| |||
Chodba před ošetřovnou - 1.patro, schodiště především Marcos, všichni cestou Možná až dokonce zírám na jeho pootevřené rty. Zvon, ale spíš to jeho trhnutí, mě dostanou z transu. Ne že by mě ten jeho úsměv nedostal hned skoro zpátky. Když mě vezme za ramena a zatřese se mnou, zvednu pohled k jeho očím. "Hm..?.." vypadne ze mě a ani já sám nevím, jestli to je spíš otázka nebo spokojený povzdech. Když pak u nás zastaví rohatá dívka, vrátí mě to do reality. Instantně zčervenám, jak mi postupně dochází, co se dělo. Nebo spíš jak jsem se cítil. Rozpačitě odcouvám pár kroků a zbaběle se rozběhnu kolem něj pryč ke schodišti. V hale si nikoho nevšímám, jen se co nejnenápadněji protáhnu na schodiště a běžím do pokoje. Jenže jakmile vstoupím do patra, je mi na první pohled jasné, že nevím, kde je můj pokoj. Vypadá to tady úplně jinak. Vrátím se tedy na schody a sednu si tam do rožku, s koleny přitahnutými k sobě. |
| |||
Remmi, všichni cestou Vyběhnu z laborky do prvního patra, svižně projdu kolem Remmiho a otevřu dveře od učebny. Mrknu dovnitř, ale nikde nikdo. Zkouknu hodiny. 22:09. Hmm... Zapálim si, páč už sem děsivě dlouho nezapálil a zaklonim se ze dveří ven do chodby. "Hej Remmi, nevíš jesli už někdo dorazil na mou hodinu? Mam mít teď draky. Abysme se třeba nehledali," zakřenim se a vyfouknu zbytek dýmu. |
doba vygenerování stránky: 1.3142459392548 sekund