| |||
Přízemí – cesta na Ošetřovnu Rara, poté Rubus a přítomní na ošetřovně Skoro jsem nestačila vnímat, kde všude Dušice je. Chvíli tam a chvíli jinde. Ale když zdvihla jedno mé spadlé pírko, opravdu jsem se rozplakala. Ona vypadala chvíli pobaveně, ale pak mě zkusila utěšit. Příliš to nepomohlo. Popotáhla jsem a pokusila se utřít si slzy. Musela jsem vypadat příšerně, ale nijak zvlášť mi na tom nesešlo. |
| |||
Po přízemí doprovázejíc pelichající kuře! Hehe heč! především LailahVznáším se tu před ní, tu vedle ní, trochu kolem ní lítám a hlídám, aby neupadla. Vypadá, že se poněkud potácí. Každopádně se vypotácí ze dveří, kde se zastaví. Zastavím se s ní a dokonce následuji její pohled. Snesu se k zemi a to jedno spadlé pírko zvednu. "Nechybí ti něco?" zazubím se na ni a zamávám pírkem. Pak se ale zarazím. "Brečet kvůli tomu nemusíš," poznamenám, když si všimnu, že nemá daleko k pláči,"já pelichám, i když jsem duch," krátce se zasměji. "Radši tě vezmeme za tím Rubusem," řeknu nakonec a regulérně ji čapnu za ruku. Začnu ji táhnout směrem k hale, přes ni a ke dveřím Ošetřovny. Stále se na ni povzbudivě usmívám. Když dojdeme ke dveřím, zaklepu na ně a pak strčím hlavu skrz. Zamávám všem uvnitř, propluji dveřmi a zavnitř je andělici otevřu, abych ji popostrčila dovnitř. |
| |||
Učebna 13 --> Ošetřovna přítomní v učebně 13, Aine, Oranil, Rara Jistě že si Aine všimla mého chování. A nejspíš všichni ve třídě. Ale to jsem nyní nedokázala řešit. Na to jsem byla příliš uvězněná ve své vlastní hlavě, kam se dostal jen jediný člověk. |
doba vygenerování stránky: 1.4355008602142 sekund