| |||
Kuchyňka v 1. patře a cesta na hodinu Gerrir, Aurora, Venge Holka navrhuje špagety, proč ne. Teď bych asi snědla naprosto cokoliv. Jenže... kazí to ti dva informací o hodině. Počkat. Směs? Nejsem to náhodou taky já? zauvažuji si a uvědomím si tu strašnou pravdu. „Já jsem taky ze směsi, tedy patřím do koleje směs,“ informuji je a začnu v rychlosti prohledávat skřínky, zda někde nenarazím na suchary. Nebyly by ideální, ale aspoň něco. Pokud je najdu, vezmu ji pár do ruky sebou a cestou je začnu chroustat. Pokud ne, tak se za partou směrem na hodinu vydám hlady. „Jennie,“ představím se dívce cestou na hodinu. |
| |||
Učebna 13 a před ní Flundřička Páni já žasnu, konečně mi i profesor dal za pravdu, mohl mě ještě pochválit za to jak se hezky snažím být kultivovaná. To třeba příště mě dá jako vzor pro ostatní. Ovšem nezdá se, že by ta flundřička jeho slova pochopila. Místo mozku vzduchoprázdno. To jim všem dělají při nástupu na tuhle školu lobotomii? Přimhouřila jsem oči do úzké smrt čtící šterbiny, když jsem najednou ucítila její dotek. Ucítíla pach spálené látky a kůže. Jako vážně mi znovu zničili ŠATY!!! To už letím vzduchem kamsi, psychicky se připravuji na dopad a hodlám dopadnout na všechny čtyři jako správná kočka. Když se můj let zastaví o něco dříve...docela bezbolestně...chvilku trvá než to mozek spracuje. Už jsem doufala, že Marcos, ale on to profesor. Asi bych mu měla poděkovat, ale není on telepat neměl to od ní čekat? Že by ta flundra uměla skrývat myšlenky? Nakonec jen kývnu, jakože poděkování. Za to vyléčení. "Ano, budu si dávat pozor." Narozdíl od jiných já dobré rady ocením nebo se nad nimi alespoň zamyslím. Upravím si šaty a hrdě se vypnu. Drak nedrak, jako tak ať si nechají vytetovat na čelo drak ne ještě lépe blb, kratší a výstižnější. A každý by věděl s kým má tu čest. Protože jak jistě všichni víme. Kůň je nebezpečný ze zadu, krává z boku a blbec ze všech stran, jak nyní ostatně ona i potvrdila. "Ano, to nebyla nehoda, to bylo napadení! Doufám, že i vy to tak vidíte?" Postavím se kousek za Oranila a čekám, jak se mi k tomu vyjádří. Musela bych sepsat další stížnost. |
| |||
Ošetřova - 101MM Sonja, Rubus, ti v 101MM Na slova zelenovlasýho kluka, který bude zřejmě zdejší doktor, neochotně přikývnu. Na hodinu se mi sice vůbec nehce ale co se dá dělat. Doufala jsem že bude mít moc práce se zraněním Sonji takže si ani nevšimne že tady jsem. On mě ale hned vyhnal takže se z ošetřovny odplazím. "Tak zatím" rozloučím se ještě než místnost opustím. K mé smůle v ošetřovně nefungují schopnosti, takže z mojí krvavé koule nic nezbylo. Od ošetřovny se doplazím k nástěnce do haly, nemám ponětí jakou hodinu máme...natož kde. Hmm hned v prvním patře. "Dobrý večer" pozrdavím přítomné v dosti zvláštně zařízené učebně. Proplazím se měkou trávou až k poslední lavici (H12). Zase židle? Co já mám asi tak dělat se židlí? Odsunu židly stranou a smotám se k lavici abych se o ni mohla opřít lokty. Pak si podepřu hlavu rukou. Dlouhými, ostrými nehty poklepávám do v rytmu o desku stolu. |
| |||
U lesa - okraj lesa - Hájenka především Jigme Zastavím se, když mne osloví jeden ze studentů. "Pojď se mnou," pokynu mu hlavou a pokračuji v cestě. Mířím přímo do lesa. Vrátit ceduli a pustit jednorožce domů. Jen co splníme tento úkol, zamíříme k Hájence. Pustím Jigmeho dovnitř a za námi zavřu dveře. |
| |||
Učebna 13 Sotva procházím kolem a promluvím k Amy, zachytím trochu krvelačnosti. Přidám do kroku, než ale stačím zareagovat více, Helen se zvedá do vzduchu (jejích 10% proti 90%) a letí směrem dopředu učebny. Pohnu se takovou rychlostí, které by měl být schopný jen upír a zachytím Helen do náruče o své tělo. Udělám několik kroků zpět, aby náraz tolik nebolel a ustavím ji zpět na nohy. (94%) Když si však všimnu, že je popálená, vyvolám ještě proud léčivé energie, který popáleninu a případné další zranění zahojí. Poté, co se ujistím, že pevně stojí na vlastních nohou, pustím ji. „Slečno Buffetová, silně Vám doporučuji tady o Ministertvu nahlas nemluvit. Alespoň ne v tomto kontextu," pronesu k ní, než se otočím ke dveřím. "Mýlíte se slečno Nybe. Velmi se mýlíte, pokud si myslíte, že toto není Váš problém," pronesu rozhodně ne nadšeným tónem. Narovnám se do plné výše a vykročím směrem k ní. "V první řadě byste se měla naučit nebýt hrubá na spolužáky. Porušujete tím školní řád,“ krátce se odmlčím, „a také byste si měla uvědomit, že ne každý zde má stejnou odolnost jako Vy sama. Nehledě na odolnost vůči ohni. Vzhledem k tomu, že toto rozhodně nemůžeme nazvat nehodou, doufám že počítáte s tím, že bude muset přijít školní trest. “ Můj výraz je sice přísný, ale lze v něm rozpoznat náznak únavy a rozhodně má pleť nemá příliš zdravou barvu. Může být ráda, že to nevyhodnotím jako napadení spolužačky, protože potrestat bych ji mohl rozhodně mnohem přísněji než školním trestem. |
| |||
13 Helen, přihlížející Z toho jejího pohrdavého pohledu mi vaří krev v žilách. "Viděla jsi snad někdy aby se drak podřizoval kočce?" odseknu chladně. Je vůbec možné aby měl někdo takhle velký sebevědomí jako má ona? Očividně je. Po jejích dalších slovech vycením zuby a svaly se mi napnou, jako bych se připravovala po ní každou vteřinou skočit...a taky že chci. Už jsem se viděla jak ji trhám na kusy. Jediné co mě zastavilo v tom se na ní vrhnout byl hlas který se ozval odkudsi nademnou. Prudce ju odstrčím rukou do strany. Asi jsem to trochu přepískla protože to vypadala spíš jako bekhend než jako odstrčení (90%). Nejspíš se trochu proletěla ale to není můj problém. Kouknu na plamínek nad hrbetem svojí ruky, pak na holku. Jejda, na to jsem zapomněla. Tak to doufám že to měla opepřený. |
doba vygenerování stránky: 1.2837028503418 sekund