... nepředvídatelné. Než jsem se nadála hodina došla ke konci. Aine i Lailah měli nějak naspěch, a já si chtěla povídat. No třeba se mi podaří najít alespoň jednu z nich. Nejdřív bych si ale měla zajít pro ten rozvrh aby si pak zase někdo nestěžoval že ho nemám u sebe. Zvednu se k odchodu, když v tom se ozve profesor že máme jít rovnou na kolej nebo do společenky. Vydám se tedy do pokoje. Lailu by asi nebylo zase tak těžké najít...stačilo by jen jít po pírkách, který za sebou nechává. Tiše projdu společenkou, nechci Aine vyrušovat a jdu dál do pokoje. Když vezmu za kliku a chci jít dovnitř zjistím že je zamčeno. Co to? Jak se mám jako dostat do pokoje? Proměním se tedy a vrátím se zpátky do společenky. Co nejtišeji to v dračí podobě zvládnu, se schoulím do klubíčka (i9) hlavou směrem ke dveřím společenky abych viděla na nově příchozí. |
| |||
101MM - Společenka čarodějové Spíše mi připomíná jiné věci, nicméně to jistě uvidíme, zda to bude fungovat nebo ne. Když však poznamená to k problémům, pousměji se. "Obávám se, že to není ten typ problému," více to ale nerozebírám, nejsem tu jediný. Brzy je hodina ukončena. Zvednu se a pokynu profesorce v rozloučení, když jsme ještě zastaveni. Jednoduše tedy změním jen směr svých kroků do společenské místnosti. Posadím se před krb a vytáhnu talířek z hodin přeměňování. Alespoň čas mohu využít k tréninku. |
| |||
101MM - Společenská místnost čarodějové Těkám pohledem všude možně jen ne na profesorce, její pohled ale cítím a když přitom promluví, neubráním se poněkud vyděšenému pohledu jejím směrem. Myslí tu děsivou vražednou přítomnost? No děkuji pěkně. Nicméně záhy ukončí hodinu. Můžu nad tím zkusit uvažovat, ale nejsem si jistá, jestli budu o něco moudřejší. Pak nás ale pošle na společenskou místnost a já na ni jen tak nějak neurčitě zírám. No... Eeeh. Dobrá no. Nakonec vyrazím se dveří jako první a rychlým krokem mířím k naší koleji. Alespoň zaberu nějaký tichý kout, kde mne snad nechají na pokoji. |
| |||
Před sborovnou - Sborovna Stephanie, zbytek uvnitř "Ředitel nás sem svolal, měl by tedy být uvnitř," odpovím jí na její slova, "až po Vás," pokynu jí ke dveřím za ní. Mohl bych jí je otevřít a podržet, ale stojí mezi mnou a dveřmi. Nejsem zrovna způsobilý s ní cokoliv řešit. Alespoň si však stáhnu šátek z úst, tady nebude třeba. |
| |||
Chodba v 2.patře Chrys Chvilku tam stojím a přemýšlím, jak se vlastně uvést. Mé rozhodnutí však vázne a na chodbě se dřív než udělám první krok – zaklepání – se na chodbě objevuje nějaký muž. Tvář zahalenou stejně jako zbytek těla. Jeho slova jsou naštěstí zdvořilejší, než jeho oblečení. „Také zdravím,“ řeknu s lehkou úklonou, „Hledám někoho, kdo to tu vede. Myslím si, že bych mohla pomoci s výukou dlačích předmětů,“ pokračuji jakmile se narovnám. |
| |||
Učebna 13 - Společenská místnost upíři Nakonec nejsem tak daleko od pravdy. Výklad je zajímavý a sledovatelný. Než se naději je konec hodiny. Uvažuji co budu dělat teď, ale slova profesora to po chvíli vyřeší sama. Opatrně se tedy vymotám z lavice, na které jsem seděla a vydám se z učebny. Za čtyřťuknutí, které doprovází můj krok se vydám po schodech nahoru. V chodbě druhého patra přítomným v pozdravu pokynu hlavou, ale zamířím k rudým dveřím naší společenské místnosti. Tam se usadím na své oblíbené místo u krbu. |
doba vygenerování stránky: 1.3648550510406 sekund