| |||
13 - Vířivkový komplex možná Kisa Jen v klidu poslouchám a když nastanou chvíle ticha, v duchu si hvízdám nějakou melodii a zírám do zdi. A asi to funguje, protože nejsem vyvolaná nebo tak něco. Prorelaxuji tak zbytek hodiny, než okrajově postřehnu něco nepěkného. Podívám se na profesora a skutečně. Domácí úkol. To myslí vážně? Copa je ním osm? Protočím oči, což za brýlemi není vidět. Hned jak nás pustí, tak drcnu do Kisy a je mi celkem jedno, jestli mne bude následovat nebo ne. Vyskočím na nohy a jako první vyrazím ke dveřím. Ty pomalu rozrazím a vyklušu ven. Po okřídlené dívce vedle dveří hodím jen pohled a hádci zasyčí, ale více si ji nevšímám a pokračuji do přístavby. Tam zatočím na schody a seběhnu schody dolů. Než se někdo naděje, stojím zpět u vířivek. |
| |||
Chodba hlavní budovy první patro - před dveřmi 101PM Lailah a pak kdo přijde Kývnu hlavou na souhlas, když to potvrdí. Samozřejmě, že je. To říkali už Matky. Tázavě povytáhnu obočí, když začne větu. "Není zač," odvětím jí a nechápavě za ní hledím, když se téměř úprkem vydá pryč. Povzdychnu si. Inu asi vím, co ji zase odehnalo. Zahýbu pacičkami. Jako vždy. A to díky daru magie na hodině kouzelných tvorů alespoň mohu mluvit. Kdybych měla stále svůj hrubý netrénovaný hlas, který jsem nikdy neslyšela... Utekla by asi hned. Nicméně, když hledala učebnu, asi bude čas na hodinu. Takže nezamířím do společenky, kam jsem původně šla, ale rozhlédnu se po cedulkách kolem sebe a přejdu ke dveřím učebny, kde máme mít hodinu. |
| |||
Chodba 1. patro, u učebny 103 MM --> Přízemí, před učebnou 13 Diagh-lean, pak náhodní kolemjdoucí Mé celé tělo se tak nějak uvolnilo, když se pavoučice vzdálila z bezprostřední blízkosti. Ostatně i ona se zdála spokojená. A co víc si přát? Rozhodně jsem nechtěla vyvolat nějaký konflikt, ale někdy jsem měla ošemetné otázky. |
doba vygenerování stránky: 1.4804019927979 sekund