| |||
Učebna 13 Přikývnu že pochopila. V jídelně to byla jiná situace. Nemusel by se ale vyjadřovat k něčemu co jsem neměla v plánu říct nahlas v první řadě. To že čte myšlenky je dost nepříjemný, nemusí na ně ještě odpovídat. Cuknu ramenem aby z něj sundal ruku, pokud to udělá jen od něj o kousek odstoupím. O škole čarodějů jsem ještě neslyšela, ale nevím proč bych tam chtěla jít. Vhledem k tomu že si moje magie většinou dělá co se jí chce, asi moc bych tam nepochodila. A rozřezaná na kousky bych taky být nechtěla. Rozvrh je zároveň doklad o studiu? Chápu k čemu je ale zase až takovou důležitost, na abych ho musela mít pořád u sebe jsem mu nepřikládala. Zvláště když jsem měla dost volna, tak jsem na něj jen letmo koukla a nechala ho na pokoji. Je mi jasné že Dlouze se zamyslím "Emm...historii tady, potom obranu...v tělocvičně..." taky to může být venku takže je to buď a nebo. "...á ještě maskování?" neptám se ale spíš hádám. Jediné čím jsem si stoprocentně jistá je to že teď mám hodinu historie a že po tom mám ještě dvě další hodiny. Když už jsem se trochu uklidnila znovu se ozvala kočka. A mě profesor říká že nevěnuji pozornost tomu co říká. Vypadá to že nejsem jediná. |
| |||
Cesta z hodiny u lesa na hodinu v učebně 13 Raxan! Venku, škola přízemí a první patro Vzhledem k tomu, že mě nenapadlo nic lepšího, než dobrovolně zůstat na hodině, dozvěděl jsem se něco nového o jednorožcích. Oni mluví! Do hodiny jsem se nezapojoval a ani jsem se nesnažil s někým komunikovat, co víc, já s nimi ani nenavázal oční kontakt. Poslouchal jsem, díval jsem se na toho jednorožce a pak na oblohu nad námi. Nadpozemská krása. Jediná věc, která je hezčí než já. Pak ale hodina skončí a já si vzpomenu na to, že musím na jinou. Ta je bohužel povinná a mám obavy, že bude nudnější. Seberu se a bez jediného slova vyrazím ke škole. Projdu kolem páru hafanů, co se buď začnou olizovat nebo se na sebe vrhnou. Hlavně se nezdržovat, abych nechytil blechy, pomyslím si a projdu kolem nich do školy. Cestu k učebně nacházím rychle, vždyť mám skvělou paměť. Vejdu a pohodlně rozvalím na volné pozici. (P7) |
| |||
Učebna 13 "Dobrá. Beru to tak, že pošťuchování a strkání není bráno jako napadení. Jaký tedy dostane trest, jestli vůbec nějaký?“ Dám si ruce v bok. Její slova ignoruji, nebudu diskutovat s nedomrlým, nevychovaným dráčetem. |
| |||
Učebna 13 "K ničemu mimo popálenin a modřin. I to je zranění spolužáka. To, že jste měla štěstí a další hodinu vyučuji zrovna já neznamená, že za to nebudete potrestána, protože kdyby tady byl jiný profesor, mohlo to dopadnout tragicky," krátce se odmlčím, jak uvažuji nad tím, zda mám vůbec sílu komentovat ten její důvod. Potřebuje si to ale uvědomit. "Jak vidím, v jídelně došlo k poněkud jiné situaci. Tu Vám ale již objasnil ředitel. Doufám, že jste to pochopila," zvednu ruku a promnu si kořen nosu, potlačím chuť si povzdechnout. "Pokud byste raději studovala na škole čarodějů, prosím, nikdo Vás zde nedrží. Jen bych Vás měl upozornit, že tam v okamžiku, kdy zjistí co jste zač, pravděpodobně Vás rozřežou na malé kousky." Trochu jsem čekal, že se v ní zvedne vlna nechuti, když ji zastavím, naštěstí si ale uvědomí, co to znamená. Když jí ale zacloumá zmatení, povytáhnu obočí. "Ano. Váš doklad o studiu. Upozorňuje Vás na změnu hodin, je tedy dobré nosit ho u sebe," krátce se odmlčím, "vyjmenujte mi prosím Vaše hodiny na dnešní den a kde se budou vyučovat." Vidím, že se jí v mysli objevilo, že nevěděla ani kam jít na tuhle hodinu... A to si dovolí ho nenosit u sebe. S tím budu muset něco udělat. Musím ve volné hodině zastihnout Tarneyho. |
| |||
Chodba - Učebna 13 Naprosto netuším, co se to tam přede mnou děje, hádka, pak hlas i profesora... Trpělivě čekám, až se to vyřeší. Nicméně poté ze strany přijde další skupinky a Lailah se protáhne dovnitř, sotva se uvolní dveře. Proto se rozhodnu, že i já bych se měla zaparkovat dovnitř. Protáhnu se dveřmi a podívám se po lavicích. Tak tam se nevejdu ani omylem. Přejdu tedy vedle zadní řady a postavím se někam vedle Lilith. Nevadí mi stát, většina zdejšího vybavení není vhodná pro kentuary a alespoň nebudu nikomu překážet. |
| |||
13 Oranil To že jsem nechtěla reagovat na jeho slova přeci neznamená že tomu nevěnuju pozornost. Nemá smysl říkat to nahlas když stejně umí číst myšlenky. "Ale Vy jste zasáhl a k ničemu nedošlo" tedy až na to odstrčení. To že k tomu mohlo dojít přeci neznamená že k tomu došlo. V porovnání s tím co se stalo předtím v jídelně by se tohle ani nedalo nazvat "incidentem". Myslím že se v tohle ohledu asi neshodneme, on to hold vidí jinak než já. Školní řád mi nepřijde hloupý, jen některé jeho části. Cestou k lavici mě profesor zastaví. Sice se mi to nelíbí ale nijak se jeho dotyku nebráním. Pravděpodobně by to stejně nemělo smysl když mě tahle jednoduše zastavil. A bojem s profesorem bych si nepřilepšila. Poprvé za celou dobu mu pohlédnu přímo do očí, je totiž dost vysoký, a zatvářím se dost zmateně. "Můj rozvrh?" zeptám se nechápavě. Opravdu nechápu co tím má na mysli, protože jestli myslí ten kus papíru tak ten u sebe nemám. |
| |||
Ošetřovna - 101MM "Och, odmítnutí. To snad bolí víc než ta noha. Ne, dělám si srandu. Ta noha bolela daleko víc. Děkuji za ošetření. A třeba se dneska už na ošetřovně neukážu. Budeme oba doufat. Ale do toho skleníku se mám stavit kdy?" Nevzdávám to. To, že to nebere jako rande neznamená, že se z toho nemůže vyklubat nějaká třeba i jiná zábava. "Dobrá. Uvidíme se později." Pošlu vzdušný polibek a seskočím z postele. Dopadnu na obě nohy. Převlíknu se teda pozdějc. Obě nohy jsou absolutně ok. Takže se loudavým krokem vydám na hodinu. Zaklepu na dveře a opatrně je pootevřu nakouknu, jestli můžu dovnitř. |
doba vygenerování stránky: 1.5043880939484 sekund