| |||
Ošetřovna - 101MM "Och, odmítnutí. To snad bolí víc než ta noha. Ne, dělám si srandu. Ta noha bolela daleko víc. Děkuji za ošetření. A třeba se dneska už na ošetřovně neukážu. Budeme oba doufat. Ale do toho skleníku se mám stavit kdy?" Nevzdávám to. To, že to nebere jako rande neznamená, že se z toho nemůže vyklubat nějaká třeba i jiná zábava. "Dobrá. Uvidíme se později." Pošlu vzdušný polibek a seskočím z postele. Dopadnu na obě nohy. Převlíknu se teda pozdějc. Obě nohy jsou absolutně ok. Takže se loudavým krokem vydám na hodinu. Zaklepu na dveře a opatrně je pootevřu nakouknu, jestli můžu dovnitř. |
| |||
Učebna 13 "Nebylo to přímé napadení. Spíše neovládnutí svých sil a opravdu špatný odhad," namítnu na slova Helen, zvláště, když se přímo obrátí na mne. To už se ale ke mne dostane myšlenkový pochod dračice. Jestli si myslí, že jí pomůže nechuť k tomu, že se její spolužačce nic nestalo, je to poněkud smutné. "Slečno Nybe, vážně byste měla věnovat pozornost tomu, co zde profesoři říkají. Mohlo by Vám to jednou zachránit život," upozorním ji v první řadě. "A Váš problém je to přesně proto, že Vy jste ji úmyslně odstrčila. A jak vidím, moc dobře si uvědomujete, co by se stalo, kdybych nezasáhl," můj výraz o něco zpřísní, když se jí v hlavě objeví představa zranění, které mohla Helen mít. "I když se Vám zdá Školní řád hloupý, rád bych Vás upozornil, že jste se svým podpisem zavázala ho dodržovat," pronesu a můj hlas o něco zchladne, "vskutku si vůbec neuvědomujete závažnost situace. Zvláště, když je to dnes již druhý incident." Když se kolem mne pokusí projít k lavici, chytím ji za rameno a zastavím ji. Ano celou její dračí váhu. "Váš rozvrh prosím." |
| |||
13 Oranil, Helen Číča letěla ještě dál než jsem původně myslela. K mojí nechuti jí ale prosefor chytil ještě než dopadla. Vyléčil jí popáleninu, která sice nebyla plánovaná ale to je jedno. Nechápu čím přesně je tohle můj problém. Profesorova slova přejdu mlčením i když on zřejmě umí číst myšlenky takže pro něj to zase tak mlčení není. Navíc jsem teď příliš rozladěná na to abych teď příliš řešila co říká. Pokrčím rameny "Hmm..." . Vypadá to že pravidla jsou pravidla...ať už jsou sebehloupější. "...co se dá dělat" když si myslí že je tohle pošťouchnutí hodné trestu. Ještě štěstí že Shrey je nehořlavá, to bych měla už dva tresty. "Můžeš si být jistá že kdyby to bylo napadení dopadla by jsi mnohem, MNOHEM hůř" ujistím blondýnu když se dožaduje podpory profesora. Zvláště profesor by to měl vědět když umí číst myšlenky. Nechápu jak tohle může profesor brát jako napadení, vždyť jsem jí nezlomila ani jedinou kostičku tak nechápu co tak hrotí. Měla by mu být neskonala vděčná protože nebýt jeho, pravděpodobně by byla na kusy všude kolem. Dlouze vydechnu a jdu si sednout do první lavice nalevo. Když už jsem si tak elegantně udělala místo. |
| |||
Vzhůru do přízemí k učebně 13 papa, Jennie, Aurora, Yqi, Aine, Nybe, Lailah "Jsem Venge," dodám na závěr a nadšeně zářím, když z nich vypadne, že vlastně půjdou s námi. Zvědavě se podívám, co to tam jedna z dívek našla a cestou chroupe. Ale spokojeně si chapadluji za papa, který nás vede do přízemí. Sotva ale vejdeme na chodbu před učebnu... Je tam nějaký zásek. Přejedu přítomné pohledem a zubím se. "Yo! Co se děje? Nemůžete se všichni dočkat hodiny?" |
| |||
Kuchyňka v 1. patře a cesta na hodinu Jennie, Aurora, Venge Ani si nikdo nevšiml co jsem to řekl za nesmysl. Ale i tak má sdělení pochopili. Vengeho mne tedy následuje a dovíme se, že i dívky patří do stejné koleje. Vedu tedy celou skupinku skupinku na hodinu, naštěstí jsem si rozvrh dost pečlivě nastudoval a každé ráno jej pro jistotu kontroluji zda nedošlo k nějaké změně. Dojde na představování. "Říkají mi Gerrir." Představím se. Celou cestu jsem napjatý a ostražitý jako by za každým rohem na nás melo něco vyskočit. |
doba vygenerování stránky: 1.5861821174622 sekund