| |||
Hala - Lékařská laboratoř Alfa Nadšeně se zazubím, když chce jít se mnou. Vypadá to, že jsem ji odhadl správně. Každopádně, doufám, že tu telepatickou komunikaci udrží jen na té komunikaci. Úplně neumím zabránit tomu, abych se dozvěděl její nejstřeženější tajemství, kdyby se rozhodla pátrat po mých hlubších myšlenkách, nebo číst něco dalšího. A nerad bych ztratil její důvěru. Vyrazím napřed, rád, že si udržuje odstup. Přeci jen ten žár kolem ní je dost velký. Sice by ze mne sušenka nebyla hned, ale nechci úplně riskovat, že budu muset jít plavat, hned jak sem dorazím. Co kdyby tam bylo hodně tvorů a ještě by se o mne někdo omylem otřel... Brrr. Jen při té myšlence. Přeci jen, proto jsem tady ve škole. Dorazíme do sklepa, kde je hned za schodištěm vidět obrovský nápis. Zamířím tam bez zaváhání a po zaklepání na lítačky vstoupím dovnitř. Ha! Nikdo tady není. Tehehe. |
| |||
Lékařská laboratoř - Učebna 1 všichni cestou Kluk mi k tomu moc neřekne a ten jednorožec mi ji sebere a někam odnese. Nevím, jestli mám být ráda, že bude v pořádku, nebo zoufalá, že je vůbec nemocná. Každopádně tak jako tak, zůstanu tam sedět na zemi sama. Ubrečená, nešťastná a třesoucí se. Sedím tam dobře dalších deset minut, než se konečně vyhrabu na nohy a šouravým krokem se vydám do přízemí. Nechci být sama, ale zároveň si úplně nejsem jistá, zda bych se zvládla socializovat. Došourám se tedy až k místu, kde by měla být zrovna hodina. Třeba mne to trochu rozptýlí od toho co se stalo. Říká se sice lehce nabyl lehce pozbyl... Ale tohle je prostě moc kruté. Nikoho a ničeho si nevšímám. Ani v prvním patře, kde postávají a halekají bytosti na chodbě. Prostě vstoupím do učebny a beze slova se zhroutím na nejbližší židli. (BB37) |
doba vygenerování stránky: 1.4517850875854 sekund