| |||
Kuchyňka v 1. patře papa, Aurora, Jennie "Jak se vám vůbec povedlo zaspat takový kravál jako je gong místo budíčku?" Zamrkám. Měl jsem dojem, že to ani zaspat nejde. I já se chovám dost bezstarostně. Přeci jen je s námi papa. Zubím se na obě slečny a točím se před nimi... Inu jako malý kluk. Nakonec přeci jen vkročíme do kuchyňky v prvním patře. Je to poměrně malá místnost (na poměry školy, takže se sem pořád všichni pohodlně vejdeme). V prostřed místnosti je jídelní stůl se židlemi. Kolem dokola místnosti jsou kamna, skřínky, kde jsou trvanlivé potraviny, koření a podobně. Také velké kusy linky jako pracovního prostoru. Jediné přerušení tohoto lemování jsou dvě okna, které vedou směrem k lesu a na dvůr. Vyhoupnu se na stůl a zavlním chapadly, jak se širokým úsměvem natěšeně sleduji, co budou vytvářet. |
| |||
Chodba 1. patro, u učebny 103 MM Diagl-lean Jen jsem přikývla. Mluvit jsem snad dovedla... Přesto se zdálo, že mi zvláštní pavoučice nerozuměla. Ale nakonec jsem svou odpověď dostala. Lehounce mi zrůžověly tváře. Přeci jen jsem měla začít v přízemí... Bylo mi trapně. |
| |||
Hala - kuchyňka Venge, Gerrir, Jennie Nemám tušení co myslí tím "syrové topené" ale raději to raději to ani vědět nechci. Už jenom to "topené" nezní moc dobře. Nikdo naštěstí nemá žádné námitky takže se společně vydáme do kuchyňky. Tak to by mě tedy zajímalo kde to maso berou, protože draci toho jistě spořádají hodně. Nervózně zabodnu pohled od kluka do země. Že já zase civěla? Musím s tím přestat protože někomu by se to taky nemuselo líbit a mohl by mít problém. Je dost trapné to přiznat ale musím něco říct abych odvedla pozornost od svého civění "Eem...no já tak trochu jsem zaspala". No nezaspala bych kdybych vstala když zvonilo. |
| |||
Chodba hlavní budovy prvního patra Lailah Nakloním se ještě trochu, když nic neodpovídá. Ucouvla stranou a usmála se. Zamrkala jsem a lehce naklonila hlavu do strany, zatímco volné pacičky za mými zády se volně zhouply. "Tři-náct?" zopakuji po ni tázavě, zda jsem ji správně rozuměla. "Ta je v přízemí," odpovím s úsměvem. Když se nakloní blíž, trochu se sehnu, takže jsme skutečně velmi blízko. Prohlížím si její tvář. Poté promluví. Na mé tváři se objeví nechápavý výraz. "Přeci mluvím ne? Je pořád něco špatně s mou řečí?" zeptám se a do mých slov vnikne skutečná starost. |
doba vygenerování stránky: 1.5526058673859 sekund