| |||
101MM - Společenská místnost čarodějové Těkám pohledem všude možně jen ne na profesorce, její pohled ale cítím a když přitom promluví, neubráním se poněkud vyděšenému pohledu jejím směrem. Myslí tu děsivou vražednou přítomnost? No děkuji pěkně. Nicméně záhy ukončí hodinu. Můžu nad tím zkusit uvažovat, ale nejsem si jistá, jestli budu o něco moudřejší. Pak nás ale pošle na společenskou místnost a já na ni jen tak nějak neurčitě zírám. No... Eeeh. Dobrá no. Nakonec vyrazím se dveří jako první a rychlým krokem mířím k naší koleji. Alespoň zaberu nějaký tichý kout, kde mne snad nechají na pokoji. |
| |||
Před sborovnou - Sborovna Stephanie, zbytek uvnitř "Ředitel nás sem svolal, měl by tedy být uvnitř," odpovím jí na její slova, "až po Vás," pokynu jí ke dveřím za ní. Mohl bych jí je otevřít a podržet, ale stojí mezi mnou a dveřmi. Nejsem zrovna způsobilý s ní cokoliv řešit. Alespoň si však stáhnu šátek z úst, tady nebude třeba. |
| |||
Chodba v 2.patře Chrys Chvilku tam stojím a přemýšlím, jak se vlastně uvést. Mé rozhodnutí však vázne a na chodbě se dřív než udělám první krok – zaklepání – se na chodbě objevuje nějaký muž. Tvář zahalenou stejně jako zbytek těla. Jeho slova jsou naštěstí zdvořilejší, než jeho oblečení. „Také zdravím,“ řeknu s lehkou úklonou, „Hledám někoho, kdo to tu vede. Myslím si, že bych mohla pomoci s výukou dlačích předmětů,“ pokračuji jakmile se narovnám. |
| |||
Učebna 13 - Společenská místnost upíři Nakonec nejsem tak daleko od pravdy. Výklad je zajímavý a sledovatelný. Než se naději je konec hodiny. Uvažuji co budu dělat teď, ale slova profesora to po chvíli vyřeší sama. Opatrně se tedy vymotám z lavice, na které jsem seděla a vydám se z učebny. Za čtyřťuknutí, které doprovází můj krok se vydám po schodech nahoru. V chodbě druhého patra přítomným v pozdravu pokynu hlavou, ale zamířím k rudým dveřím naší společenské místnosti. Tam se usadím na své oblíbené místo u krbu. |
| |||
MT02 - Chodba v 2. patře Stephanie Vykročím ze dveří a využiji upíří rychlosti, abych se dostal nahoru. Jestli nás volá takto, bude to něco důležitého. Před dveřmi sborovny však stojí nějaká... Dívka? Zastavím tedy před ní. "Zdravím. Mohu nějak pomoci?" oslovím ji. |
| |||
Učebna 13 - Sborovna Doufal jsem, že až se budu muset zvednout, zamířím rovnou do své postele, nicméně dnes mi prostě štěstí nepřeje. Opatrně se zvednu od katedry a zamířím z učebny pryč. Složím ruce za zády a kráčím do schodů. Začínám uvažovat o nějaké výjimce v teleportování s ohledem na věk. Napadne mne tak, když mám dojem nad schody v druhém patře, že se o mne pokouší minimálně infarkt. Avšak netrvá dlouho než se opřu do dveří Sborovny. Pokývnu jim hlavou v pozdravu a usadím se. |
doba vygenerování stránky: 1.30925989151 sekund