| |||
Remmi, všichni cestou Vyběhnu z laborky do prvního patra, svižně projdu kolem Remmiho a otevřu dveře od učebny. Mrknu dovnitř, ale nikde nikdo. Zkouknu hodiny. 22:09. Hmm... Zapálim si, páč už sem děsivě dlouho nezapálil a zaklonim se ze dveří ven do chodby. "Hej Remmi, nevíš jesli už někdo dorazil na mou hodinu? Mam mít teď draky. Abysme se třeba nehledali," zakřenim se a vyfouknu zbytek dýmu. |
| |||
Učebna 2 - Knihovna Minuty se pomalu táhnou a profesor pořád nikde. Vlastně nejen profesor, on se ještě neukázal žádný ze spolužáků. Rozhodně nejsem na škole jediná dračice. V té dlouhé chvíli tak naslouchám té sladké písni melodie utrpení která se line z ošetřovny, jinak je ve škole klid. Je dobré vědět že i v takových nudných chvílích jsou tu ti kteří mě rozptýlí na úkor vlastního zdraví, jakkoliv je to neúmyslné. Na druhé straně ale taky musí být ti kdož to budou narušovat zabavováním je utrpení ať už léčením nebo jinými způsoby. Jinak to však nejde, nekonečné a neustále utrpení by nevydržel nikdo z nich. A tak čekám. Trpělivě čekám na hodinu. Avšak moje trpělivost není ani zdaleka nekonečná. Jak se ručička hodin přiblíží desítce její konec se nachýlí. Příchod profesora se nekoná a tak se nekoná ani hodina. Tím je to pro mě uzavřené. Skutečně nehodlám ztrácet víc času. Určitě nebudu sedět v prázdné učebně. Doufala jsem že by mi tahle hodina přinést něco užitečného, nebo by mi snad dokonce mohla pomoci. Učebnu opustím a zamířím do knihovny. Cestou přes halu věnuji letmý pohled Alfě, pro trochu jejího tepla se ale nezastavím. Dnes už ji nejspíš potřebovat nebudu. Zbytku haly pozornost už nevěnuji, přesto dobře vím kde se tam bytosti nacházejí. |
doba vygenerování stránky: 1.3936378955841 sekund