| |||
Učebna 13 - MT02 Potěšeně se usměji, když mi v podstatě dá za pravdu, i když mne opraví. Nové informace připíšu do notesu. Nicméně poté ukončí hodinu. Celkem překvapeně zamrkám, neměla jsem pocit, že už uběhlo tolik času. Možná to bude těmi vyrušeními v hodině. Zaklidím tedy zápisník zpět do brašny a vyrazím ke dveřím. Potěšeně se usměji, když se zvětší. Otevřu je a vyjdu ven. Naštěstí další hodinu nemáme nikde v patře, takže tentokrát jsem ušetřena hopsání do schodů. Pomalým krokem vyrazím do tělocvičny na další hodinu. Před dveřmi zaváhám, ale poté se do nich opřu. Povolí a já vstoupím dovnitř, dveře za sebou nechávám otevřené. Profesorovi pokývnu na pozdrav hlavou a rozhlížím se. Kopytem zkusím podlahu. Zajímavé. Nakonec ukročím do místnosti, abych nepřekážela ve dveřích. |
| |||
Pozemky - chodba v prvním patře Hope, Aryania, Jigme, Sharika Řekla jsem dívkám co se dělo než přišli. A pak jsem si připadala jako třetí housle, tak jsem jen s úsměvem kývla a šla se s Gyzmem proběhnout po pozemcích, tedy já jsem se snažila i trochu používat křídla, ale nebylo to tak jednoduché jak by se mohlo zdát. Možná by mi s tím pomohl nějaký profesor ři té individuální hodině. Čas utekl velmi rychle, tak jsme se vrátili do školy, abychom zjistili kolik je hodin, právě včas, abychom šli na další hodinu, jak bylo napsáno v rozvrhnu, který jsem měla u sebe v kapse přes rameno. Vydali jsme se tedy do prvního patra, kde už někteří spolužáci stáli. "Ahoj." Mávnu na ně s úsměvem a Gyzmo vystřelí tryskem si je všechny prohlédnout a oběhnout. S těch jeho velkých očí vyzařuje nadšení. |
| |||
Mýtinka na okraji lesa - Chodba v 1. patře Tortun, Aryania, Sharika Když mne probere, pomalu se zvednu a kývnu hlavou na souhlas, že rozumím. "Nashledanou," rozloučím se s ním a zalovím v brnění, abych vytáhl masivní bílý krystalový náramek, který si opět nasadím na ruku. Má podoba se o něco zmenší a hlavně zlidští. Chvíli počkám, než se upraví brnění na mém těle než se otočím směrem ke škole a vyrazím na další hodinu. Pokud potkám někoho cestou, pokynu mu hlavou v pozdravu. Nakonec vyjdu do chodby v 1. patře, kde jsou již dvě spolužačky. "Dobrý večer dámy," pozdravím je a postavím se nedaleko. |
| |||
Chodba v 1. patře Aryania Má metoda příliš nezabírá, protože zanedlouho chodbou někdo přichází a rovnou se vydá ke mne. Zvednu k ní pohled, když mne osloví. Vážně má křídla? Trochu ve mne hrkne. Třeba půjde pryč, když odpovím. "Sharika," odpovím ji tedy skoro šeptem po chvíli tichého zírání. |
| |||
Les - chodba v 1. patře Hope,Akashka,Sharika „No tak já se chci bavit.“pronesu a nasadím zkroušený výraz zatímco zavrtím prsty v zemi.Ovšem chápu že Hope musí teď udělat něco jiného,nejde tu jen o zábavu naštěstí já vím co bych mohla za tu žíni nabídnout. Kouzelnou přísadu za kouzelnou přísadu. „Dobrá a co to je za úkol?A můžu se později přijít podívat?“počkám až mi Hope odpoví pak se s oběma dívkami rozloučím a rozhodnou chůzi se vydám zpátky.I když nachodila jsem se až dost a pokud to zde chci prozkoumat tak mám co dělat.Mám jenom hodinu volna a taky se budu muset podívat co mám jako další hodinu.Rozvrh je totiž v deskách které jsou na velmi užitečném místě na stole společenské místnosti.Nejdřív se tedy vydám do haly kde se chvíli vznáším před nástěnkou. Takže první patro,sebeovládání. Zbytek času věnuji průzkumu,najdu i podivnou dráhu která je zřejmě stejně nebezpečná jako pogolfit.Ovšem z nápadu zkoumat z čeho přesněji to je nakonec upustím.Potom vyrazím směrem k učebně do prvního patra kde se rozhlédnu jestli tu je už Hope případně kdo všechno zde vlastně je.Předtím na to nebyl tak nějak čas a taky by mně zajímalo kdo je ta ustrašená dívka o které Hope mluvila (a jak moc je ustrašená). Já vím tohle zavání průšvihem. Potom si všimnu že uvnitř už sedí dívka která připomíná housenku potom co se zakuklí.Vydám se tedy k ní a oslovím ji: "Ahoj já jsem Aryania." |
| |||
Pokoj - chodba v 1. patře Pomalu utíká čas a mne se podaří jakž takž se uklidnit. Nicméně se nachyluje doba, kdy budu muset opět z bezpečí pryč. Nakonec přeci jen vylezu a pomalu se vydám chodbou, zabalená do svého tmavého pláště, směrem k učebně, kde bude hodina. Alespoň si budu moci vybrat místo, když tu budu mezi prvními a uvidím všechny přicházet. Napadne mne, když se usadím vedle dveří, kde bude hodina. Snažím se působit, že tady ideálně vůbec nejsem. |
| |||
Sklad - MT02 kolej směs Poučen již zkušenostmi i radami ostatních profesorů, když nastane okamžik, kdy by se studenti mohli začít trousit, vyjdu ze skladu a uzamknu ho. Zamknu také dveře do velké tělocvičny a volným krokem jdu odemknout dveře do malé tělocvičny. Od nohou se mi rychle rozšiřují bílé krystaly, které brzy pojmou celou místnost až na dvě dřevěné lavičky u stěny. Vrátím se zhruba doprostřed místnosti a usadím se na zem. Čekám na studenty. |
doba vygenerování stránky: 1.5124158859253 sekund