| |||
Tarneyho kabinet - U nástěnky - Učebna 3 Butler - Abby a další v hale Nemusí čekat vůbec dlouho, se svým čarováním jsme hotová co by dup. A chlupáč mě aspoň na rozdíl od toho knihařskýho mrzouta pochválí. Teda já vím že to je parádně odvedená pracička, ale stejně je hezký to slyšet. Taky mě ujistí že věci z kapes nikde nevytrousím když se proměním. S tím si vrázím zápisník do kapsi a s perem v ruce spěchám z kabinetu k nastěnce. "Tak se zatím mějte…jo a dík!" Nezapomenu ještě rychle poděkovat když za sebou zavírám dveře. Zvonilo už před pár minutama takže radši přidám do kroku. Ono naštěstí mám nástěnku po cestě tak se nebudu muset vracet. V hale se musím proplést hloučkem. "Pozor, pozor, pozor. Spěchám na hodinu" odeženu rybího klučíka od nástěnky. Nehulákám po celý hale, ale je jasný že mám vážně naspěch. Dávno jsem se rozhodla pro co chci hlasovat, jen to na tý nástěnce potřebuju najit. Tady to je. Už bych začla psát ale zarazím se nad tím jak je to na nástěnce napsaný. Karneval se přece píše s Káčkem. To vím i já. Naškrábu tam svůj podpis v rychlosti takže není tak pěknej jako ostatních, ale jde přečíst a všechny písmenka jsou napsaný správně. Jasně že budu hlasovat pro tu nejzábavnější možnost. Ples světel zní jenom o trochu míň nudně než ta poslední možnost. Jediné co tomu mohlo mít trochu blízko byl vesnický jarmark. Hrály tam a byla tam spousta jídla. Já tam teda chodit nesměla…ale šla jsem stejně. Potají. Jak mám podepsáno běžím zase dál do patra. Nikde už se nezdržuju a zamířím rovnou do učebny. Hodina ale asi ještě nezačala když tu pořád posedávají studenti z tý předchozí. No co už. “Brej večír.” Pozdravím profesorku a kecnu do první lavice hnedka před ní. |
| |||
Nástěnka Lyla, všichni v hale U nástěnky už jsou studenti, tak si stoupnu tak, abych na ni vyděla. Koukám na mapu. Páni! Oni tu mají bazén a relaxační místnosti, to je super! Kolem mě projde dívka, která si stoupne kousek za chlapce a pak se mi v hlave ozve otázka a myšlenka na krev. Koukám kolem sebe, co se děje. Já nechci krev. V jedněch dveřích je vlčice v druhých je dračí hlava. Pak mě uklidní příjemný hlas. Otočím k ní hlavu a prohlédnu si ji. “Vypadá to, že se sem pár studentů přišlo podívat na nástěnku, stejně jako já.” Odpovím ji s úsměvem na rtech. ”Můžeš mi poradit, co bych měla vyzkoušet? Jsem tu nová a nikoho tu pořádně neznám, prosím.” (54%) Za levým rohem mi vykvete kvítek, jako mi už jeden kvete u pravého. Jak čekám na odpověď, víc a víc si jí prohlížím a čím dál víc se mi začíná líbit, až se začnu lehce červenat. |
| |||
Nástěnka všichni v hale Jak stojím u nástěnky a koukám na rozvrh hodin, tak ze dveří uslyším hlas. Otočím tím směrem hlavu a vidím vlčici a dračí hlavu. Hmm, vážně je tu dost tvorů. Vrátím pohled na nástěnku, abych se podíval, co bychom s Alyssou mohli podniknout. Hmm, relaxační místnosti nebo plavecký bazén, to zní lákavě. Uvidíme kam bude chtít ona. Z mých myšlenek mě vytrhne, jak mě někdo požádá, abych ji napsal na nástěnku. Což by nebyl problém, kdyby to nepokračovalo myšlenkou na krev. Než stihnu cokoliv udělat, klučina vedle mě jí odpoví a zapíše. Poté oba vyrazí pryč. Uleví se mi. Měl bych jít kousek stranou ať nepřekážím. Dojdu ke stěně (AR97), kde se zády opřu a čekám na Alyssu. |
| |||
V hlavním vchodu Kelly, všichni v hale Přimhouřím trochu oči, když pronese, že má nápad. Rozejde se ke dveřím a otevře je, téměř vejde dovnitř, takže se natáhnu přes schody, abych si za dveře položil hlavu. A pořád tak na ni viděl a mohl případně reagovat. Celkově tak na ty pohledy a slova trochu hrdelně zavrčím. Vůbec se mi nepozdává, kam to celé vede. A bude dobré, když bude Kelly můj nesouhlas vědět hned. Přesto zůstávám na fleku jak jsem. Abych třeba ještě nezbořil vchod nebo tak něco. |
| |||
Učebna 3 - Ošetřovna Neřekne na to ani prd a jak mi tak z jejího postoje přijde ani jí to příliš dlouho nezůstane na mysli. Ještě nasupeněji tedy rozrazím dveře na chodbu a vykráčím ven s Arthurem v náručí. V chodbě naštěstí stojí poměrně u stěny a nikdo nezaclání, takže kolem nich jen projdu jak bohyně pomsty. Hala se dá také projít, aniž bych se musela někým zaobírat. Dostanu se tak až k lítačkám na ošetřovnu, do kterých se opřu ramenem a vkročím dovnitř. To, že je tady plno mne ani trochu nepřekvapuje. Ani to, že je tady chaos, táhne sem dírou ve zdi a je tu cítit kouř. Místo zaobíráním se takovými maličkosti si to namířím k prvnímu ošetřovateli na ráně. "Arthur potřebuje okamžitou pozornost," oznámím mu prostě a rázně. |
doba vygenerování stránky: 1.4166309833527 sekund