| |||
Ošetřovna - pokoj upíři - první patro ti na ošetřovně, Diagh, Aliana Pomalu se probírám a mám pocit, že mi hlava několikrát minimálně explodovala. Jakmile se posadím, je u mne ten... Ehm. Tvor. Cvrknul se nám Ošetřovatel. Napadne mne. Vloží mi do rukou pohár, který pěkně voní, takže ho nemám problém vyprázdnit. Cítím se po něm mnohem lépe. Musím najít slečnu Buffetovou a poděkovat jí. Nicméně pohled na hodiny mne poněkud rozhodí. Ležel jsem zde déle, než jsem předpokládal. Upravím si oblek a všimnu si vypálených skvrn a děr. Zamračím se. Tohle místo je horší než drtička odpadů. Nicméně vyndám rozvrh, jen abych zjistil, že zanedlouho mi začíná hodina. Když se dveře opět otevřou a přijde očividně práce, kývnu hlavou na souhlas, na slova, že mohu jít. "Děkuji," pokynu hlavou ošetřovateli, "dámy," pokynu hlavou spolužačce a té nové, "..." podívám se na Simiela, "nashledanou," rozloučím se se všemi, než vyjdu na chodbu. Rozejdu se směrem pokoj. Pokud bych měl někoho potkat, přidám do upíří rychlosti, abych se vyhl srážce v tomto... Nereprezentativním oblečení. Na pokoji se v rychlosti převléknu a upravím. Nyní volím pohodlný oblek ze speciálního materiálu. Měl by být dle otce téměř nezničitelný a neumazatelný, tak jsem na to zvědav. Doplním ho rudou košilí z otcovi nejnovější kolekce pro nelidi. To by snad mohlo na zbytek večera vydržet. Poté se již volným krokem přesunu k učebně, kde by měla probíhat hodina. Stojí zde jedna ze spolužaček, kterou jsem již na hodinách potkal avšak nedal se do řeči a dívka... Kterou jsem ještě příliš nepotkal a pravděpodobně ani neřešil, vzhledem k tomu, že jako upír rozhodně není cítit. Co je asi zač. "Dobrý večer dámy," pozdravím zdvořile, zatímco se zastavím opodál. |
| |||
Společenská místnost směs - před učebnou 13 Lilith, Lailah, všichni cestou Usměji se. "Jasně." Přitakám na její otázku. Potom se ujme vedení. Vždy ji nechám jít napřed, než schody seskáču podobným způsobem, jakým jsem hopsala nahoru. Konečně se dostaneme zpět do přízemí a vyrazíme k učebně. Má kopyta nevydávají klapavý zvuk, takže by nás dívka neměla příliš slyšet. "Neměla bys lekat neznámé tvory. Nikdy nevíš, kdo ji prožene zbraň tělem." Okomentuji to její chování a stojím raději opodál. |
| |||
Společenka směs - chodba pred učebnou 13 Yqi, ti cestou, Lailah Pokrčím rameny a k tomu rozhodím rukama “Tak nevim ne?...né každej přece umí plavat.” no původně jsem měla na mysli jestli jako kůň umí plavat, ale řekla bych že jsem to takhle zachránila. Co kdyby se náhodou naštvala, co bych si pak počala...to bych byla ale “úplně v koncích”. Otočí se k odchodu takže se vydám za ní. Pak se ale zarazí. Zmateně se po ni kouknu, proč zastavila a čekám co z ní vypadne. Když vytáhne ze bysme měli jít na hodinu otráveně si povzdechnu. “Tak to necháme na potom?” navrhnu ji .Veškeré moje nadšení je zase pryč. Pokud mě pavoučice nebo holka stojící v prvním patře pozdraví oplatím jim pozdrav jen pokynutím hlavy. Stejně tak to bude s kýmkoliv dalším kdo mě cestou pozdraví. Takhle mlčky dojdu až k dveřím učebny “13” . Vedle sedí nějaká okřídlená holka. Proč nejde dovnitř, má tam snad ještě někdo hodinu? Pokud nezaregistruje můj příchod tiše si stoupnu si před ní a předkloním se takže je můj obličej jen kousek od toho jejího. Vypadá to skoro jako kdyby usnula. Lehce ji fouknu do tváře a zase se narovnám. |
doba vygenerování stránky: 1.5297408103943 sekund