Učebna 13 --> Ošetřovnapřítomní v učebně 13, Aine, Oranil, RaraJistě že si Aine všimla mého chování. A nejspíš všichni ve třídě. Ale to jsem nyní nedokázala řešit. Na to jsem byla příliš uvězněná ve své vlastní hlavě, kam se dostal jen jediný člověk. Můj vyděšený pohled zamířil k učiteli. V očích jsem měla zoufalství a snad jsem i čekala, že on vše okamžitě vyřeší. Ale aspoň jsem se zhluboka nadechla. Oči se mi nechtíc přivřely, měla jsem na chvilku dojem, že na mě jde nějaká mrákota. A pak tu byl ten duch. Překvapeně jsem zamrkala. Znovu jsem začala dýchat přerývaně, ale už jsem aspoň nekřičela. Ne tedy ve své hlavě na nejspíš jediného člověka zde, který to byl schopný slyšet. I když kdo ví...
Přikývla jsem a křídla jsem velmi opatrně složila, ovšem ne zcela. Celá jsem se chvěla, když jsem se vydala za Duchem, tu a tam to vypadalo, že nejspíš upadnu, ale nakonec jsem bez úhony došla až ke dveřím, abych opustila třídu.
Nechtěla jsem s nikým mluvit. Doufala jsem, že Duch mě prostě odvede. Vlastně, moment, na ošetřovnu to není daleko...? Byla jsem zmatená. Nedokázala jsem se ani rozhodnout, ve kterém patře se momentálně nacházím. Místo toho jsem se na chodbě opět bázlivě rozhlédla k zemi, zda mi spadla další pírka. Pokud ne, určitě mi to zvedne náladu. Pokud ano, nejspíš se nezadržitelně rozpláču. Duch mě nejspíš bude muset trochu popostrčit, abych vůbec byla schopná chůze. Ani jsem nebyla schopná uvědomovat si Její až děsivou podobu. |