| |||
Kuchyňka v 1. patře a cesta na hodinu Jennie, Aurora, Venge Ani si nikdo nevšiml co jsem to řekl za nesmysl. Ale i tak má sdělení pochopili. Vengeho mne tedy následuje a dovíme se, že i dívky patří do stejné koleje. Vedu tedy celou skupinku skupinku na hodinu, naštěstí jsem si rozvrh dost pečlivě nastudoval a každé ráno jej pro jistotu kontroluji zda nedošlo k nějaké změně. Dojde na představování. "Říkají mi Gerrir." Představím se. Celou cestu jsem napjatý a ostražitý jako by za každým rohem na nás melo něco vyskočit. |
| |||
Kuchyňka v 1. patře a cesta na hodinu Gerrir, Aurora, Venge Holka navrhuje špagety, proč ne. Teď bych asi snědla naprosto cokoliv. Jenže... kazí to ti dva informací o hodině. Počkat. Směs? Nejsem to náhodou taky já? zauvažuji si a uvědomím si tu strašnou pravdu. „Já jsem taky ze směsi, tedy patřím do koleje směs,“ informuji je a začnu v rychlosti prohledávat skřínky, zda někde nenarazím na suchary. Nebyly by ideální, ale aspoň něco. Pokud je najdu, vezmu ji pár do ruky sebou a cestou je začnu chroustat. Pokud ne, tak se za partou směrem na hodinu vydám hlady. „Jennie,“ představím se dívce cestou na hodinu. |
| |||
Učebna 13 a před ní Flundřička Páni já žasnu, konečně mi i profesor dal za pravdu, mohl mě ještě pochválit za to jak se hezky snažím být kultivovaná. To třeba příště mě dá jako vzor pro ostatní. Ovšem nezdá se, že by ta flundřička jeho slova pochopila. Místo mozku vzduchoprázdno. To jim všem dělají při nástupu na tuhle školu lobotomii? Přimhouřila jsem oči do úzké smrt čtící šterbiny, když jsem najednou ucítila její dotek. Ucítíla pach spálené látky a kůže. Jako vážně mi znovu zničili ŠATY!!! To už letím vzduchem kamsi, psychicky se připravuji na dopad a hodlám dopadnout na všechny čtyři jako správná kočka. Když se můj let zastaví o něco dříve...docela bezbolestně...chvilku trvá než to mozek spracuje. Už jsem doufala, že Marcos, ale on to profesor. Asi bych mu měla poděkovat, ale není on telepat neměl to od ní čekat? Že by ta flundra uměla skrývat myšlenky? Nakonec jen kývnu, jakože poděkování. Za to vyléčení. "Ano, budu si dávat pozor." Narozdíl od jiných já dobré rady ocením nebo se nad nimi alespoň zamyslím. Upravím si šaty a hrdě se vypnu. Drak nedrak, jako tak ať si nechají vytetovat na čelo drak ne ještě lépe blb, kratší a výstižnější. A každý by věděl s kým má tu čest. Protože jak jistě všichni víme. Kůň je nebezpečný ze zadu, krává z boku a blbec ze všech stran, jak nyní ostatně ona i potvrdila. "Ano, to nebyla nehoda, to bylo napadení! Doufám, že i vy to tak vidíte?" Postavím se kousek za Oranila a čekám, jak se mi k tomu vyjádří. Musela bych sepsat další stížnost. |
| |||
Ošetřova - 101MM Sonja, Rubus, ti v 101MM Na slova zelenovlasýho kluka, který bude zřejmě zdejší doktor, neochotně přikývnu. Na hodinu se mi sice vůbec nehce ale co se dá dělat. Doufala jsem že bude mít moc práce se zraněním Sonji takže si ani nevšimne že tady jsem. On mě ale hned vyhnal takže se z ošetřovny odplazím. "Tak zatím" rozloučím se ještě než místnost opustím. K mé smůle v ošetřovně nefungují schopnosti, takže z mojí krvavé koule nic nezbylo. Od ošetřovny se doplazím k nástěnce do haly, nemám ponětí jakou hodinu máme...natož kde. Hmm hned v prvním patře. "Dobrý večer" pozrdavím přítomné v dosti zvláštně zařízené učebně. Proplazím se měkou trávou až k poslední lavici (H12). Zase židle? Co já mám asi tak dělat se židlí? Odsunu židly stranou a smotám se k lavici abych se o ni mohla opřít lokty. Pak si podepřu hlavu rukou. Dlouhými, ostrými nehty poklepávám do v rytmu o desku stolu. |
| |||
U lesa - okraj lesa - Hájenka především Jigme Zastavím se, když mne osloví jeden ze studentů. "Pojď se mnou," pokynu mu hlavou a pokračuji v cestě. Mířím přímo do lesa. Vrátit ceduli a pustit jednorožce domů. Jen co splníme tento úkol, zamíříme k Hájence. Pustím Jigmeho dovnitř a za námi zavřu dveře. |
doba vygenerování stránky: 1.54860496521 sekund