| |||
MT02 - hala - knihovna Já se většinou snažila útoku vyhnout i když šlo o lidi,ale myslím si že důležité je vyvarovat se chyb zvlášť když víte kde se nacházíte. Profesor mezitím položí další otázku a mně napadne že tyhle osoby jsou velmi nebezpečné nejen při útoku zblízka ovšem potom mně zaujme ta zmínka o krystalech. Že by magie? Zatímco jsem zaujatá co profesor s krystaly umí,když nám řekne to co jsem slýchala taky protože i když žijeme mezi lidmi musíme být připraveni.Co se týká toho dalšího tak to záleží na různých faktorech ovšem ne vždy je čas a prostor tahat informace z něčí mysli. A když se na vás někdo vyřítí se sekyrou tak je vám docela jasné o co mu jde. Ostatní odcházejí já také vstanu a vydám se ven z místnosti kde uvažuji kam mám vlastně jít než se podívám do desek.Nějakou dobu se dívám do mapy a pak se rozhodnu vydat do knihovny.Nejdřív se,ale zastavím v hale kde nějakou dobu stojím před nástěnkou.Až se dozvím co potřebuji vydám se do druhého patra a tam nejdřív nakouknu do dveří knihovny. |
| |||
MT02 - hala - společenka Dost ve spěchu odejdu z tělocvičny a zastavím se se až u nástěnky v hale. Jakmile úzkost a sklíčenost postupně ustoupily, zkontrolovala jsem rozvrh a hodiny. Do další hodiny zbývá ještě dvacet minut? Zatím se tedy vydám do společenky, učebna 302 je ve třetím patře takže to mám stejně po cestě. Schody spíš vyletím než vyjdu, i když do další hodiny je ještě spousta času... nechci ztrácet čas chůzí. Zastavím se až před dveřmi společenky, které otevřu jako kdybych očekávala že tam někdo bude. Vždyť jsme teď měli hodinu. Přitáhla jsem si křídla těsně k tělu aby mě nebolela když se zase zvednu. Stále trochu napjatá si lehla na pohovku před krbem. Zakryju si oči předloktím když opět přišla vlna horka. Stále si říkám že to musí být jen vnitřní, jinak bych se přeci potila. Zatnula jsem ruku v pěst, horko, zima horko zima... neskutečně mě to rozčiluje. |
| |||
MT02 --> Knihovna Mé kroky z učebny vedly jedním směrem. Měla jsem jasno. Rozhodnost v mé chůzi byla patrná, i když to znamenalo ztrácet další a další pírka. Prostě s tím něco udělám. Nemůžu se tomu vystavovat dál... Pocitu méněcennosti a možnosti zesměšnění. Jednou jsem ve škole, budu to potřebovat. Jakmile jsem se dostala ke schodišti, rychle jsem vyběhla až do druhého patra, za sebou nechala pírkovou cestičku. |
doba vygenerování stránky: 1.3936247825623 sekund