| |||
Chodby Shrey Udělám sotva dva kroky kolem nějaké dívky na zemi, když ucítím pohled v zádech. Nejsem z toho nadšený, ale ani mne to netrápí natolik, abych zastavil či zpomalil. Na svou výšku se nesu docela lehce a tiše. Když se dostane vedle mne na schodech, uhnu jí, abychom se vešli oba. Co kdyby náhodou chtěla jít napřed, i když o tom docela pochybuji. Spolužačka, spolusedící. Teď je velmi znát o kolik je vyšší. Vykouzlím úsměv. Je jen málo běžné, abych na někoho hleděl nahoru natož na dívku. Když promluví povytáhnu obočí. "Nestrhávala jsi zbytečně pozornost. To je potěšující," odpovím jí naprosto klidně. Poté raději koukám pod nohy, protože nerovná podlaha není zrovna... praktická na chůzi. Hodím pohledem po dvojici u schodů v prvním patře. To vypadá poměrně zajímavě. |
| |||
Učebňa 13 - chodba, schody Ullge Neváham príliš dlho a vyjdem z učebne tesne za mojim cieľom, ale nedobieham ho. Idem pár krokov za ním, dosť očividne na to aby mohol cítiť, že ho sledujem, s pohľadom zapichnutým v jeho chrbte. Znova zacítim po jeho energii. Fakt som nič také ešte necítila. Ani si to neviem nejako priradiť. Takže..čo to bude dnes aby som to zistila? Provokácia? Možno mi to povie sám. Uvidíme ako zareaguje. Tromi dlhými krokmi sa dostanem vedľa neho na schodoch, takže iba chvíľku po tom čo sme vyšli z učebne. Je síce pomerne vysoký na ľudské merítka, ale stále na neho s ľahkosťou pozerám zvrchu. Tešilo ma? Seriózne, to je strašná blbosť povedať to keď sme celú hodinu len čušali. Nakloním hlavu doboku. Fakt mi to nedávalo zmysel. V podstate by som to mohla brať ako sarkastickú poznámku. Och. Dokonca by som sa mohla hrať na urazenú. Skúsim prižmúriť oči, zatiaľ čo poľahky držím krok na schodoch. |
| |||
Učebna třináct - chodba zatím nikdo konkrétní Poslouchám a když zmíní mé jméno, jen lehce pokrčím rameny. Nicméně hodina záhy končí a to když se nikdo nemá k odpovědi a očividně ani k té myšlenkové. Zadá nám tedy domácí úkol. Když hodina skončí, téměř neslyšně se zvednu. "Těšilo mne," brouknu potichu ke své spolužačce a profesorovi v rozloučení pokynu hlavou. Poté se velmi lehkým krokem vydám z učebny. Chci mít z krku úkol co nejdříve, takže mířím do Knihovny, abych si k danému tématu něco našel. |
| |||
Před 101MM Aliana Uvelebím se před dveřmi s očekáváním, že tu počkám do hodiny a že bude trvat, než se někdo objeví. Netrvá ale dlouho a ucítím vibrace kroků. Otevřu tedy oči a podívám se na příchozí. Akorát včas, abych postřehla, že promluvila. "Ahoj. Jsem Diagh," představím se a prohlížím si ji. Tahle nevypadá, že by hned utíkala. |
| |||
MT02 - první patro - před dveřmi 101MM Chrys,,Diagh-lean Ano vím jak to vypadá a Chrys možná kvůli své rezervovanosti mi neříká jak hrozné to bylo.Ano i teď ovšem právě začínám a konečně se už mně může přestat zneklidňovat ten pocit že to že právě začínám není omluva. Ale to není důvod polevit ... Ale koho najít co Jigme?Pokud bude mít zájem,nebo někdo z mé koleje.Že by Sonja?To se ještě uvidí později. "Děkuji."odpovím a pokud pro mně Chrys už nemá nic tak se s ním zdvořile rozloučím (potlačím pokušení udělat pukrle) a opustím tělocvičnu.Teď mám hodinu sebeovládání tak se s setkám s ostatními,vydám se do prvního patra před učebnu a tam už narazím na pavoučici. "Ahoj,já jsem Aliana."oslovím ji. |
| |||
Pozemky, u lesa - přístavba, první patro, pokoj čarodějky I nikdo konkrétní Jakmile profesor ukončí hodinu, vyskočím a vystartuji pryč. Tohle mi stačilo. Otevřený prostor, spousta nebezpečných tvorů a NEBEZPEČNÝ TVOR. Jestli si myslí, že se k němu jen přiblížím je blázen. Začínám mít pocit, že budu mít velký problém projít z tohoto předmětu. Prosvištím do školy a po schodech nahoru. Nekoukám vpravo vlevo, nikomu neodpovídám. Pokud mne nikdo nezastaví, zahučím do našeho pokoje a rovnou pod deku, kde se schovám. Šla bych do Knihovny, ale tam je v poslední době moc rušno. |
doba vygenerování stránky: 1.4780428409576 sekund