| |||
Upíří společenka - ošetřovna Sonja, ti na ošetřovně “Jistě že mám...” osdvětim na její poznámky ohledně “sexepílu” “...copak to není očividné?” “Ovšem že to byl můj plan hned od začátku. Protože já raději půjdu na ošetřovnu než abych se tady válela.” poznamenám ironicky. Ale je pravda že by se mi tady někdo hodil, takže když už se naskytla takováhle příležitost. “To vážně myslíš jen na tohle?” zeptám když k ní sklopím pohled a všimnu si toho jejího úsměvu. Kdyby se mě nechytla kolem krku pustila bych ji na zem...hehe. Vyjdu ze společenky a s jejím vedením ji odnesu až ke dveřím ošetřovny. Cestou si nikoho nevšímám, prostě jako kdyby na chodbách nikdo nebyl. Když dojdu až k ošetřovně bez váhání otevřu dveře a vlezu dovnitř |
| |||
13 - výřivky Miko Nikdo nic dalšího nerika a tak nám profesor nakonec zadal otazku ke zpracování jako úkol. copak já mám čas myslet na nějaký domácí úkoly. Ach jo...a ještě k tomu písemně. Měla jsem rict co jsem měla na srdci...ale nebyla jsem si jistá jestli to neni nesmysl. I když myslim že na stejne urovni hlouposti jako to co vypadlo ze zrzky. Když do mě miko šťouchne lehce přikývnu. Vím přesně co má na mysli. Teda doufám že vim co má na mysli. Zvednu se a jdu rychle za ní, prece tady nebudu jen tak sedět. Šli jsme zpátky k bazénům přesně jak jsem doufala a tušila. Sonju tady nikde nevidím, asi vsichni museli na hodinu “Tak co ted?” zeptám se když dojdeme. Sonju tady nikde nevidím, asi se ji nechtělo čekat. |
| |||
Na chodbu před Knihovnu Shrey Chvíli je opět ticho, vzhledem k tomu, že já na ni příliš nehledím, jak spíše koukám, abych se nenatáhl jak široký tak dlouhý na kameny. Jejího pohledu si tedy nevšimnu. Občas se na ni podívám, vzhledem k tomu, že kráčíme vedle sebe stejným směrem. Že by i ona šla do Knihovny? Rozhodně to tak vypadá. Zamíříme přes starou budovu ke dveřím do přístavby, když pronese další otázku. Uchechtnu se. "No, taky jsem milý a hodný hoch." Pokrčím rameny a vykouzlím úsměv. S tím jí podržím dveře do přístavby. Skoro to vypadá, jako bych si jejího tónu ani nevšiml. Nebo ho minimálně ignoruji. "To je skutečná láva?" zeptám se se zájmem, když si prohlédnu teď o něco víc z blízka její orb. |
| |||
Po schodoch --> pred knižnicou Ulgge (naozaj prepáč -_-) Aj on sa rozhodne nevenovať okolitý pozornosť, ale tiež sa rozhodne odpovedať mi neurčito a tým burcovať vo mne ďalšie otázky. Netrpezlivo si poklepkám ostrými nechtami po stehne. Takže kríženec. S očakávaním dvihnem obočie, akoby som ho pobádala aby pokračoval, pričom chytím do rúk žhnúci lávový orb, ktorý mi do nich poslušne vletí a nasávam z neho teplo a energiu. Pomáha mi to ovládať sa. Oranil sa vyjadril slušne, no jasne- budú prúsery, nebude orb. Možno to nebol až taký...dar, keď mi ho Tortun dával, ako pomôcka na to aby som nerobila problémy. Čo sa mi už až tak nepáči...ale zatiaľ to tak nechám. Minimálne kým nezistím, koľko energie sa do mňa dá z neho napchať. Takže zatiaľ...slová Shrey, používaj slová. Vylezieme schody a ja zamierim ku knižnici. A ďalej? Spýtam sa takým tónom hlasu, akoby so čakala že bude pokračovať sám, mierne otráveným že ho musím k tomu popchnúť. Keďže spomínal že mama mu niečo hovorila, tak minimálne jednu polovičku svojho pôvodu bude poznať. |
| |||
Upíří společenka-cesta na ošetřovnu Vesa "V plánu jsem to měla, ale pomoc se šikne." Čekala jsem, že se o ní jen opřu, ale když mě vezme do náruče, tak mi to nedá a i přes bolest na ní mrknu. “Teda kdo by to byl řekl, že ti hned skočím do náruče. Asi máš nějakej ten sexepíl. Přiznej se to byl tvůj plán hned od začátku. Příště stačí říct a můžeme si odpustit tu předehru." Chytnu se jí kolem krku, kdyby mě náhodou chtěla pustit, ať nespadnou na prdel jak pytel brambor, se jí budu držet pěkně jako klíšťatko. Pohledem sjedu na její kozy. Pozvednu koutek. Cestou i naviguji kudy se dát. |
| |||
Vzhůru Shrey Když znovu promluví, odtrhnu od dvojice pohled a opět se rozejdu. Přes chodbu, k dalšímu schodišti do druhého patra. Ta vypadala zajímavě, musím ji pak najít. Uložím do paměti, než se soustředím na to co říkala. "Jsem svůj vlastní originál, jak říkala ráda máma." Usměji se ještě o něco šířeji. "Dost pochybuji, že existuje druhý takový jako já." |
| |||
Prvé poschodie, na schodoch Ullge Pozrie na mňa a usmeje sa. Ďalšia vec čo nepochopím. Prečo sa usmieva? Nemalo by ho tešiť že som mu takto vrazila do priestoru. Pri tvojej odpovedi nakloním hlavu ešte viac do strany a dva krát za sebou mrknem. S úplným flegmatickým kľudom sa z toho vyvliekol. Žiadna prudkejšia reakcia ani na môj výber slov. Expresívne slová neznejú dobre, väčšinou na ne tvory reagujú inak. Pf. Rozhodnem sa preto pre priamejší prístup, pričom počas rozprávania ani raz nepozriem dole, skôr rovno do jeho tváre. Som bosá, ale nezdá sa že by mi robil nerovný terén problém alebo že by mi nejako ubližoval na koži chodidiel. Čo si? Nepoznám tvora ako si ty. Začnem úplne z iného konca. Občas zvyknú tvory odpovedať narovinu, a za pokus to stojí. Okolité tvory absolútne ignorujem. Obe som už stretla a zatiaľ ma zaujala len trochu tá pavúčica, ale teraz som neplánovala o nej zisťovať viac. |
doba vygenerování stránky: 1.6483199596405 sekund